Soutěž o víkendový pobyt v hotelu SEN v Senohrabech u Prahy

Čtenáři, kteří správně odpoví na soutěžní otázky, budou zařazeni do slosování o víkendový pobyt pro dvě osoby (pátek-neděle) s polopenzí ve wellness hotelu SEN v Senohrabech u Prahy.

Soutěž o 2 vstupenky do AQUAPALACE Praha-Čestlice

Čtenáři, kteří správně odpoví na soutěžní otázky, budou zařazeni do slosování o 2 vstupenky do Aquapalace Praha-Čestlice.

Soutěž o 1x celodenní pobyt v centru WELLNESS a REHABILITACE Svaté Pole

Čtenáři, kteří správně odpoví na soutěžní otázky, budou zařazen do slosování o 1x celodenní pobyt (s procedurami a obědem) v centru rehabilitace a wellness Svaté Pole.

Soutěž o vstupenky na kosmetický veletrh WORLD OF BEAUTY & SPA, který se koná 10. - 11. března 2017

Prvních deset soutěžících, kteří správně odpoví na otázku, získají 2 VIP vstupenky na veletrh WORLD OF BEAUTY & SPA jaro 2017.
Aerobik jako filozofie - autor: Marta Csontosová

Je jí 41 let a cvičí a cvičí. Už dvacet let. Ne, vlastně přesně třicet pět. Začala jako šestiletá holčička gymnastikou.

Aerobik jako filozofie

Už nejméně dvacet let mám při sledování Olgy Šípkové těžký komplex ze své lenosti. Škoda, že jsem se jí nedostala do ruky, možná by mě svojí aktivitou strhla. Tak, jak léta strhává skupinu už víc než dospělých žen. V den našeho rozhovoru například spolu odlétaly na týdenní cvičení do Tunisu.

Je o vás známo, že jste jako cvičitelka šiřitelkou životní filozofie zvané taneční aerobik. A v polovině devadesátých let jste se vlastně stala i mistryní světa ve sportovním aerobiku. Jak to všechno začalo?

Když v devadesátém roce padla v Evropě politická opona, končila jsem vysokou školu a rozhlížela se po tom otevřeném světě. Uvědomila jsem si, že jako učitelka biologie a trenérka moderní gymnastiky nemám před sebou moc kreativní budoucnost. Jelikož jsem byla vždy velmi kreativní, strhl mě aerobik. Slova fitness, wellness jsou pro mě slovíčka přímo kouzelná. Uvědomila jsem si, že právě v tomto světě se chci pohybovat a s gymnastickou přípravou jsem se vrhla na sportovní aerobik. Koukala jsem na všechny televizní přenosy ze sportovního aerobiku, kupovala jsem si všechny videokazety, studovala Jane Fondovou – strašně se mi líbila. Jediné, co se mi na cvičení fitness nelíbilo, byl kult těla, ty nadupané svaly. Nemám totiž ráda nepřirozenost a svalnaté ženy nejsou přirozené. Když jsem poprvé přišla do fitka – hledala jsem si práci – vůbec mě to nenadchlo. Byla jsem špatná z těch pózistických postav, které jakoby ani nepatřily do reálného života.

Ale teď už několik let vlastníte fitness centra… Ale jsou vedeny v jiném duchu. K nám si chodí lidi zacvičit a to dokonce celé rodiny. K nám chodí cvičit i lidé s nadváhou, u nás nemají problém přijít cvičit chlapi ve vytahaném tričku. Fakt, že mám takové fitko, mi přijde velmi přirozené. Proč si nepřijít zacvičit podle hudby, proč si nenechat poradit?

Ještě k začátkům vaší kariéry. Vy jste mimořádně rychle prorazila.

Ano, šlo to velmi rychle. Totiž zároveň s tím, jak jsem objevila obor fitness a wellness, objevila jsem i závodní aerobik, v něm jsem se stala v roce 1997 mistryní světa. Závodní aerobik se začátkem devadesátých let začal ve světě rekrutovat a u nás byl na úplném začátku. Mou výhodou byla sportovní gymnastika – dělala jsem ji 18 let – a fakt, že jsem absolvovala fakultu tělesné výchovy. To byl mimořádný základ pro závodní aerobik. Navíc můj manžel vystudoval na tělesné výchově trenérství a stal se automaticky mým trenérem. Mohli jsme si díky sponzorovi dovolit cestu do USA, kde jsme se se sportovním aerobikem ukázali v tomto odvětví jako první Čechoslováci. Díky medailím jsem získala přízeň a popularitu lidí doma. Lidi na moje cvičení chodili rádi a věřili kvalitě mému cvičení. Následovalo natáčení kazet se cvičením, vystupování v televizi…

Moderní hezké cvičení, hudba, pohyb, hezká cvičitelka. To lidi táhne…

Ano. Je třeba si ale uvědomit, že jsem začala ve správnou dobu a dobře teoreticky připravená. Jo, a ještě jsem samozřejmě strašně na sobě pracovala.

Máte z toho úspěchu jen dobré pocity nebo si říkáte, že něco mohlo být jinak?

Moje fitness centra fungují velmi dobře, lidi k nám chodí rádi, ale stále musím moc pracovat. Někdy si říkám – hlavně když jsem unavená a nemám usměvavou náladu - že kdybych byla normálně zaměstnaná žena a nemusela vždy v dobré náladě vystupovat před lidmi, byla bych na tom lépe. Pak si ale uvědomím, že moje práce mě velmi baví a naplňuje mne. Ne. Neumím si představit bez své práce život, bez lidí, kteří k nám přicházejí unavení, bez nálady a odcházejí s úsměvem. Spousta lidí se mnou tráví dovolenou, máme společné příběhy.

Děláte aerobik, dnes spíš taneční aerobik, už osmnáct let. Lze to stále dělat na sto procent nebo už si vybíráte pouze kreativní věci?

Jsem velmi odpovědný člověk a vše co dělám, dělám na sto procent. Kdybych taková nebyla, nemůže fungovat náš byznys. Je mi čtyřicet jedna, jsem fit, pohyblivá, téměř stále dobře naladěná. Za to vše děkuji právě tomu, že stále cvičím. Ale přiznávám, že ten největší zápřah už mám snad za sebou.

Kdy to bylo?

Když jsem jezdila na mistrovství světa, jezdila po republice, točila cvičební seriály pro televizi. Povolila jsem v době, kdy jsem čekala druhé dítě, které jsem nechtěla šidit jako maminka. Poloviny pracovních povinností jsem se vzdala, ponechala jsem si pouze cvičení s dospělými ženami.

Působíte dojmem velmi vyrovnaného člověka. Jste známá a přitom z vás nevyzařuje ostražitost. Vyhýbají se vám skandály a kauzy… Jste opravdu tak šťastná?

No… skandál jeden byl, aby rychle odezněl, protože jsem to nerozmazávala. Byl to skandál, kterému věnoval Blesk celou stránku a vyvolal ho majitel jednoho fitness centra, pro které jsem pracovala a ze kterého jsem odešla. Nejsem fatalistka a věřím, že z 90 procent je každý strůjcem svého štěstí. Mám ráda svou rodinu, jsem ráda doma a vůbec mě nebaví někam vyrážet po večerech a nechávat se přitom fotit pro bulvární tisk.

Vycházelo vám opravdu všechno tak, jak jste to chytla do ruky nebo se neúspěchy nenecháváte vůbec srážet?

Zatím to byly vždy neúspěchy, které mě poučily. Vždy jsem si dokázala střízlivě uvědomit, proč něco nedopadlo tak, jak mělo. Nejsem nijak tvrdá ženská, ale nikdy jsem se neúspěchy nenechala takzvaně rozházet. Když si to tak teď přemítám, tak moje neúspěchy souvisely většinou s televizí. Tam nikdy nevíte, komu se znelíbíte a půjdete „od válu“. Fatální neúspěch jsem ale nikdy neměla. Spíš mi nadělil život obrovskou křivdu v tom, že jsem velmi brzy ztratila oba rodiče. Nevědí, že mám dceru, maminka se nedožila ani mého titulu mistryně světa – přitom mi tolik fandila. Mám ještě dva sourozence, všichni máme krásné rodiny, máme práci. Rodiče by měli radost. Škoda, že tady nejsou, oba umřeli na rakovinu. Proto jsem se také dala na charitativní činnost a podporuji Ligu proti rakovině, jejich akci Rakovina věc veřejná. Snažím se apelovat na lidi, aby na své zdraví pořádně dbali hlavně v případě, že mají v rodině dědičnou zátěž. Třeba takovou jako mám já.

Myslíte si, že ta vaše psychická odolnost souvisí s trénováním těla?

Sportovní gymnastiku jsem dělala od šesti let a v té zátěži jsem byla do svého 29. roku, kdy jsem skončila s vrcholovým sportem a vůli, pevnou psychiku mám určitě vypěstovanou pro celý život. Navíc jsem vyrostla ve skromných poměrech: tatínek učitel, maminka prodavačka a rodiče nás učili velké pokoře a také jsme musely jako děti ledacos vydržet, nevymlouvat se, nevzdávat věci předem. Ano, jsem vytrénovaná fyzicky i psychicky.

A… nebolí vás z toho cvičení klouby?

To víte, že mě občas bolí, snažím se ale zvládat to relaxačním cvičením, mazáním topických gelů obsahujících diklofenak. Nezatěžují zažívání. Ale také užívám specialisty doporučené preparáty. Záda mě například ale nebolí vůbec. Jsem drobná, můj svalový korzet je dobrý, prostě dobře držím pohromadě. Mým štěstím je, že jsem neměla nikdy žádný úraz.

A co vaše děti, neodradila jste je svojí aktivitou, svým zápřahem?

Ten můj veliký zápřah zažil pouze můj syn Míša, který zažil mé vrcholové závodění. Chodil se mnou na závody, fandil mi. Je tedy pravda, že do vrcholového sportu se nežene a věnuje se spíš profesionálně fotografování. Musím podotknout, že talentu na sport má na rozdávání. A Adélka? Adélce se strašně líbí aerobik. I teď je v tělocvičně a má hodinu s mojí kolegyní.

Odborníci pro vývoj mozku zdůrazňují, že na rozvoj mozku má mimořádný vliv komplikovaný fyzický pohyb. Asi nejzásadnější je brilantní zvládání komplikovaných figur asijských bojových umění, společenského tance. Jak vidíte v tomto světle aerobik nebo hip-hop?

Aerobik je ve své základní podobě určitě jednoduchý. Začátečníky by komplikované sestavy odradily. Jenomže kdybyste viděla mé svěřenkyně, které se mnou cvičí léta, tak tam určitě nic jednoduchého neuvidíte. Já nemohu lidi nechat stagnovat, postupujeme stále dál. Kdybyste nás viděla, tak byste o jednoduchosti tanečního aerobiku rozhodně nemluvila. Pokud jde o společenský tanec, ten je krásný, ale v základní podobě také jednoduchý. Komplikované taneční figury jsou ve společenském tanci také, ale až u vyspělých tanečníků. A hip-hop? I ten je lepší než celodenní vysedávání před televizí nebo u počítače. Kdyby se ale moje dítě věnovalo pouze jednoduchému hip-hopu , nebyla bych moc nadšená. Ale pozor, i sofistikovaný hip-hop je na zvládání náročná a komplikovaná fyzická činnost.

Určitě vnímáte zdravý životní styl i prostřednictvím zdravé výživy. Kladete na výživu důraz i ve své rodině?

Kladu a je to velmi časově náročné. Nejhorší pro výživu totiž je, když vás zachvátí „vlčí hlad“ a vy se napakujete prvním, co se vám dostane pod ruku. Aby se to mé rodině nestávalo, připravuji denně pro každého z nás jídlo do krabiček. Je to ale velmi náročné.

 
PŘÍLOHY
Reklama

TOPlist