Soutěž o víkendový pobyt v hotelu SEN v Senohrabech u Prahy

Čtenáři, kteří správně odpoví na soutěžní otázky, budou zařazeni do slosování o víkendový pobyt pro dvě osoby (pátek-neděle) s polopenzí ve wellness hotelu SEN v Senohrabech u Prahy.

Soutěž o 2 vstupenky do AQUAPALACE Praha-Čestlice

Čtenáři, kteří správně odpoví na soutěžní otázky, budou zařazeni do slosování o 2 vstupenky do Aquapalace Praha-Čestlice.

Soutěž o 1x celodenní pobyt v centru WELLNESS a REHABILITACE Svaté Pole

Čtenáři, kteří správně odpoví na soutěžní otázky, budou zařazen do slosování o 1x celodenní pobyt (s procedurami a obědem) v centru rehabilitace a wellness Svaté Pole.

Soutěž o vstupenky na kosmetický veletrh WORLD OF BEAUTY & SPA, který se koná 10. - 11. března 2017

Prvních deset soutěžících, kteří správně odpoví na otázku, získají 2 VIP vstupenky na veletrh WORLD OF BEAUTY & SPA jaro 2017.
Cesta ke golfu - autor: Marta Csontosová

„Golf je hrou, která pomáhá socializaci lidí a to není málo“, říká v rozhovoru Ing. Sylvia Hrušková, ředitelka golfového resortu Veľká Lomnica a naše, zatím jediná, žena - mezinárodní golfová rozhodčí.

Cesta ke golfu

„No a co má být?“ To byla její reakce na slavné golfové hřiště ve skotském St. Andrews. Bylo jí 24 let a byla ve Skotsku kvůli angličtině. Kdyby byla jen tušila, jak vážně to její táta myslí ve Velké Lomnici s výstavbou golfového resortu … Dnes je Sylvia Hrušková ve Velké Lomnici generální ředitelkou golfového resortu, s přívlastkem PGA (Profesionální Golfová Asociace) a v den našeho setkání se chystala odletět jako rozhodčí golfového turnaje do Číny.

Čím si vás vlastně získal golf?

Vše zapříčinil můj otec. On je velký vizionář, kterého nadchla myšlenka postavit pod Vysokými Tatrami golfový resort. Abych byla úplně přesná, ta myšlenka ho napadla v den podpisu nějaké důležité smlouvy v Německu. Smlouvu totiž podepisovali v golfovém klubu. Táta je sice Moravák, ale miluje Vysoké Tatry, kde naše rodina žije. Nápad s golfem přišel někdy v roce 1984, mně bylo dvanáct a když táta tehdy své záměry vyslovil, pomyslela jsem si: tady pod Tatrami? Kdo by pod Tatrami hrál golf? Vždyť na těch polích rostou jen brambory… Ani ve snu mne nenapadlo, že právě golf mě bude svým způsobem živit. Odjela jsem na studia a v roce 1997 na zdokonalení angličtiny do Skotského Edinburgu. Hodně jsme jezdili na výlety a jednou také ke golfovému hřišti ve městě s nejstarší univerzitou ve Skotsku. Rozhlížela jsem se po okolí, uznale koukala na krásný golfový trávník, mí golfu znalejší spolužáci žasli, ve mně však žádné nadšení ta exkurze nevyvolala. „No a co má být?“ Neřešila jsem to. V roce 1998 jsem začala pracovat v rodinné firmě, táta už své golfové plány realizoval, golf mě doslova musel začít zajímat. Dávali jsme dohromady projekt a jelikož jsem byla dobře jazykově vybavená, bylo na mě, abych získala všechny dostupné nejnovější informace o tom, jak fungují golfové resorty, jak se buduje a jak funguje golfový klub. Dostupných informačních zdrojů ještě tolik nebylo a informace, které jsme potřebovali, nešly získat lehce. Jezdili jsme po okolních hřištích, zjišťovali, jak má golfový resort vypadat, jak má fungovat.

Kde jste se naučila nejvíc?

Co si budeme namlouvat, začínající resorty nebyly tolik zajímavé, my jsme se chtěli co nejvíce vyvarovat chyb a tak jsme získávali zkušenosti od těch nejlepších. Museli jsme se učit od těch, kteří mají golfové resorty a golfové kluby už zaběhnuté. Když něčemu nerozumíte, nemůže vás to ani zajímat. Tak to bylo i se mnou a s mým golfem. Čím víc jsem se kolem golfu motala, čím víc jsem mu začínala rozumět, tím víc mě ta hra pohlcovala. Když otec trval na založení golfového klubu a nebylo člověka, který by se problému věnoval, dostala jsem to za úkol já. Vše jsem opravdu dělala, jak se říká na koleně. Když jsme v roce 1999 začali budovat cvičnou louku, naší základnou byl železniční vagón, z odpaliště jsme míčky stříleli na louku, kterou jsme nejdřív museli posekat a trávu shrábnout. Žádné stroje jsme tou dobou ještě neměli. Ale dostavila se u mne obrovská vášeň pro golf.

Už vás bylo více, nebo jen rodina (Sylvia Hrušková je ze čtyř sourozenců)?

To už nás bylo více a já trávila na golfovém hřišti celé víkendy. Nikdo tu široko daleko nehrál golf a když k nám přijelo šest lidí, byla jsem nadšená. Přes týden jsem dělala administrativu, propagaci a pracovala v kanceláři. Dělali jsme různé aktivity na propagaci, abychom lidem ukázali, co ten golf je. Připravovali jsme první devítijamkové hřiště. To bylo moc příjemné hřiště s krátkými jamkami a malými greeny, byla zde původní tráva. Mohli jsme začít dělat zelené karty a nabírat nové členy.

Jak se vlastně člověk jako vy vzdělává v golfu?

Začala jsem jezdit na všechny konference o golfu (na první jsem byla v Budapešti) a začala jsem golfu více a více rozumět. Nezapomenutelnou byla pro mě v roce 2005 konference v Edinburgu, protože jsem přišla na to samé golfové hřiště, kde jsem byla i v roce 1997. Ale jestli jsem v roce 1997 řekla tomu golfovému hřišti „no a co“, v roce 2005 jsem řekla „wau“. Už jsem to vnímala jinak než v době, kdy mi golf nic neříkal. Ale co bylo nejvtipnější, v roce 2005 mě nepustili jako ženu do golfové klubovny. Nakonec souhlasili, že si mohu prohlédnout trofeje a rychle pryč. Nebyla jsem ale v tom golfovém resortu naposled. Čtyři roky na to jsem se zúčastnila školení rozhodčích a po absolvování zkoušek nás pozvali do klubovny. Mohli jsme si projít všechny místnosti, brali nás jako hosty. Je nutné poznamenat, že se už tou dobou změnil také přístup a ženy mohly do klubovny. Měla jsem možnost dokonce si tam zahrát golf. To jsem si velmi užívala. Já mám to privilégium hrát v prestižním resortu hrát golf!!!!! Když jsem přecházela odpalištěm, dostavil se u mne pocit, jakoby se na mě díval celý svět. Měla jsem strašnou trému a podlehla stresu. Ta první rána byla samozřejmě strašná. Ale pak už jsem to uhrála a ve své podstatě jsem hrála nejlepší hru ve svém životě vůbec. Dokázala jsem vytěžit z prostředí maximum - že jsem tam vůbec mohla být. Pak jsem si naplánovala, že jestli to bude trochu možné, pojedu se podívat na turnaj k výročí British Open. Podala jsem dokonce žádost dělat dobrovolníka. Já jsem šla s hráči společně, i s rozhodčím a dělala jsem zapisovatele. Bylo to úžasné být takhle blízko u hráčů a procházet 18-tou fairway, blížit se do kotle k 18. jamce – kolem na tribunách to vřelo - a já měla pocit, že jsem účastníkem hry. Atmosféra to byla úžasná. Kdo golfu nerozumí, nepochopí. Na vlastní kůži vím, že to nejde pochopit. Takhle jsem se já dostala ke golfu a začala ho hrát. Teď už ale chodím na turnaje málo. Když už jedu, tak většinou dělám rozhodčí nebo ten turnaj organizuji. Ale co si nenechám ujít, to je můj ranní golf.

V čem je kouzlo ranního golfu?

Jsem tam sama, příroda se probouzí, slunce vychází a je krásný vzduch. Krásný klid. Je to celé kouzelné.

Říká se, že golf může hrát každý. Je to opravdu tak?

Ano, je to pravda. Golf lze hrát od šesti tak do sta let. U golfu je ohromná výhoda, že jsou lidé v klidu a že se dá čerpat z úspěchů. Máte společné téma s lidmi. Když dáte dobrý úder, budete z toho mít radost třeba celý týden. Můžete se potkat s lidmi v klubu, dát si kávu a povídat a máte společné téma a můžete rozebírat své rány na té a té jamce. A míchají se tam mladí se starými, nikdo nikoho nediskriminuje, téma je společné. Zažila jsem situaci, kdy se společnosti živě diskutujících golfistů celkem stranila paní-manželka jednoho z diskutujících. Evidentně se necítila dobře ve společnosti lidí, s nimiž neměla společné téma. Pak jsem tu skupinu zažila po čase opět a předtím „nezařazená“ paní se velmi dobře bavila. Udělala si zelenou kartu a začala hrát golf. Co jsem chtěla tou příhodou říct? Že golf lidi velmi spojuje a boří psychické překážky. V Dánsku dělali výzkum a vzali děti, které jsou asociální, nepřizpůsobivé, hrát golf. Ony ty předtím problémové děti najednou nalezly společnou „řeč“ a postupně se dokázaly socializovat. Zjistily, že také ony se mohou s někým srovnávat a že mají také svoji hodnotu. Golf je hrou, která pomáhá k socializaci lidí a to není málo.

U nás se stále bere golf jako hra pro horních deset tisíc a vy mluvíte o golfu jako o socializující hře…

V zemích, kde se stal golf dávno přirozenou součástí běžného života lidí, už takový postoj neobstojí. Golf tam není nic nákladného. V našich zemích, kde je málo instruktorů a náklady na výstavbu nových hřišť jsou velmi vysoké, je také golf dražší záležitostí. Uvidíte, že za několik let se dostaneme do stejné roviny. U nás je třeba roční poplatek 500 euro a to je jako když jdete do nějakého lepšího fitka. I na konferenci, kde jsem byla v roce 2005, říkali, že všude, kde golf začíná, je považovaný za sport snobů. Před 20 lety byl v podobné situaci tenis. A kde je tenis dnes, jaký je na to pohled? Golf je dynamický sport a jdeme dopředu a k tomu, aby se mohl rozvíjet, potřebujeme nová hřiště, podporu juniorů na školách. Je potřeba dělat osvětu. Čím více lidí bude golf hrát, tím méně se to bude považovat za snobský sport. A hlavně se také stává, že lidé to považují za snobský sport, protože mu nerozumí. Je pravda, že pravidel je dost. Pro základní hru stačí znát základy hry a pak buď se chcete učit, nebo si pouze občas dáte pár jamek. Důležité je znát, jaký máte zaujmout postoj, zda se hraje na rány nebo na jamky. Zdá se to komplikované, ale když jste na hřišti a někdo vám to ukáže, stane se golf pro každého samozřejmostí. Vím to podle sebe. Mívala jsem strach podívat se na hřiště, jít si do klubovny vypít jen kávu. Golf jsem při pohledu zvenčí vnímala jako noblesu, domnívajíc se, že tam vůbec nepatřím.

Naše pojišťovny nabízejí pojištění golfistům a golfovým resortům. Je to nezbytné? Vždyť golf je bezpečný sport.

Také jsem si to myslela, ale jen do chvíle, co na našem golfišti došlo k velmi nepříjemnému úrazu (dodnes to myslím není uzavřené). Pronajali jsme golfiště organizaci, která pořádala turnaj a stalo se, že odpálený míček se nešťastně strefil do oka dalšího hráče, který o to oko přišel. Náhoda, do řešení které jsme byli zataženi přesto, že jsme s turnajem neměli nic společného a naše hřiště bylo v pořádku. Nechci, aby se něco takového opakovalo a tak máme pojištěného pro případ úrazu každého hráče, který vstoupí na hřiště. Pojištění se vztahuje na úrazy, na majetkovou škodu. Vždy se může něco přihodit. Minulý rok jsme byli ještě jediní, kdo to měl toto pojištění zařízené. A nás dávali za příklad. Je to sice větší investice, ale nám to stojí za to.

Je investice do golfových hřišť u lázeňských míst podle vás dobrou investicí?

Rozhodně. Vždyť není nezbytné, aby každé hřiště bylo obrovské, každý člen klubu nebo i hráč má pouze jistý čas, který může věnovat tomuto sportu. Čím je hřiště větší, tím více času na hru vyžaduje. Moc přece záleží na tom, jaké má který hráč tempo. Proč by se měl štvát a dostávat do stresu, aby uhrál – a strachovat se, jestli uhraje- osmnáct jamek, když ví, že v pohodě uhraje devět jamek bez toho, aby mu další hráči „dýchali“ na krk. Lázeňští hosté jsou ideální klientelou pro menší hřiště.

Váš golfový rezort disponuje také termálním pramenem….

Ano, nechali jsme udělat vrt, který odhalil vydatný pramen minerální vody o teplotě téměř 62°C. Minerální skladba vody není ničím mimořádná, jedná se o velmi podobné složení vody, jakou disponují nedaleká termální koupaliště. (Stručná charakteristika vody: vápenatě – železitá proplyněná CO2.) Pokud jde o využití pramene, tak v budoucnu uvažujeme o výstavbě bazénů, ale to je velmi finančně náročné. Minerální horkou vodu proto momentálně využíváme na vytápění.

…….
Někdo tvrdí, že golf se zrodil ve Skotsku, jiný tvrdí, že to bylo Holandsko. Ale bylo období v historii, kdy skotská královna si vzala holandského prince a jde o to, že úplné začátky začaly v Holandsku. První pravidla byla zapsána ve Skotsku, první turnaj, který se hraje dodnes, se začal hrát před 150 lety také ve Skotsku. Tradice jednoho šampionátu dokonce pokračuje celých těch 150 let. První pravidla golfu byla napsána v 16. století, kdy se začal hrát golf. Bylo jich třináct a postupně se přidala další. Teď poprvé jsou vydána pravidla pro celý svět stejná od roku 2012. Bylo to totiž tak, že Amerika a Mexiko měly svoje odchylky, všechny ostatní státy měly pravidla stejná. Teď je to srovnané. Nejsou to ale nějaké velké změny. Golf se dělí na profesionální a amatérský. Amatérský hráč nemůže získat více než 500 liber za turnaj. Nemůže získat ani cenu, která má vyšší hodnotu než 500 liber. Takže když výhrou bylo auto, tak ho nemohl amatér převzít, jelikož by ztratil amatérský statut. Nebyl by ani profesionál, ani amatérský golfista. To se v těch pravidlech dost změnilo a vývojem golfu se změnila i jiná pravidla. Golf, vybavení a zařízení se mění, tak se tomu přizpůsobují ostatní aktivity. Golf je starý sport, ale jeho pravidla se mění. To je to úžasné na golfu, že se přizpůsobuje době. Existují dva základní typy hry – na jamky a rány. Když se hraje turnaj na jamky, tak se vlastně nemusí dohrát, jelikož jeden hráč může mít deset jamek a jeho partner nulu. Je jasné, že už to nejde nijak dohnat a první hráč vyhraje. Na rány je to zase trochu jiné. Musí se hrát na 18 jamek a musí se dohrát každá jamka. U nás platí, že na golfovém hřišti může hrát pouze hráč vlastnící zelenou kartu. Ta potvrzuje, že golfista absolvoval kurz hry golfu, že ovládá hru, etiketu golfu. Držitel zelené karty má automaticky základní handicap54. Zjednodušeně: čím nižší číslo handicapu, tím lepší hráč.

 
PŘÍLOHY
Reklama

TOPlist