Reklama
Doping pro duši - autor: Marta Csontosová
Výkon psychiky měříme inteligenčním kvocientem IQ. Je měřítkem výkonnosti kognitivních funkcí, kterým se dříve říkalo intelekt, nebo inteligence. Kdy především dochází ke zhoršení výkonu? To byla první otázka rozhovoru s docentem Oldřichem Vinařem, našim předním odborníkem na psychofarmaka.

Doping pro duši

Náš výkon není nejlepší především tehdy, jsme-li málo motivováni podat dobrý výkon. Ke zhoršení dochází například při práci v hlučném prostředí a k nevelkému zhoršení dochází u žen v období před menstruací, když je vyšší koncentrace progesteronu v krvi. Je-li zhoršení hluboké a nevratné, mluvíme o demenci, která je nejzávažnější při Alzheimerově nemoci a při arterioskleroze mozku. Podle novějších poznatků však nacházíme mírný pokles výkonu téměř při každé duševní poruše, dokonce i při takových, kde se dříve pokládalo takové zhoršení za vylučující kritérium pro jejich rozpoznání. Patřily k nim samozřejmě především neurózy, ale i schizofrenie nebo maniodepresivita.

Jakou roli hraje věk?

Zcela obecně platí, že nejlepší kognitivní výkon podává člověk v 18 letech, pak výkon klesá. Dnes se však ví, že je to spíše kvalita kognitivních funkcí, která se v průběhu života mění. Velice zhruba lze říci, že mladý člověk mívá výhodu rychlého nalézání neobvyklých řešení – s rizikem, že mohou být chybná, starší člověk se může víc opřít o zkušenosti.

Jakou roli hraje přepracování?

Přepracování není z hlediska medicíny dobře definováno. Jde především o subjektivní pocit, který nemusí být v přímé a těsné závislosti na množství nebo kvalitě podaného výkonu. Pocit přepracování zpravidla výkon zhoršuje.

Co se vlastně děje v našem mozku při přepínání psychických výkonů?

Máte-li na mysli přepínání jako nadměrnou námahu, dochází k tomu pravděpodobně zcela výjimečně. Přirovnáme-li mozek k počítači a vezmeme-li v úvahu sto miliard neuronů, které máme, je kapacita mozku vyčerpána sotva na jednu desetinu. Jde zase spíš o subjektivní pocit zvýšeného napětí a z toho plynoucí únavy. Napětí si můžeme definovat jako aspekt psychiky, který ke kognitivním funkcím nepatří. Lze ho přiřadit spíš k afektivitě. Vysoká afektivní angažovanost je zpravidla spojena se stresem. Stres vede ke zvýšené syntéze a uvolňování stresových hormonů, jejichž krátkodobé působení může výkon zvýšit. Dlouhodobá a příliš vysoká koncentrace může mozek poškozovat.

Za jakých okolností dochází k organickému poškození mozku – k těžkému zhoršení psychického zdraví? Musí být přítomna vrozená dispozice?

Kromě infekcí, zánětů, degenerace nebo úrazů, může být mozek poškozen chronickým distresem. Distres je takový stres, proti jehož příčině nemůže jedinec nic dělat. Nastává například u člověka, který při povodni čeká na střeše zaplaveného domu na helikoptéru. Nevíme s jistotou, zda taková psychická traumatizace sama může vést k atrofii (zmenšení) hipokampu, což je jedna z důležitých částí mozku regulující kognitivní funkce. Spolehlivě je však ověřeno, že pravděpodobnost takového organického poškození je větší, když je podobnému distresu vystaven člověk, který má jednu z modifikací genu pro zásobení mozku serotoninem. Organické změny mozku dnes nevidíme jako nevyléčitelné. Dogma, že nejvíce neuronů v mozku máme v 18 letech, bylo přesvědčivě vyvráceno. Růst nových neuronů zajistí učení se něčemu novému a u nemocných to zajistí antidepresiva. Není náhodou, že při úspěšné léčbě depresivní poruchy se napřed lepší kognitivní funkce a pak teprve nálada.

Antidepresiva jsou tedy ale fantastická věc. Pomáhají zlepšit fungování mozku, pomáhají nám lépe a šťastněji žít, dokonce vím, že pomáhají obézním hubnout…. Nemohou být v lékárnách volně dostupné?

My víme, že antidepresiva pomáhají nemocným – především nemocným depresivní poruchou. Zdravým lidem pravděpodobně moc užitečná být nemohou. Je to podobné jako s inzulínem: je to fantastická věc pro nemocné jedním typem cukrovky. Pro zdravé může být nebezpečný.

Jak si tedy může zdravý zvýšit počet neuronů?

Nejlepším způsobem, jak zvýšit počet nových nervových buněk, je učení. Nejvíc pomáhá učení se něčemu novému a učení náročné na koncentraci pozornosti. Londýnští taxikáři, kteří se museli naučit znát mapu města se všemi jeho jednosměrnými ulicemi, mají ve srovnání s kontrolami o patnáct procent větší hipokampus, zvláště těch jeho částí, které odpovídají za prostorovou orientaci. Učení se novému a růstu nových neuronů také přispívá pohybová aktivita. Ze sportů je to nejlépe prokázáno o běhu.

Lidé si většinou myslí, že se jejich výkon zvyšuje po vypití kávy nebo jiných látek, které stimulují. Mají pravdu?

Tyto látky mohou urychlit naši psychomotoriku, zpravidla však na úkor kvality našeho výkonu. Nejvíce pozornosti se dnes věnuje látkám jako je metylfenidát a atomoxetin. Terapeutickou indikací těchto léků je porucha pozornosti s hyperaktivitou (ADHD, Attention Deficit Hyperactivity Disorder) u dětí. Děti jsou neposedné, nedovedou se soustředit na učení. Bývá někdy nesnadné odlišit toto onemocnění od dětské zlobivosti a reakcí na nevhodné výchovné metody rodičů nebo učitelů. Velmi často nezáměrně takto děti reagují na neshody mezi rodiči. Metylfenidát a atomoyxetin jsou dnes často užívány v USA také dospělými s nesnázemi soustředit se na práci. Jejich užívání se šíří mezi zdravými lidmi, kteří nechtějí usnout při nočních směnách, chtějí být fit na celonoční párty, účetní před uzávěrkou nebo i vědečtí pracovníci, kteří chtějí zvýšit schopnost řešit obtížné problémy. Riskují především to, že si sice zvýší výkon (urychlí psychomotoriku), ale za cenu, že budou dělat více chyb. Za mnohem závažnější pokládám problém užívání kognitiv. Jde o látky užívané při léčbě Alzheimerovy nemoci. Zvyšují dostupnost neurotransmitérů, které jsou pro regulaci kongitivních funkcí nejdůležitější: acetylcholinu a glutamátu. K podobné „psychofarmakologické kosmetice“ pravděpodobně dojde, ať chceme nebo nechceme.Etický problém nastane jako při dopingu ve sportu, jestliže si budou zlepšovat výkon účastníci konkurzu na místo ředitele podniku nebo na primariát.

Co třeba hrozí, když k takovému případu dojde? A co, když už dochází, jen o tom nevíme?

Bude se to třeba řešit podobně jako dnes řešíme doping ve sportu. Šíření takových praktik zatím brání velmi vysoká cena kognitiv a to, že jsou přísně vázána na lékařský předpis.

Vysvětlivky:
Antidepresiva – podstatou účinku antidepresiv je ovlivnění působení mediátorů – dopaminu, noradrenalinu, serotoninu – v mozku. Antidepresiva neovlivňují náladu zdravých lidí
Distres – stres, který ochromuje (nevyvolává aktivitu jako stimulující eustres)
Hippokampus – obloučkový závit ve spodní části mozku, součást limbického systému (limbický systém je část mozku, která má vztah k instinktům sloužícím k zachování jedince i rodu)
Kognitivní funkce – poznávací, týkající se vnímání a myšlení (paměť, orientace, jazykové dovednosti, úsudek, koncentrace, schopnost plánovat). Tyto funkce jsou trvale postiženy u demence
Kognitiva – látky příznivě ovlivňující kognitivní funkce. Používají se hlavně k léčbě demence.
Neurotransmitery – nervové přenašeče, chemická látka uvolňovaná z nervového zakončení, sloužící k přenosu nebo vyvolání určité reakce. Poruchy neurotransmiterů způsobují některé neurologické a psychiatrické choroby.

 
PŘÍLOHY
Reklama
Reklama
Reklama

TOPlist