Soutěž o víkendový pobyt v hotelu SEN v Senohrabech u Prahy

Čtenáři, kteří správně odpoví na soutěžní otázky, budou zařazeni do slosování o víkendový pobyt pro dvě osoby (pátek-neděle) s polopenzí ve wellness hotelu SEN v Senohrabech u Prahy.

Soutěž o 2 vstupenky do AQUAPALACE Praha-Čestlice

Čtenáři, kteří správně odpoví na soutěžní otázky, budou zařazeni do slosování o 2 vstupenky do Aquapalace Praha-Čestlice.

Soutěž o 1x celodenní pobyt v centru WELLNESS a REHABILITACE Svaté Pole

Čtenáři, kteří správně odpoví na soutěžní otázky, budou zařazen do slosování o 1x celodenní pobyt (s procedurami a obědem) v centru rehabilitace a wellness Svaté Pole.

Soutěž o vstupenky na kosmetický veletrh WORLD OF BEAUTY & SPA, který se koná 10. - 11. března 2017

Prvních deset soutěžících, kteří správně odpoví na otázku, získají 2 VIP vstupenky na veletrh WORLD OF BEAUTY & SPA jaro 2017.
Intuice - autor: Marta Csontosová
Beata Rajská: „Je dobře, že jsem se tentokrát nebránila náhodě, která mě naplno přivedla k módnímu návrhářství.“

Intuice

Najednou tady byla. Prosadila se za posledních deset let v silné konkurenci české módní tvorby natolik, že v jejích modelech dnes můžeme vidět nejednu zajímavou osobnost. Pro nás je Beata Rajská zajímavá i tím, že se netají svou slabostí pro lázně.

Kde jsou kořeny vašeho profesionálního úspěchu, paní Rajská?

Před nějakou dobou bych se byla asi bránila mluvit o svých úspěších. Nějaký čas si už ale uvědomuji, že jsem získala pozici, jsem vidět. Já jsem totiž přišla ze Slovenska do České republiky, kde už byl módní trh obsazen. A kde vidím základ svého úspěchu? V tom, že si nemyslím, že s hadříky stojí a padá svět. I když pro mne je návrhářství povoláním, posláním a je to už nějakou dobu můj svět. Může se stát, že se najednou rozhodnu žít svět jiný a módní návrhářství nebude podstatné. Teď, přiznávám, je.

To znamená, že se jako návrhářka neberete moc vážně?

Člověk se nesmí brát moc vážně a tlačit „na pilu.“ To okolí velmi rychle pozná. Fakt, že se já sama neberu moc vážně, neznamená, že svou práci nedělám podle nejlepšího vědomí a svědomí. Navíc mám v sobě vypěstovanou obrovskou disciplínu. Když se něco nepovede, nehledám chyby v lidech kolem sebe, ale hledám je v sobě. Někdy na to i různými způsoby doplácím, ale dělám to tak.

Díky čemu jste se tedy prosadila?

Spojením citu pro módu, nadáním pro kresbu s vnitřní disciplínou, vytrvalostí. A ještě, přiznávám, mám dar intuice.

A to ale nemáte vystudovanou žádnou akademii výtvarných umění….

Absolvovala jsem střední oděvní průmyslovou školu v Trenčíně. Strašně jsem chtěla být módní návrhářkou. Na průmyslovce jsem ke své hrůze zjistila, že se tam mladí lidé připravují na práci v oděvním průmyslu. Představa, že bych musela po absolvování školy zůstat pracovat v textilní továrně, byla pro mne strašná. Byla tady jediná možnost, a to, že musím vystudovat vysokou školu. Měla jsem na průmyslovce ale stejně štěstí. Toho kdo chtěl, učitelé vedli světem módy jako koníčkem. Oděvní výtvarnictví učila profesorka, která mě tak přivedla přes modeling k návrhářství. Na módních přehlídkách jsem měla možnost předvést i své vlastní věci. Jako středoškolačka jsem díky takovému nasazení absolvovala začátkem osmdesátých let všechny dostupné módní přehlídky a studentské návrhářské soutěže u nás i v zahraničí. Mé první ocenění je ze soutěže Mladý módní tvůrce v Liberci. Přiznávám, že mě na oděvní průmyslovce vůbec nebavila krejčovina. Byla jsem zoufalá z takového toho dotahování a došívání modelů do absolutních detailů. Dnes jsem vděčná, že to umím. Díky tomu mohu už při kreslení modelu domýšlet technologii zhotovení. Mé návrhy jsou napůl módní návrhy a napůl technické návody na zhotovení.

Máte svou krejčovskou dílnu?

Ano, ve Žďáru nad Sázavou a můj tým lidí je velmi sehraný. Mých dvanáct lidí už dokáže vidět problémy mým pohledem.

Z každého modelu šijete pouze jeden kus?

Připravujeme i malosériové oblečení – jeden střih ale v různých obměnách a velikostech. Cenově dostupnější jsou malosériové věci, nejdražší jsou modely na zakázku.

Kdy jste vlastně vstoupila na český trh?

Začala jsem v roce 1993, po své druhé mateřské dovolené. Vůbec jsem nevěděla do čeho se pustit a na čem stavět s absolventským diplomem z filozofické fakulty (kombinace historie – archivnictví). Pro mnoho návrhářů je absence akademie výtvarných umění handicapem, pro mě ne. Nejsem totiž tolik svázaná jen designem, dokáži mít díky znalostem historie i jiný pohled na svět. V roce 1993 jsme už, jako rodina, žili ve Žďáru nad Sázavou a úplně náhodou jsem viděla inzerát, že oděvní soukromá průmyslovka přijme učitele technologie. To místo jsem dostala a za čtyři roky mého působení na škole žáci absolvovali a i vyhráli různé soutěže. Jednou jsme natolik zaujali Janu Adámkovou, že nás požádala o spolupráci v televizním pořadu. Tak vlastně začala moje profesionální kariéra české módní návrhářky. První módní přehlídku jsme připravili na přelomu let 1997-98. Po založení firmy „Beata Rajská - design“ nebylo cesty zpět. Věděla jsem, že jestli naplno nevykročím, nikdy už nevstoupím do světa módy. A je dobře, že jsem se tentokrát nebránila náhodě, která mě přivedla k módnímu návrhářství. Já se zřejmě tomuto odvětví totiž bránila – nebo jsem se ho dokonce bála, nevím - a v roce 1994 jsem jednu zajímavou nabídku od špičkového návrháře odmítla. To byl můj syn Libor ještě moc malinký, potřeboval mě. Nakonec jsem stejně cestě, pro kterou jsem se v patnácti intuitivně rozhodla - být módní návrhářkou - neunikla.

Máte svůj profesionální sen?

Mám. Mým profesionálním snem je mít vlastní módní dům. Nemusí být v centru Prahy, ale musí být hezký, stylový a musí se tam lidem líbit.

Cítíte se hodně ukotvena ve Žďáru nad Sázavou?

Ano. Máme tam dům, kde jsme jako rodina doma, mám tam ateliér, krejčovskou dílnu, stabilizovaný tým dobrých lidí. Poblíž studují mí synové: Hynek je v Brně, Liborek v Třebíči, manžel má firmu u Prahy ale i na Moravě. A všichni se scházíme ve Žďáru.

Charakterizujte prosím svůj návrhářský styl.

Ženskost. Věřím, že neexistuje ošklivá žena, jen je nezbytné najít její přednosti. A já tu filozofii uvádím do života.

A váš oblíbený materiál?

Hedvábí, které lze dnes zpracovávat na všechny druhy textilních vazeb.

Na naší titulní stránce se netajíte, že máte ráda lázně.

Ano, lázně jsou pro mne posvátným místem klidu a relaxace. Je to zřejmě díky mým rodičům, kteří mě od dětství brali do různých lázeňských měst a já byla svědkem toho, jak si to dokázali vychutnat. Když jsem se provdala, objevila jsem české lázně: Mariánské Lázně, Karlovy Vary, Luhačovice, Poděbrady... Momentálně mám asi nejblíže ke Karlovým Varům. Dokáži se procházet ve ztichlých lázních úplně sama a obdivovat tamní architekturu i vychutnat procedury. Jakékoliv. Všechny lázeňské procedury jsou úžasné. Pro mne jsou dni strávené v lázních vzácnými dny klidu a relaxace. A prozradím, že jsem v lázních velmi ráda sama. Nikomu se nemusím přizpůsobovat, mám čas pro sebe. Pro mne je lázeňskou siestou čtení v posteli, přičemž mám kolem sebe knížku i spoustu různého tisku, které trhám. Ano, dobře slyšíte: uvelebená v posteli vytrhávám z časopisů články, které pokládám za důležité lépe prostudovat. A nejsou to zrovna články o módních trendech.

A co ten fašank, pro české čtenáře poměrně neznámé slovo…

Fašank je přece synonymum pro masopust. Vím, že někomu zní jako slovenské slovo fašiangy, ale „fašank“ lze najít i ve slovníku spisovné češtiny a mně se to slovo líbí víc než slovo masopust.

 
PŘÍLOHY
Reklama

TOPlist