Jak se léčí srdce

Právě přiletěl ze Spojených Států, kde strávil dva dny. Kufr v pracovně ještě nevybalený, o nějakém odpočinku nemohlo být ani řeči. Přesto si udělal na nás hodinku. Přesně po hodině ale vstal aby se soustředil na mezinárodní telefonickou konferenci. A to má pan profesor Kautzner v čekárně na nástěnce apel na své pacienty: Nespěchejte, i šnek se dostal do Archy Noemovy…

Hlavně došlo k rozvoji nových diagnostických metod. Například echokardiografie umí diagnostikovat srdečná onemocnění bez toho, abychom museli pacienty katetrizovat (zavádění cévky k srdci pro zhodnocení srdeční činnosti). Otevřely se možnosti dělat CT, nebo magnetickou rezonanci srdce, co umožňuje včasnou a přesnou diagnostiku. Ale hlavně… došlo k rozvoji terapeutických metod, co udělalo z kardiologie obor, kde se opravdu umí dobře léčit.

Moderními a účinnými léky. Jelikož se u nás dělalo hodně studií na léky, víme, že když se lidem po infarktu podává aspirin, nebo betaklokátory (tlumí srdečnou činnost a snižují krevní tlak, upravují arytmii) dělá se to na základě dat seriózních studií. Druhou, ještě významnější léčbou u nás představují invazivní výkony na cévách a na chlopních. Aplikace invazivních výkonů je u nás na světové špičce. Velké studie dokázaly i to, že pacient postižený infarktem má lepší prognózu na přežití, když se transportuje z menší nemocnice co nejrychleji do nejbližšího kardiocentra kde mu cévu zprůchodní rychle. V malých nemocnicích léčí infarkt pomalým rozpouštěním sraženiny

Céva se otevře, zprůchodní a většinou ještě tam implantujeme výstuhu (sten). S touto léčbou – kterou my už běžně děláme - se ve většině zemí pouze začíná.

U nás je i vysoce kvalifikovaná pracovní síla velmi levná. Všude ve světě je práce kvalitního lékaře drahá. U nás není problém zaplatit lidi na klinice. Největší finanční částka při léčbě pacienta jde na materiál. V zahraničí je to padesát ku padesáti. Proto, kvůli levné pracovní síle ve zdravotnictví je i kardiologie u nás na světové špičce. Pokud pacient přijde včas, umíme infarkt dobře vyléčit. Problém je, že řada pacientů čeká, že ta bolest na hrudníku odezní. Čekají deset hodin a i dva dny. To už ale nemůžeme nic progresivního dělat. Na místě, kde má být zásobeno krví je srdce odumřelé a nezbývá nic jiného, než čekat až se vyhojí. Další prognóza pacienta je pak horší a srdce je navždy postižené.

Pokud jde o muže kolem šedesáti let, tak bolest na hrudníku vystřelující do ramen nebo do břicha má rozhodně jiný význam, než když tu bolest pocítí mladýkluk nebo mladá žena. Ale každá taková náhle vzniklá bolest doprovázená slabostí a pocením je signál, že je třeba volat záchranku a ne se přemáhat s nažit se sám někam dopravit. Také doprava příbuzným nebo známým je obrovská chyba.

Ano, záchranka je dnes vybavená tak, jako pojízdná jednotka intenzivní péče. Tam umějí dávat léky do žíly, umějí inkubovat (řízené umělé dýchání), defibrilovat, monitorovat srdeční rytmus.