Lázeňská lekce

Ještě koncem devatenáctého století byly lázně Teplice slavnými lázněmi Evropy. Jezdil tam Goethe, Mozart, Beethoven, car Petr I. navštívil Teplice již v roce 1712. Setkávání mocnářů dělalo z lázní místo zrodu evropské politiky. Pak život v lázních usnul. Uplynulo sto let a lázně konečně opět ožívají.

Když v roce 1998 dostal doktor Karel Weigl od majitelů lázní nabídku, aby se ujal vedení lázní, bral ji nejdřív jako žert. Vedl v teplické nemocnici oddělení chirurgie a jako operatér si neuměl představit, co by vlastně jako akční člověk v poklidu lázní dělal. Padesátiletý chirurg si ale na druhou stranu už velmi konkrétně uvědomuje, že důchodu se na chirurgickém sále velmi pravděpodobně nedočká a doktoru Weiglovi bylo něco kolem padesáti. Na nabídku kývl a po osmi letech ředitelování už zná víc než dobře odpověď na otázku, co vlastně funkce ředitele lázní obnáší.

Teplické lázeňství právě před nástupem ředitele Weigla hledalo cestu, kterou se dál ubírat. Symbolický řez musel udělat právě chirurg. Teď už v Teplicích nestojí otázka: bude nás živit klasické lázeňství, nebo wellness? Před osmi lety se rozhodli jít cestou klasického lázeňství, ale po svém. Na vyšší, sofistikované úrovni.

V první řadě (nebo ve druhé řadě?) investovali 400 milionů korun do rekonstrukce nádherných secesních lázeňských budov a připravili klientům důstojné prostředí pro lázeňský pobyt. Ve druhé řadě (nebo v první řadě?) naučili personál lázní důstojnému chování vůči klientům i vůči sobě navzájem. V Teplicích mají pro zvyšování (a zlepšování) kvality svých zaměstnanců termín „proklientské chování“. Přiznávám, že i když jsem ten termín slyšela v Teplicích několikrát, moc jsem mu hned nedokázala porozumět. Použiji svůj, lidštější, termín „důstojné chování“. Že to důstojné chování zahrnuje i vzdělávání personálu, není třeba moc vysvětlovat. Ve třetí řadě (nebo v první řadě?) se za osm let rozšířila a zkvalitnila v Teplicích nabídka lázeňských procedur i lázeňských služeb klientům. Tady opět nevím, jestli jsem neměla dát na první místo lázeňské služby. Klientům lázní Teplice se totiž otevřela možnost využít v době pobytu služeb, na které nemají doma čas a velmi často ani možnosti. Jedná se o už klasické služby zubaře a dentálního hygienisty, o komplexní vyšetření zdravotního stavu klientů - v rámci nabídky prodloužených lázeňských víkendů a také o služby drobné (ale i větší) plastické chirurgie. Že nejnáročnějších služeb jednodenní chirurgie využívá nejvíce arabská klientela, není třeba zdůrazňovat. Teplická lázeňská klinika se stala vyhlášenou svými specializovanými ortopedickými operačními zákroky u arabských dětí s deformovanými nožičkami a ručičkami. Že nic nevíte o lázeňské klinice a já už vás zahrnuji informacemi? Omlouvám se, vše napravím.

Klinika CLT je vlastním dítětem pana ředitele Karla Weigla, který „přitáhl“ sebou do lázní i další dva chirurgy z teplické nemocnice. Od majitelů dostali souhlas a ze třetího patra „Císařských lázní“ se po stavebních úpravách stala klinika jednodenní chirurgie. Jednodenní chirurgie neznamená nic jiného, než že na klinice zůstává pacient jeden nebo dva dny. V případě, že to stav vyžaduje nebo si to klient přeje, zůstává pod dohledem lékařů déle. Samozřejmě, jako řádně platící lázeňský host, který platí za služby, které si objedná. Proč ale zřizovali v lázních kliniku, když přece mohli využít služeb místní nemocnice? Nesmíme zapomenout, že klinika „CLT“ je soukromá klinika a ta má úplně jiný režim než státní nemocnice. Navíc, žádná nemocnice si nepustí do svých prostor konkurenci.