Reklama
Lekce z renesance - autor: Marta Csontosová
Doktor Roman Šmucler podniká již deset let v Karlových Varech, Mariánských Lázních, od listopadu loňského roku také v Jáchymově. Pro české lázeňství má docela optimistickou vizi. Pro své klienty také.

Lekce z renesance

Úspěšný zubní chirurg rozjel úspěšně estetickou medicínu. A nejen estetickou. Mnozí se diví, mnozí závidí. Já se při rozhovoru držela, abych neotevírala hloupě údivem pusu… Na otázku, jak se doktoru Šmuclerovi podniká v lázních, se mi dostává této odpovědi:

V Karlových Varech jsme od roku 1997 a od té doby se tam úplně změnila klientela. Původně jsme fungovali na zdravotní pojišťovny, dnes máme převážně samoplátce. Navíc se nám daří klientelu hodně omlazovat. Netýká se nás problém většiny evropských lázní, které prakticky nemají jiné klienty než důchodce.

Znáte důvod?

Nepřízeň českých zdravotních pojišťoven nás donutila najít takové programy, které zaujmou ty, kteří musejí sáhnout do své kapsy. Když dnes pojišťovny všude v Evropě krátí rozpočty, nás se to tolik netýká. Západoevropské lázně (ale i mnohé české) vsadily před mnoha lety na léčení poměrně závažných onemocnění, aby se udržely v úhradách pojišťoven. Jenomže tam nemohou proti špičkovým, řekněme fakultním nemocnicím, obstát. Budoucnost je v preventivní a rekondiční medicíně. Tu ale pojišťovny ke své škodě hradí málo. Naštěstí my jsme přesvědčili naše klienty, že se jim vyplatí si takovou péči platit.

To má takový vliv na návštěvnost lázní?

Ano, a také další faktory. Ve zlaté době lázeňství nebylo důležité, co se v lázních léčí, jako kdo tam jezdí. Byla to společenská centra. Dnes se na západě důležití lidé potkávají u břehu moře, třeba v Cannes nebo v Monaku. Karlovy Vary si ale pro Rusy tuto pozici uchovaly. Rusové, tak jako třeba Židé, rádi spojí příjemné s užitečným a lázně jsou skvělé k navázaní osobního vztahu, který je pro ně mnohem důležitější než třeba pro Američany. Karlovy Vary z toho hodně těží a obchodně vlastně celá naše země.

No a pak je tady jakási dimenze pravidelné kontroly a údržby. Lidé si nejezdí do Varů léčit vysloveně třeba problém žaludečních vředů jako v minulosti, to vyřeší jejich nemocnice doma. Oni rádi věnují 14 dní tomu, aby je někdo důkladně prohlédl, vše zkontroloval, popřípadě zaléčil problémy, které je ještě ani nezatěžují, ale už začínají. Navíc může toho času využít třeba na to, aby absolvovali různé výkony: plastickou operaci, lasery, celou řadu vyšetření. Z našich lázní se mohou vyprofilovat taková centra, kam budou lidé zvyklí jezdit dvakrát do roka, aby trochu pomaleji stárli.

Čili lázně jako přírodní a klasická preventivní medicína.

Ano. Je podle mne omyl, že se mnozí snaží lázeňství zaměnit za wellness.. Ta cesta nemá velkou naději, protože zavádět nějaké úžasné masážní centrum do Karlových Varů, když si můžeme dopřát bezpočet úžasných masážních center v Turecku – tam je navíc moře a tisíce krásných věcí kolem. Ale té skutečné medicíny se vám tam nedostane. Pozice lázní může být v budoucnu dobrá, když z nich budou centra preventivní medicíny. Neboť délka našeho života z devadesáti procent závisí na tom, jak o sebe pečujeme ve smyslu životního stylu a na preventivní medicíně. Ač to zní trochu kacířsky, takový dobrý a hlavně systematický dlouholetý dohled v lázních mnoha lidem pomůže asi víc než nějaký lék, který dostanou v posledních dvou hodinách života, když už je to stejně beznadějné. Ale přesně tak utrácejí pojišťovny peníze za zdravotní péči z 80%.

To je opravdu velmi, velmi netradiční pohled na zdravotní péči… Jak jde v tomto směru českému zdravotnictví váš Asklepion?

Jsem zastáncem široce medicínského pohledu na člověka. Samozřejmě, že potřebujeme vysoké specialisty. Jenže někdo musí vůbec rozumět tomu, co dělají. Mnoho moudrých lékařů nyní pacientům říká: „tuto vaši nemoc určitě v Praze někdo dobře léčí, ale já nevím, kdo to je a kam vás za ním poslat.“ Medicína se rozpadla na příliš velké detaily, které málokdo umí dát dohromady. Je až komické, jak spousta velmi úspěšných doktorů - vědců v některé části medicíny zoufale bádá nad věcmi již jiným odvětvím medicíny vybádanými. Já jsem se třeba v zubech poučil hodně o postupu v kožním lékařství a naopak do kožního jsem dal spoustu věcí ze zubního lékařství. Jenže, když já, původem zubař, přednáším třeba na dermatologickém kongresu, způsobí to u mnohých přítomných rozpaky a nevoli místo toho, aby si ti doktoři poslechli zajímavé povídání z jiného oboru. Pokud nemluvíme o superspecialistech, mělo by se více dbát na to aby, lékaři měli široký rozhled a věděli, co se děje v celé medicíně. Vždyť oční lékař neléčí oči, ale pacienta s onemocněním očí. A to je rozdíl.

Neříkejte, že nemáte momentálně specializaci…

Zabývám léčbou nádorů lasery. Příkladem může být takzvaná fotodynamická terapie. Spočívá v tom, že na zhoubný nádor - třeba na kůži - naneseme mast, počkáme 3 hodiny, až se vstřebá ve zhoubných buňkách. Pak nádor ozáříme červeným světlem, které vyvolá v buňkách chemickou reakci, která je zahubí. Výsledkem je selektivní ošetření, často bez jizev, s možností je kdykoli zopakovat. Myslím si, že tato metoda má velkou budoucnost. Druhou mojí specializací jsou zubní implantáty, umělé náhrady kořenů zubů. Jsem rád, že se podařilo v posledních letech metodu dotáhnout takřka k dokonalosti, ale hlavně velmi zlevnit a tedy zpřístupnit pacientům.

Kolik u vás stojí zubní implantát?

Implantát stojí 8.000 korun s korunkou a celým léčením zub nahradíme za cca 13.000 krun. Je to méně peněz než třeba můstek, kterým se ztráta zubu též řeší a navíc se ničí okolní zuby. Je tragédií, že pojišťovny neplatí implantáty u pacientů bez zubů, i když dnes už nejsou drahé. Žít s celkovou snímatelnou náhradou je takový handicap, jako mít protézu nohy, bohužel.

Máte pro mne ještě něco z vaší kuchyně?

Tak teď se snažím tady i v zahraničí prosadit laserovou hypertermii nádorů. Princip je jednoduchý. Pod kontrolou ultrazvuku či třeba CT zavedeme laserové vlákno k nádoru a ten v podstatě uvaříme a on se vstřebá anebo „odteče“. Pacienta velmi málo zatížíme. Takový nádor z jater lze „uvařit“ jen v místním znecitlivění a druhý den je pacient doma. Bohužel (měl bych říci bohudík) je metoda laciná. To znamená, že ale žádná farmaceutická firma nemá zájem na kongresech, školení lékařů atd. A lékaři nejsou za lacinou a efektivní léčbu odměňováni. Pokud předepíšou třeba zbytečnou chemoterapii, firma je pošle na kongres. Pokud udělají hypertermii, mají jen dobrý pocit. Vlastně musíme vymyslet, jak to zdražit, abychom dostali podporu, ale pak zase nebudou peníze na všechny pacienty. Ekonomika moderní medicíny je plná paradoxů.

Jak vás vnímají bohatí Rusové v Karlových Varech?

Odpovím jednou příhodou. Byl jsem na veletrhu v Moskvě a několik ruských firem mi chtělo něco prodat. Říkali: Toto si kupte, to má Asklepion v Karlových Varech. Samozřejmě, že jsme to neměli. V Moskvě se řekne Asklepion Karlovy Vary a je to značka kvality. Mimochodem, vždy jsou překvapeni, když jim řeknu, že jsem ten Asklepion Karlovy Vary.

Takže jste mezi Rusy pojmem…

Ano, to se povedlo. Dříve o nás nikdo nevěděl. Nyní jsme ta nejvyšší kvalita.

A jak se to dělá?

Jednou rovinou je medicínská spokojenost pacientů, kteří se vracejí, mnozí několikrát ročně. Druhou rovinou jsou reference významných lidí. Nám přijde jako historická kuriozita, že se ve Varech léčili ruští vládcové od carů přes Brežněva až do současnosti. Pro Rusy je to nejvyšší doporučení. Když k nám mají důvěru prezidenti, takzvaní VIP a největší obchodníci, pak mají důvěru všichni ostatní. To nám závidí celý svět, ale v Čechách to chápe málokdo.

A co česká klientela?

Roste i zájem české populace o naše služby. Tam je vývoj asi nejpozitivnější. Tyto klienty máme nejraději, neboť jsou zde a medicína se dá dělat v klidu. Ošetřovat prezidenta nějakého státu je velmi stresující. Procedura vyžaduje mnoho týdnů ošetření a v jejich případě se zkracuje, riskuje se a kdykoliv k nějakým komplikacím dojde, je to nezbytné řešit na dálku a to je v každém případě složité. My se nezaměřujeme na boháče, spíše to vzniklo mimochodem, my se cílíme na českou střední vrstvu a střední vrstvu z celého světa. Naším snovým klientem je česká učitelka. Chceme sloužit lidem, kteří si léčby váží a spolupracují. Spousta hodně bohatých lidí věří, že se mnoho věcí zahojí samo, že se nemusí ani snažit, když už zaplatili tolik peněz. Pak může snadno dojít k nějakým komplikacím.

Řekněte mi, jakých chyb se dopouštějí lidé v domnění, že všechno lze koupit za peníze?

Rychle bagatelizují obtíže a když jim řeknete, že mají něco masírovat, tak nemasírují a když jim řeknete, že něco nemají dělat, tak všechno vědí lépe. Bohatí lidé jsou často hodně vytížení a nedodržují léčebný režim a pak je často zle. Lidé, kteří si naspořili na operaci, si dávají více pozor, aby vše nepřišlo nazmar. A to nemluvím o tom, že někteří hodně bohatí si pletou lékaře se sluhou.

Já bych to tipovala tak, že nejvíce se to týká zubní chirurgie

Ani ne, nejvíce se to týká plastické chirurgie. Tam jsou rizika největší a i na drobnosti hodně záleží..U zubní chirurgie je to relativně dobré, protože když všechno funguje a je tam nějaká komplikovanost při hojení, má to člověk v puse. Když není moc oteklý, pak ty komplikace nejsou tak vidět. Ale když se hojení prodlouží o 3 dny u hodně vytíženého člověka, je to pak velký problém. Plastická chirurgie, práce s lasery v obličeji, tam je třeba být velmi opatrný….

Jakým jste šéfem?

Já hodně hlídám efektivitu, protože ta je klíčem k lepší medicíně. U nás pracujeme 7 dnů v týdnu, využíváme přístroje 12 – 16 hodin denně. Zákrok, který stojí 1000 dolarů v Americe, 1000 liber v Londýně, tady stojí díky efektivitě provozu 1000 Kč. Když uděláte dost pacientů denně, je možné takto zlevnit. Není to moc pohodlné pro lékaře. Zatímco by v Londýně nebo v Americe dělali 4 pacienty denně, tady jich musí ošetřit 40. Výsledkem ale je, že lidé, kteří by na ty zákroky nikdy neměli, si je mohou dovolit a navíc lékaři mají více zkušeností. Tento princip je hlavně potřeba dostat do celé medicíny. Mrzí mě, když v onkologii umírají lidé, protože nejsou peníze na léky. Ale kdyby ten systém fungoval efektivně, nemuselo by tolik lidí umírat.

Můžeme ještě k lázním a k anti-aging medicíně?

Anti-aging, to je moje oblíbené téma. Anti-aging vzniklo před několika léty v Americe a nyní to přichází do Evropy a je to něco, co nabralo jakýchsi obludných rozměrů. Anti-aging začal naprosto nevinně tím, že bývalí sportovci z řad lékařů přemýšleli, jak stárnout pomaleji a začali se scházet a vyměňovat si zkušenosti…

Anti-aging tedy vznikl v lékařských kruzích ze strachu ze stárnutí?

Bohužel skoro nikdo z anti-agingových lékařů nemá příslušnou kvalifikaci, jsou to nadšenci. Jediní, kteří opravdu znalosti mají, jsou bývalí dopingoví specialisté. Zatímco ze sportu je vytlačují kontroly a policie, běžní občané kontrolováni nejsou a tak už i v Praze je spousta pacientů vlastně na dopingu. Lékaři jim za drahý peníz píchají růstový hormon, podávají testosteron (mužský pohlavní hormon) atd. atd. Jsem pro to, aby se léčila skutečná onemocnění, ale nelze z lidí „tahat peníze“ bez vědeckých důkazů o účinnosti a ty vesměs chybí. K nám se tato vlna dostává nyní v plné síle. Muži, kteří si módně v šedesáti vezmou třicetiletou manželku, hledají zdroje „mužné síly“, jenomže taková „léčba“ je třeba v USA postavená mimo zákon. Jde po tom DEA (organizace, která potírá obchod s narkotiky) a ročně skončí několik doktorů tak, že je zatknou ozbrojenci se samopaly. To je realita anti-agingové medicíny ve Spojených státech. Je to v podstatě věc na hranici zákona. Mně je to líto, protože se bojím, aby se tím nezahubila skutečná medicína proti stárnutí, preventivní medicína. To je něco, co je naopak u nás strašně nedoceněno. Klasická, akutní medicína má zvyk zabývat se lidmi, až teprve když jejichž biologické hodnoty překračují fyziologické hranice. Preventivní medicína by měla spočívat v tom, že se na lidi díváme poněkud podrobněji, sledujeme řadu negativních procesů v jejich těle ještě dřív, než dojde ke zdravotním problémům, nezřídka nevratným. Vše je potřeba vztahovat k věku. Znamená to, že když má lehce zvýšenou hladinu cukru člověk po padesátce, je to něco jiného než u třicátníka. Odstraněním režimových chyb můžeme pravděpodobně prodloužit život zásadním způsobem. Tam vidím i novou úlohu pro lázeňství. Jako centra, kde hledáme drobné problémy a snažíme se je napravit co nejpřirozenějším způsobem. Jinou otázkou je, co pro nás chystá špičková věda. Desítky miliard dolarů jdou do léků, které nám mají prodloužit život a mnohé se určitě v příštích letech stane. V současnosti však nemáme k dispozici vůbec nic převratného. Hlavním poznatkem, okolo kterého se vše točí, je, že dramatickým snížením příjmu potravy lze asi prodloužit život až o 30%. Nové léky, jmenujme třeba resvetranol, mohou pomoci, ale vše je v rukách pacientů. V USA se nůžky dramaticky rozevřely. Na straně jedné jsou lidé, kteří o sebe pečují a jejich věk, se i díky vědě prodlužuje takřka před očima. Na straně druhé je populace, která díky dramatické obezitě nejenom umírá dříve, ale doslova epidemie cukrovky vyplývající z metabolického syndromu nejenom přináší tragický nárůst amputací končetin a invalidity, ale hrozí finančně zruinovat zdravotní systém. Představa, že ale obézní člověk zhubne dietou v prostředí reklam na jídlo a konzumní společnosti je naivní a má šanci méně než jedno procento. Čísla mluví jasnou řečí- toto začíná i u nás. Záleží na každém, kudy se vydá. Zdravotnictví by ale mělo dokázat zasáhnout na oné křižovatce. Financování amputací nohou u diabetiků, to je jen smutná prohra pro všechny.

Takže co s našimi pořád hladovými tlusťochy?

Já bych byl agresivnější než ministr Julínek. Například bych svázal výši zdravotního pojištění s váhou člověka. Říkám to s plným vědomím toho, že mám lehkou nadváhu. Stejně bych neplatil ošetření zubního kazu, doplácet by měli kuřáci atd. To vše by mělo platit pro mladé lidi, kteří ještě mají šanci volby. Pokud bude společnost vědět, že kouření, přejídání se a mizerná hygiena stojí peníze, velké peníze, řada lidí se, podobně jako tomu bylo ve Švýcarsku, rozhodne ke svému prospěchu ušetřit. Kdybychom dali 2 miliardy, jedno procento zdravotních výdajů do prevence ve formě vzdělávání dětí a systému sportu pro všechny, bude celá společnost bohatší a zdravější. No a lidé i s malou nadváhou, jako mám nyní já, to zaplatí. Třeba se zamyslí a neumřou mladí…

 
PŘÍLOHY
Reklama
Reklama
Reklama

TOPlist