NEJSEM SAMA DOMA ROZHOVOR S ESTER JANEČKOVOU

Přímý přenos má přesně stanovenou délku, nesmí se natahovat, což je prima. Je to správný adrenalin, který asi potřebuju. Baví mě být ve střehu. S kolegy jsme se shodli, že při scénách, které se předtáčejí, opadne důležité soustředění, v kterém se lépe pracuje. V Poště jsem vděčná za každý vyřešený případ. A navíc, ve chvílích, kdy točím a jsem pětkrát týdně na obrazovce, přijíždí hlídat babička z Moravy, kterou nejmladší Sára zbožňuje. A to samo o sobě je úžasné.

Jednou jsem skočila se svahovým padákem. Ačkoli se mi nepodařilo plachtit v ovzduší a byla jsem za dvě minuty dole pod strání, byl to báječný pocit! Střídám období lenosti s obdobím, kdy můžu při sportu vypustit duši. Cvičila jsem pilates, skákala jsem na trampolíně, jeden čas jsem si oblíbila spinning. Vysportovala jsem si však pupeční kýlu a skončila jsem na operačním stole. Po porodu Sáry je to s mým sportováním úplná bída. Mohla bych se vymlouvat na to, že nemám hlídání, ale není to pravda. Manžel mi nabízí každý večer, ať si zajdu do fitka, ale to nezvládám. Večer už nemám sílu. Jsme velká rodina a já se snažím, abychom se každý večer sešli u společné teplé večeře.

Ano. Sportování v naší rodině zachraňuje on. Je vášnivý cyklista, za každého počasí jezdí do práce na kole. Manžel pracuje v Praze na Bulovce, ale do práce na kole jezdil, i když byl zaměstnaný v nemocnici v Neratovicích. Dokonce si stěžuje, že je pro něho Bulovka od nás z Kbel blízko. Jezdívá na cyklistické závody v Le Mans, dokáže sedět na kole dvacet čtyři hodin denně. Myslím, že si přál, aby z našich synů vyrostli cyklisté, byl rozčarovaný, když se to nepodařilo, a tak se snaží kolem oslnit dvouletou Sáru.

Z Krištofa nám roste intelektuál, je v prvním ročníku gymnázia. Odmalička je vášnivý čtenář, nesmírně ho baví historie. S překvapením zjišťujeme, jak ho zaujal izraelsko-palestinský konflikt, dokáže o něm horečnatě diskutovat, je až fanaticky na straně Izraelců. Přestože byl vychovávaný jako katolík, je velký kritik katolické církve. Vadí mu její hierarchie a dogmata, židovství považuje za mnohem čistší. Jako by se až v něm ozvaly geny našich židovských předků.

Spíš se bojím, aby z Krištofa nevyrostla podobně rozervaná duše, jako byl můj strýc básník Jiří Orten.

Cyrila baví čeština, má právě rozepsanou jakousi knihu. Současně hraje softball, umí dobře vařit a žehlit. Je praktický po rodině mého manžela. Je šťastný, když mrskne Krištofovi na talíř vlastní palačinku a ten nonšalantně pronese: „Já mám ale šikovnýho bráchu.“ Snažím se děti vychovávat k pravdomluvnosti a naivně věřím, že se nám svěřují se všemi problémy.

Odmalička jsem snila o velké rodině. Od chvíle, kdy se odstěhovaly mé starší, nevlastní sestry, máma podepsala Chartu 77 a Ottu Ornesta zavřeli, bývala jsem velmi často doma sama. Prahla jsem po otci a sourozencích, a když už se táta nikdy neobjevil, považovala jsem to za svou prohru. S tímhle hendikepem jsem vstupovala do dospělosti. Každého nového přítele jsem se hned na třetím rande bláhově zeptala, kolik chce dětí. Založit rodinu mi připadalo vždy jako nejsmysluplnější čin v životě.

S manželem Zdeňkem se znám dvacet tři let, je moje první láska! Po třech letech nás ovšem „rozdělila“ jistá dívka, pak jsme se k sobě vrátili a sedmnáct let jsme manželé. Jsem ráda, že ta pauza nastala a já mohla poznat jiné muže. S manželem máme podobné hodnoty. Nechci říct, že je náš vztah dokonalý, ale kompromisy do vztahů patří. Proto občas se syny pod mírným nátlakem manžela usedneme na kolo anebo jdeme běhat. Sport umí rodinu dobře stmelit. Navíc, neumím být dlouho naštvaná, jsem to obvykle já, kdo se zase přitulí.

Nemám nikomu nic za zlé. Některé situace v mém dětství byly strašidelné, ale zakazuji si někoho soudit.

Zajímavé, obzvlášť když objeví příbuzné, o kterých neměl tušení. Mně osobně tenhle dokument pomohl vyrovnat se s podivným vztahem, který jsem měla ke svému otci. Nikdy s námi nežil, nikdy jsem mu neřekla tati. Ten nepříjemný pocit mého zatracení se umocnil po jeho smrti, a jsem moc ráda, že teď, díky natáčení Tajemství rodu, jsem Ottu lépe pochopila a snad mu i odpustila.

Už dlouho nepoužívám krém, ale olej. Arganový či mandlový olej náramně zlepšuje pleť. Oblíbila jsem si přírodní kosmetiku, jsem patronkou nadačního fondu Yasmínka. Možná mám výhodu, že do pořadu Sama doma často přicházejí lidé s úžasnými informacemi. Ráda se nechám inspirovat, ať už jde o kosmetiku či recepty. Například dnešního kance na smetaně jsem uvařila podle receptu, který jsem získala v Sama doma.

Jak kdy, občas máme s kolegyněmi pocit, že trpíme všemi nemocemi, o kterých se za týden v Sama doma promluví. Některé momenty bývají hodně silné. Vzpomínám na dojemnou chvíli na nadačním večeru Yasmínky, kdy jsem se zeptala sedmileté dívky trpící nemocí motýlích křídel, čím chce být. Před natáčením mi ta dívenka nadšeně vyprávěla, že chce být spisovatelkou, proto jsem jí tu otázku položila. Ovšem v přímém přenosu, s mikrofonem u pusy se dlouze zamyslela, a na mou otázku odpověděla: „Já chci být zdravá.“

Vše, co vidíte na obrazovce, je skutečné. Často se na nás obracejí lidé s žádostí o pomoc při nalezení příbuzných samozřejmě s dodatkem, že ale nechtějí vystupovat v televizi. Takovou pomoc ovšem nemůžeme poskytnout, od toho jsou jiné organizace, jako například Červený kříž. Lidé se na nás obracejí ve chvíli, kdy už dlouho bezvýsledně pátrají na vlastní pěst. Máme zkušenosti, že lidé leckdy zareagují na výzvy televize, přestože je dlouho příbuzný žádal o shledání sám. Veřejné odpuštění je velkou výzvou. Smyslem pořadu ale není jen hledat ztracené dcery a syny, ale i poděkování, ať už jde o adoptivní děti anebo o darování ledviny. Svět je plný negativních zpráv, a proto jsou tyhle pozitivní emoce velmi prospěšné.

Máme k dispozici detailní příběh člověka, který nás oslovil. Hledaní musejí podepsat souhlas s natáčením, a pokud nesouhlasí, realizace se ruší.

Není. Hereckých zkušeností mám velmi málo, nakonec, na DAMU jsem otěhotněla s Krištofem. Moderování mě baví a naplňuje. Během mateřské dovolené jsem redigovala překlady dialogů k telenovelám. Vzpomínám na všech sto padesát dílů Báječní a bohatí… o hlavních hrdinech se mi zdálo a postupem času jsem měla odpor nejen k tomu seriálu, ale stačilo mi uchopit do ruky ovladač a udělalo se mi fyzicky zle. Doteď se mi zhoupne žaludek, kdykoli zaslechnu repliky různých televizních hrdinů. Jako malá jsem byla hrozná brepta, v tramvaji jsem oslovovala cizí lidi a tvrdila jim, že moje práce bude bavit se s lidmi. Jsem ráda, že se mi to podařilo.