Lázně Vráž u Písku poskytují jedinečné služby a to každému svému klientovi na míru.

A zámek se otevřel

Lázně Vráž obklopuje dvanáctihektarový park, není třeba zdůrazňovat unikátnost takového místa. Lázně, to je vlastně zámeček s vlastním léčebným pavilonem. Vše obklopuje zeleň, lázně najde pouze ten, kdo dobře hledá a ví, co hledá.

Lázně Vráž jsou lázněmi, kde se léčí především neurologické a pohybové nemoci. Ano, také skleróza multiplex, která postihuje hlavně třicátníky a má rozvoj, který je nevyzpytatelný. Někdy nedává moc dlouho o sobě vědět a pak se najednou rozvine, jindy je rozvoj nepříjemně progresivní. Lázeňští klienti ve Vráži by mohli povídat... A povídají si mezi sebou, povídají si s personálem, vyměňují si navzájem zkušenosti i rady. Podle doktorky Medové, z neurologické kliniky Vinohradské nemocnice v Praze, naší špičkové odbornice na roztroušenou sklerózu, se všichni její pacienti vrací po lázeňské léčbě ve Vráži jako znovuzrození. Všichni do jednoho se zlepší minimálně o dva body na speciální stupnici, podle které se hodnotí stav pacienta. A zlepšený zdravotní stav vydrží pacientům po lázních měsíce.

V Lázních Vráž se nebáli před časem pustit do ozdravného programu, který nedělaly a nedělají žádné lázně. Lázně Vráž zavedly Školu chůze a slouží rehabilitaci pacientů po amputaci nohy. Zdravému člověku to zní hodně nepříjemně, ale pacientovi, který o nohu přijde (ročně u nás přichází o dolní končetinu asi 8000 lidí z důvodů diabetu), jsou pocity člověka se zdravými končetinami úplně jedno. On se potřebuje naučit chodit a žít, je rád, že v lázních vytvořili program, který on potřebuje. Lázně vybudovaly rehabilitační chodníky, na kterých se střídají různé druhy povrchů (od pevného povrchu přes měkký, pak pískový povrch střídá jemný štěrk a také drsné kamení), spolupracují s protetiky, kteří dokáží upravovat protézy. Nedej bůh, aby si lázeňský klient svůj čerstvě zhojený pahýl odřel, to musí pobyt v lázních přerušit a vrátit se až po několika týdnech úplně vyhojený. Proč? S odřeným pahýlem nelze rehabilitovat, nelze dělat v lázních vůbec nic. A kdo v lázních rehabilitaci pacientů po amputaci dolní končetiny zavedl? Ing. Veselý, ředitel lázní a to po jednom diabetologickém kongresu, který proběhl právě v Lázních Vráž, když si odborníci diabetologové stěžovali, že není v ČR hezké místo s kvalifikovaným personálem, kde by se ujali rehabilitace diabetiků po amputaci dolní končetiny. Nejdřív to byli diabetici, postupně přibývalo mladých lidí po haváriích a úrazech. Že v Lázních Vráž mají dobře zavedenou rehabilitaci pacientů po výměně kyčelního a kolenního kloubu, nemůže překvapit. Překvapuje organizace a zvládání rehabilitace těchto náročných klientů. Personál se o ně dokáže postarat s takovou samozřejmostí, jakoby ani o nic nešlo, jakoby to byli jejich příbuzní, kterým přirozeně pomohou. Viděla jsem to na vlastní oči.

Mezi rehabilitací a relaxací moc velký rozdíl není, nemusíme mít často vážnou nemoc a přece nejsme schopni výkonu. Naše tělo volá po ozdravení. Takové ozdravení zdravotní pojišťovny proplácet nechtějí, musíme sáhnout do vlastní peněženky. Lázně Vráž jsou už dávno připravené pomoci. Že si neumíte představit, jak mohou malé lázně skloubit služby vážně nemocným lidem se službami lidem, kteří potřebují především odpočívat a potřebují koupel, masáž, obklad? Pro tento druh lázeňských hostů jsou vyhrazeny prodloužené víkendy, které ale přestaly kapacitně stačit a obohatil je program „Šťastný ve všední den“. Neznamená to nic jiného, než „víkend“ od pondělí-čtvrtek nebo úterý-pátek a využívají ho velmi čerství důchodci nebo předdůchodci, kteří si dokážou udělat pro sebe volno i uprostřed pracovního týdne. Cena takového pobytu je pak víc než příjemná a kdo by si nepřál bydlet pár dní v zámeckém pokoji? Je třeba zdůraznit, že je to bydlení v nových pokojích a že je jich na zámku celkem dvacet. Pokoje jsou krásné s výhledem do parku. Tak je to, když se zámek otevře.

Základy Zámku ve Vráži položil v roce 1875 rod Lobkowiczů, když zde postavil novogotický zámek. Zámek sloužil rodině Lobkowiczů jako letní sídlo a to až do roku 1926. V tomto roce zámeček odkoupil pražský pomocný spolek pro péči a zdraví úředníků a zřízenců, po čase ale zámek přešel pod správu Nemocenské pojišťovny. Pojišťovna vybudovala léčebný pavilon, který propojila se zámkem krytým spojovacím koridorem, takže pacienti a klienti mají vše tzv. pod „jednou střechou“. Duchovním otcem nového sanatoria byl jeden z nejlepších českých klinických neurologů, pozdější profesor neurologie, pražské Karlovy univerzity, Prof. MUDr. Jiří Vítek, DrSc. Dobře vymyšlené, dobře postavené, vše slouží výborně dodnes.