Biologové, lékaři, demografové a sociologové se shodují na tom, že cílem vědy se musí stát mozek člověka a kognitivní funkce. Činnost mozku je fungování těla člověka nadřazená. Jen taková zdánlivá maličkost, která vyplynula z pozorování: když jedou autobusem mladí lidé, tak se spolu baví i když autobus hází. Když jedou autobusem staří lidé, ti úplně zmlknou a soustředí se pouze na udržení rovnováhy – jejich mozek musí hodně pracovat, aby zvládl fyzické cestování. Není schopen diverzifikovat činnost, aby zvládl více věcí najednou.

Cvičit kognitivní funkce, cvičit mozek. Je velmi důležité, aby byl mozek stále aktivní. Jen tak se zlepšuje jeho plasticita a vytvářejí se nové a nové neuronové spoje. Vzniká na to poslední dobou i spousta nových zobrazovacích metod. Kromě dnes již klasické magnetické rezonance existuje i funkční magnetická rezonance, která zobrazí i funkce a ukáže, jak metabolismus v mozku funguje. Nebo pozitronová emisní tomografie, která znázorňuje energii v mozku, vidíme, jak mozek pracuje – vidíme oblasti, které se hodně zapojují. Když třeba člověk mluví, je vidět jak řečové centrum mozku „žhaví“ a pracuje. Poslední dobou slýcháme o nových metodách testování neurotransmiterů. (Podle „Praktického slovníku medicíny“ jsou neurotransmitery chemické látky uvolňované z nervového zakončení, které slouží k přenosu impulsu a umožňují další šíření podráždění v nervovém systému, nebo k vyvolání určité reakce - stah svalu, vyprázdnění žlázy. Neurotransmitery se dělí na povzbuzující a tlumící.) Testování neurotransmiterů se hodně rozšířilo. Provádí se nově například podrobné testování z moči. Látky se přes ledviny dostávají do moči a tam je lze dobře testovat. Z krve to z erytrocytů jde, ale ještě lépe se testují neurotransmitery tvořené v mozku z moči. Sledují se jak látky inhibiční – tlumící, které nás mají vést k relaxu, tak excitační- podporující, které nás mají povzbudit v aktivitě, vitalizovat nás.

Protože jsou důležité pro kvalitu života. Existují dokonce různé stimulační počitačové programy pro tvorbu transmiterů. Když jsem ten program pozorovala, zjistila jsem, že to není nic až tak složitého a že činnosti nařizované programem může člověk dělat běžně sám. Problém je v tom, že člověk sám se nepřinutí. Dochází proto na kliniku, kde pod dohledem lékaře trénuje mozek. Jeden z úkolů například je, že má člověk nakoupit deset věcí v supermarketu. Věci si musí zapamatovat, zorientovat se v supermarketu a nakoupit. Pak jsou tam třeba křižovatky, složitý popis cesty a mapa ... Lékaři si na tomto programu testují činnost mozku svých pacientů a pak, jak jsem se již zmínila, následně slouží programy k trénování. Ale to lze i trénováním mozku luštěním křížovek, společenskými hrami, cestováním, přiměřeným sportováním, učením se... Určitě. Čím aktivnější život vedeme, tím si mozek lépe trénujeme a připravujeme pro vyšší věk. Ale nesmí se přestat. Ani když nám bude těch sto let. Abych ale byla přesná, není všechno pouze o mozku. Stále platí těch deset bodů pro kvalitní život: výživa ve smyslu protizánětlivé diety, dostatek tekutin, kvalitní živiny obsahující vitamíny a minerály (A,C,E, selen, zinek, při únavě koenzym Q10), psychická pohoda, optimismus, naučit se zvládat stres, spánek, aktivní pohyb. Pohyb bych velmi zdůraznila. Pokud totiž člověk nic nedělá do čtyřicítky, tak se možná ještě ani nic neděje, ale po čtyřicítce je pohyb nezbytností. Čtyřikrát týdně alespoň třičtvrtě hodiny denně, jinak tělo nefunguje, tuhne. Nemusí to být velké výkony, stačí obyčejná chůze, plavání, běžkování. Prostě to, k čemu přirozeně tíhne. Fyzicky aktivní člověk vypadá opravdu jinak a těší se lepšímu fungování těla než člověk, který nic nedělá.

Spánek je esenciální věc, se kterou má čím dál tím víc lidí problém. Spánek ale umí medicína upravit. Buď tím, že se zjistí stresové látky v neurotransmiterech. Profil neurotransmiterů lze udělat ze slin – jak se vyplavují stresové hormony v průběhu dne, v průběhu noci. Medicína to už umí ve světě asi deset let, u nás asi rok a půl. Většinou se jedná o domácí odběry dle přiloženého rozvrhu. Četla jsem, že spánek depresivního mladého člověka se kvalitou rovná spánku osmdesátiletého starého člověka, u kterého je tvorba melatoninu v mozku přirozeně velmi nízká. Deprese potká v některé etapě života snad polovinu populace. Ono to souvisí ale i s výživou. Je totiž velmi důležité přijímat některé důležité proteiny, aby mozek byl vůbec schopen produkovat neurotransmitery. Ryby, tvaroh, luštěniny, maso, vajíčka tělo člověka potřebuje jako faktory, aby mohlo produkovat neurotransmitery. Aby pak nemělo problémy s depresí.

Většinou jsou deprese z toho, že je člověk vyčerpaný, přepracovaný, nemá na sebe čas, pak nahází do sebe jídlo jedno přes druhé. Působením neurostresu není pak v pořádku trávení. Ví se už, že serotonin – hormon štěstí – se netvoří pouze v mozku, ale z 80 procent se tvoří ve střevě. Když máme zánět v zažívání, nemůžeme se cítit dobře. Od nedobré nálady není k depresi daleko. Tělo je třeba fyzicky regenerovat a nedovolit rozvoji deprese. Tedy všechno, co se v těle má tvořit, potřebuje aktivátor. Třeba určitou složku potravy.... Ano, když víme, které vitamíny, které minerály, které aminokyseliny potřebujeme.

Ve všech přírodních potravinách jsou nějaké bioflavonoidy a nějaké antioxidační látky. Rostliny si sami pro sebe vytvářejí ochranné látky, které je mají chránit. Třeba u toho červeného vína se v době zrání vytváří resveratrol, chránící jejich dlouhověkostní geny, aby se zabezpečilo pokračování rodu. To samé je u kakaových bobů. Ty také obsahují látky, které je chrání – a pak chrání i buňky člověka, který je pojídá – před stárnutím. Na Zemi se všechny rostlinky, všichni tvorové brání nějakým způsobem před zánikem a snaží se o reprodukci. Člověk je také v pořádku, pokud je schopen se rozmnožovat. Když ta schopnost pomine, tělo člověka chřadne. Vědci se teď snaží o to, aby vitalita člověka neskončila rozmnožování, ale aby provázela člověka dál. Experimentování s hormony vzbuzuje nedůvěru, je na řadě asi genové inženýrství, kmenové buňky. Již více než 40 let je možné přenášet hematopoetické kmenové buňky z kostní dřeně dárce na pacienta. Kmenové buňky se vyskytují v různých tkáních. Pokud jsou specializovány na tkáňové specifické úkoly, nazýváme je dospělé kmenové buňky a ty se zásadně liší od embryonálních kmenových buněk. Embryonální kmenové buňky nazýváme rovněž pluripotentní – tedy všemohoucí, protože z nich můžeme vytvořit libovolný typ buňky vyskytující se v organismu.Příkladem kompenzace kmenovými buňkami může být infarkt, který vede k odumření svalových srdečních buněk. U tohoto typu terapie je nutné, aby se orgánové buňky vytvořené z kmenových buněk integrovaly do stávajícího orgánu. Kromě toho je nutné zabránit novým kmenovým buňkám v poškození stávajících orgánů a především vzniku nádorů. Zásadním problémem je, že dospělé kmenové buňky se v tkáni zdravých lidí vyskytují pouze ve velmi malém množství ( např. v kostní dřeni je mezi 10 tisíci buňkami pouze jedna krvetvorná kmenová buňka). Bohužel se kmenové buňky vyvíjejí velice speciálním způsobem, jenž závisí na biologickém prostředí, které je obklopuje. Problémem je také přenos do cílového orgánu, i když bylo zjištěno, že dospělé kmenové buňky mají schopnost putovat k poškozené tkáni. Vy se medicíně zamezující destrukci organismu ve stáří věnujete aktivně čtyři roky.

Ze začátku ke mně přicházeli lidi kvůli estetickému vzhledu, chtěli posilovat svou krásu pomocí zdraví. Dnes přichází převážná většina lidí ke mně do ambulance kvůli celkové podpoře vitality. Stěžují si na vyčerpanost, únavu, zapomínání, stres. Lidi mají čím dál víc práce, v rychlém životním tempu nemají čas na sebe a mají pocit, že nezvládají život. Přicházejí také kvůli prevenci a to hlavně tehdy, když vědí, že mohli zdědit nějakou genetickou zátěž po rodičích a prarodičích (nádorové nemoci, infarkty, demenci, diabetes).

S akreditovanými laboratořemi, schopnými dělat pro nás biologickou i genetickou diagnostiku, hormonální analýzy, kde odborníci dokáží rozebrat problém pacienta i v souvislostech. Spolupracujeme ale také s takovým špičkovým pracovištěm, jakým je pražský IKEM.

Rozhodně prostřednictvím skladby stravy. Na minimum omezujeme smažená jídla, jídlo z bílé mouky, rafinovaného cukru. Všechny totiž podporují v těle vnitřní zánět. Na druhé pozitivní straně výživy jsou u nás jídla, která ten zánět v těle tlumí: ovoce, zelenina (úžasné účinky má česnek), ryby, polévky, vařené nebo dušené maso, tmavé pečivo, tvarohy, zakysané mléčné výrobky. Lidi si málo uvědomují, že základem zánětu v organismu je stres. Pak následuje tichý zánět, větší zánět, nádory, demence, poruchy imunity. Na začátku všech degenerativních nemocí stojí zánět. Už se neobávám své stovky. Navíc jsem nějakou řízenou náhodou jednou pozdě večer potkala v poloprázdném nákupním centru známou, od které kupuji domácí vajíčka. Já jako nepříliš pořádná hospodyně jsem zachraňovala svou kuchyni chybějícími základními potravinami, ona se chystala koupit „pár housek“. Jak vysvitlo, housky vůbec nebyly tím prvotním, co ji přivedlo večer do supermarketu. Byla to její devadesátiletá maminka, která se doma nudí a přinutila svou dceru, aby si spolu vyšly obhlédnout ceny a sortiment. „Haben wir wirklich alles, was wir brauchen?“ ozvalo se mezi regály. Věděla jsem, že je to stará paní – je původem Němka, od Ústí nad Labem, šila v polovině minulého století v Abertamech rukavice - ale přece jsem se na ni zadívala. Vzpřímená, vlasy upravené, oči živé. Devadesátiletá paní, která diriguje domácnost a klidný večer u televize ještě pro ni není.