Chirurg jako ředitel

Poprvé jsem mluvila s Vladimírem Dbalým v době, kdy vedl Na Homolce oddělení neurochirurgie. Oddělení výborně fungující a těšící se obecné úctě i v lékařských kruzích. Zpráva, že se Vladimír Dbalý stal ředitelem nemocnice, zněla jako „apríl“. Ukázalo se ale, že to opravdu není „apríl“.

(To byla první otázka řediteli Vladimíru Dbalému.)

Jednoduchá odpověď na tu otázku neexistuje, pokusím se to vysvětlit. Naši nemocnici vedl asi patnáct let Oldřich Šubrt - také neurochirurg. Ten dokázal posunout nemocnici mezi české nemocnice s velmi dobrými službami a já byl v posledních letech členem užšího vedení. Když se doktor Šubrt rozhodl změnit působiště, ptal se mě, zdali bych neuvažoval o možnosti ucházet se o tuto funkci. Dal mi samozřejmě čas na rozmyšlenou… Byl jsem tou dobou již dva a půl roku primářem neurochirurgického oddělení a nabídku jsem dlouho a důkladně zvažoval. K mému konečnému rozhodnutí výrazně přispělo vědomí toho, že neurochirurgem nemohu být do důchodu - průměrný věk, kterého se chirurgové dožívají, je mimochodem 57 let - a také fakt, že jsem již tou dobou studoval MBA.

Každodenní práce neurochirurga je stresující a velmi vyčerpávající. Vést oddělení je práce více manažerská než medicínská. Nabídku aspirovat na ředitelskou funkci jsem v mém věku čím dál více chápal jako možnou výzvu v zenitu neurochirurgické kariéry. Mimochodem, mám stále jeden chirurgický den - udržuji si chirurgické operační návyky a čas ukáže, zda je možné tento model trvale udržovat. Operuji každý čtvrtek a zatím to zvládám. Pokud si ale dobře pamatuji, i můj předchůdce si zpočátku ponechával jeden klinický den v týdnu, později se ho musel vzdát. Jelikož se chci věnovat práci ředitele nemocnice naplno, hodlám ji jednoznačně upřednostnit před přáním být alespoň na částečný úvazek chirurgem.

Svým chováním se snažím vysílat signál, že management nemocnice chce žít malinko víc medicínou než jen administrativní prací. Chci vědět co nejvíce o klinických procesech, které v nemocnici probíhají. Případy pro svůj operační den vybírám se zastupujícím primářem neurochirurgického oddělení na základě operačního plánu. V ředitelské funkci jsem krátkou dobu a tak operuji i pacienty, které jsem ještě já osobně objednával.

Když jsem přišel do ředitelské funkce, stanovil jsem si limit - pro mě samozřejmě limit priorit - mezi něž patří: neupřednostňovat neurochirurgii. Někdo může namítat, že právě tam teď probíhá jedna z nejnáročnějších investičních akcí. Musím vysvětlit, že byla schválena a též i začala ještě za působení mého předchůdce. Jedná se o vybavení operačního sálu magnetickou rezonancí. Zařízení urychlí přesnou lokalizaci patologického ložiska v mozku, míše či páteři během operace. To významně zvýší přesnost práce chirurga a úspěšnost operace.