Čim-čil pang

Strávila jsem v Jižní Koreji půl roku a mám zkušenost s tamními městskými lázněmi. Dovolte tedy krátké vyprávění o korejském lázeňství. Předem předesílám, že to nebude nic světoborného, snad lehce zajímavé poznatky zažité na vlastní kůži.

Nedlouho po svém příletu do Koreje jsem pochopila, že Korejci jsou národ velice čistotný, dbající o čistotu těla i duše. K očistě duše jim slouží různá náboženství, především buddhismus a křesťanství, procházky po horách k oblíbeným poutním místům a rozmluvy s přáteli u dobrého jídla. ,,Tung-san“ , do češtiny těžko přeložitelné, procházení se po horách, je opravdu skoro národním sportem. Chodí jedinci každého věku, protože Soul , a v podstatě celá Korea, je obklíčen horami. Korejské ženy středního věku jsou většinou doma a starají se o domácnost a výchovu dětí. Existuje zde skupina žen, zvané ,,adžumy“. Poznáte je na první pohled, jsou oblečené ve značkovém sportovním oblečení, na zádech mají batůžek a na hlavě trvalou ( opravdu každá adžuma nosí drobné prstýnky ) zpevněnou nepostradatelným kšiltem. Tyto ženy mají společného koníčka, právě zmiňovaný tung-san a často bývají terčem posměchu ostatních ,,normálních“ lidí.

Pokud jde o očistu těla v korejských ,,lázních“ (používám záměrně uvozovky, protože slovo ,,čim-čil pang“ se úplně jako ,,lázně“ nazvat nedá) je to místo, kam se korejské ženy a muži chodí očišťovat. V samotném Soulu je jich nespočetně, obyčejnějších i moderních. Já sama jsem měla příležitost navštívit jeden z modernějších, v centru Soulu. Po příletu z týdenní dovolené na Filipínách se moji korejští ,,rodiče“ zděsili. Byla jsem černá jako bota, a to se v Koreji moc nenosí. Jakmile jsem se začala trochu loupat, vyrazila jsem s ,,mamkou, taťkou“ a kamarádem do čim-čil pangu. Po zaplacení vstupného ( v tomto případě cca 130 Kč za tříhodinový vstup) jsme na recepci obdrželi uniformy ( viz foto), pro muže modré, pro ženy růžové.

Dámské a pánské šatny jsou samozřejmě oddělené. V koupelně, tedy spíše takových menších lázních jsme se osprchovaly a oblékly se do obdržených šatů. Pak procházíme do obrovské společenské místnosti, s vyhřívanou podlahou, kde jsme se setkaly s chlapci. Jelikož je čim-čil pang otevřený nonstop, je tu spousta míst, kde si můžete dát dvacet. Dokonce i takové malé jeskyně, kam se zasoukáte a můžete nerušeně spát. To ale nebylo nic pro nás. My jsme chtěli do ,,horkých“ místností. Po celém obvodu společenské místnosti byly dveře vedoucí do různých komůrek, větších či menších. Vedle dveří byla tabulka s teplotou uvnitř místnosti. Celkem jich tam bylo asi 7. Nejvíc se mi líbil solný pokoj, ve kterém byly všude po podlaze kousíčky rozpálené mořské soli. Sůl byla i po stěnách místnosti, tentokrát kamenné. V ostatních místnostech bylo povětšinou dřevěné obložení. Našla se samozřejmě i ledárna a sauna. Ale ta byla dole v dámských lázních. Kromě těchto místnůstek tam byl i bar, masáže a masážní lehátka , bahenní zábaly, volně přístupné gymnastické míče a tak podobně. Účelem bylo se pořádně prohřát, propotit.

Asi po hodině jsme se vrátily s ,,mamkou“ do naší lázně. Nejdřív jsme se osprchovaly a pak šly na chvilku do sauny. Sprchy byly připevněné po obvodu stěn, vždy sprcha, věšáček, polička , stolička na sezení a všudypřítomné, naprosto nezbytné zrcadlo. Po sauně jsme vyzkoušely všechny čtyři bazénky, každý s jinou teplotou vody. Samozřejmě už jsme na sobě neměly žádné oblečení. Někde byly i masážní trysky, proudy a víry. Pak mě mamka posadila na stoličku ke sprše, vzala si speciální žínku a začala mě doslova drhnout. Moje kůže se loupala jako o život. Následkem pobytu v sauně se všechny šupinky pěkně uvolňovaly. Ostatní ženy se také drhly, do čisťounka. Byla jsem tam jediná Evropanka, takže jsem se ze začátku dost styděla, ale příjemný pocit očisty byl silnější. Nakonec jsme se do čista osprchovaly a vrátily se do šatny. Připadala jsem si minimálně o dvě kila lehčí. Pohodlné bylo také to, že jsme měly k dispozici vše, co jsme potřebovaly: čisté papírové ubrousky, štětičky do uší, fén, pleťové mléko…

Korejské ženy chodí do čim-čil pangu pravidelně. V zimě to musí být velmi příjemné, celé tělo se prohřeje a prokrví. Korejci jsou velmi pracovití, moc dovolené si nedopřejí, proto potřebují být fit. Nevím o žádných lázeňských komplexech s léčivou vodou jako to známe z našich lázeňských měst, ale snad tam také existují (pokusím se zapátrat mezi známými v Koreji). Ve stáří se o pohodlí a očistu rodičů a prarodičů starají jejich děti. Za celou dobu pobytu jsem v Soulu nepotkala staršího člověka, důchodce, který by byl nějak nelibě cítit. Ještě možná krátký dodatek ke korejským koupelnám. Nemají vany ani sprchové kouty. Prostě si vezmete žabky a sprchujete se ,,na zem“. Koupelna je vydlaždičkovaná a má odpad, kterým voda odtéká.
Autor: Ivana Smutná (autorka je dentální hygienistkou, studující na UK v Praze korejštinu)