Jak se stravujeme, takovou máme krev. Lidé, kteří drží dietu, starší lidé, jejichž organismus už neumí absorbovat vitaminy a minerály z běžné stravy, ale také vegani by proto měli doplňovat chybějící důležité látky potravními doplňky, říká profesor Jaroslav Racek z Ústavu klinické biochemie a hematologie Fakultní nemocnice v Plzni.

Čtení z krve

Klinická biochemie je obor, který by měl na základě znalostí změn metabolismu, změn koncentrací jiných látek organismu v krvi a v jiných tělních tekutinách umět rozpoznat chorobu, diagnostikovat ji, stanovit prognózu a sledovat úspěch léčby. Co všechno se dá vyluštit z krevního obrazu, pane profesore?

Krev spojuje všechny orgány a mohou se v ní objevit metabolické změny. Základní krevní testy, které se klasicky léta provádějí, zjistí, je-li v organismu zánět. Doposud se dělá sedimentace krve, ale je to metoda zastaralá, existují testy jiné, modernější. Vyšetření moče může upozornit na onemocnění ledvin nebo na cukrovku... Pokud chce praktický lékař komplexnější test, musí krev poslat do laboratoře.

Jsou choroby, které z vyšetření krve nemůžeme poznat?

V krvi se odrazí hodně, ale ne vždy se v ní objeví všechno. Například onemocnění centrálního nervového systému ne. Mezi krví a mozkem existuje bariéra, která má svůj účel, hlídá, aby se toxické látky nedostaly do mozku. Bariéra funguje i opačným směrem, takže nemoci mozku se v krvi neodrazí tak snadno, jako třeba onemocnění jater nebo ledvin. Jsou choroby, které v krvi nemůžeme poznat, např. vrozené morfologické vady a podobně.

Podle čeho lékař stanoví diagnózu?

Lékař musí dobře znát pacientův stav a jeho problémy. Musí přesně vědět, jak dlouho je má a podle toho ordinovat vyšetření. Laboratoř poskytne hodně výsledků, které lékař musí umět dobře interpretovat, protože laboratorní vyšetření samo o sobě je jen číslo. Jsou nemoci, které musí lékař zjistit klinicky. Existuje i celá řada zobrazovacích metod – rentgen, magnetická rezonance, výpočetní tomografie. Laboratoř je jen součástí vyšetření pacienta. Lékař musí umět všechna vyšetření složit v mozaiku, ze které se stanoví diagnóza.

Je problém nemoc zachytit včas?

Ano. Včasný záchyt nemoci bývá problém. Každý z laboratorních testů má určitou hranici, nejnižší koncentraci látky, kterou je schopen poznat. Můžeme to přiblížit na příkladu zhoubného nádoru. Ten vzniká maligní zhoubnou přeměnou jedné jediné buňky – tu organismus velmi často zlikviduje a nic se nestane. Někdy se ovšem vymkne kontrole a buňka se množí geometrickou řadou. Produkuje určité látky, kterým se odborně říká tumorové markery, které u zdravého organismu nenajdeme. Pokud je zhoubná buňka jen jedna, prokázat ji nemůžeme, projeví se teprve, když má nádor nějakou velikost. Hlavní význam tumorových markerů není ve včasném záchytu nádoru, na to jsou málo citlivé, ale v tom, je-li pacient už vyléčen, neměly by se u něho objevit. Pokud ano, je to známka toho, že se nádor v těle znovu objevil. Jde tedy o to, aby metody zkoumání byly co nejvíc citlivé, specifické, aby látka byla rozpoznatelná jen v krvi nositele nádoru a ne třeba u někoho, kdo má pouhý zánět nebo nezhoubný nádor orgánu. Každé laboratorní vyšetření má své limity, je snaha zachytit onemocnění co nejrychleji.

Mohou se krevní testy mýlit?

Ano, každý test má určitá omezení. Neexistuje ideální test, ve kterém by měly všechny osoby, mající tutéž chorobu patologický, pozitivní výsledek testu. Vždy je malé procento nemocných osob, které mají výsledek negativní. Tomu se říká falešně negativní výsledky. A naopak. Existuje malý počet lidí, kteří tuto chorobu nemají, a přesto mají výsledky pozitivní – tedy falešně pozitivní. S tímhle musí lékař – klinický biochemik – počítat, dokázat výsledky interpretovat a testy provést několikrát za sebou anebo provést testy další. Výsledek může ovlivnit i nesprávný odběr krve nebo její transport do laboratoře. Mýliti se je lidské a chybu může udělat každý, tedy i laborant. Samozřejmě se hlídá, aby nedošlo k záměně vzorků a chyby při analýze se snížily na co nejmenší míru.

Jak postupuje vývoj?

V celé medicíně vývoj postupuje velmi rychle. V oboru pracuji přes třicet let a nedovedete si představit, co všechno se dělá dnes ve srovnání s tehdejšími možnostmi, anebo i s tím, co bylo k dispozici před deseti lety. Máme například testy, které objeví, že má člověk sklon k infarktu, a můžeme ho léčit, aniž by jej už měl. O tom se nám dříve ani nesnilo. Když jsem chodil do školy, tak jsme se učili, že nelze laboratorně prokázat primární osteoporózu. To dnes není pravda. Dnes máme celou řadu laboratorních testů – vedle kostní denzitometrie zobrazovací rentgenové metody, kterými můžeme osteoporózu rozpoznat, posoudit léčbu a její úspěch. Možností je mnoho a vyvíjí se další a další.

Proč nelze lidskou krev kombinovat se zvířecí?

Pokud nemůžeme kombinovat krev skupiny A se skupinou B, protože by došlo k rozpadu krvinek a závažnému poškození člověka, tak stejným způsobem nemůžeme sloučit krev lidskou a zvířecí. Člověk má imunitu, obranyschopnost organismu rozpoznat cizorodé látky, zejména bílkoviny, bakterie a viry a vytvořit si proti nim protilátky a aktivovat i tzv. buněčný typ imunity. Jinak by člověk zahynul. Tenhle mechanismus nás chrání proti jakékoli změněné tkáni. Každému za život vznikne nádorová buňka. My ji ale rozpoznáme jako cizí a zlikvidujeme ji. Kdybychom toho nebyli schopni, tak nevydržíme ani pár dní. Člověk se naučí rozpoznat svou tkáň; jen po určitou dobu nitroděložního života má imunologickou toleranci, nebrání se cizím látkám, ale v určité fázi vývoje se mu vyvine imunitní systém tak, že začne všechno cizí chápat jako cizorodé a už se nedá poddat.

Tak vznikají problémy s transplantací orgánů?

Ano. Transplantovaná tkáň musí mít co nejvíc podobných znaků, které by se co nejvíc shodovaly mezi dárcem a příjemcem. Kdyby tam ta shoda nebyla, tak člověk transplantovaný orgán – ledvinu, srdce, plíce – nepřijme, ale odloučí ho. Shoda musí být co největší, a to ještě příjemce transplantovaného orgánu dostává léky na tlumení imunity.

Může složení krve ovlivnit dieta?

Výživa člověka je důležitá. Každá jednostranná dieta může vést k problémům. Vegani musejí jíst doplňky stravy, jinak budou mít problémy, stejně to platí pro lidi, kteří z jakýchkoliv důvodů neumějí absorbovat vitaminy a minerály z řádné pestré stravy. Pokud jde o vegany, tak chci vysvětlit, že rostlinné bílkoviny nemají takové složení, jaké potřebujeme. Lidé, kteří nejí maso, mají málo vitaminu B12, který je živočišného původu, mají problémy se železem, protože rostlinné železo se špatně vstřebává. Všichni ti, co chtějí zhubnout drastickou dietou, organismu vlastně škodí. Samozřejmě i normální strava může ovlivnit složení krve, proto by se měl její odběr provádět nalačno.

Kolik litrů krve má člověk a za jak dlouho může vykrvácet?

Dospělý muž má asi pět litrů krve, žena o něco méně. Při tepenném krvácení lze vykrvácet během několika minut. Ztráta desetiny objemu krve nevadí (ta se odebírá dárcům krve), pětina už dělá problémy, které se projeví poruchami – až šokovým stavem, kdy organismus chrání ty nejdůležitější orgány, jako jsou srdce, plíce a mozek. Krevní oběh se zúží, do orgánů, které nejsou bezprostředně nutné k životu, krev protéká co nejméně. Existuje určitá hranice, kdy lze ještě doplněním krevního objemu stav zvrátit, ale pokud lidské orgány a tkáně po určitou dobu nedostanou kyslík, jejich funkci už nelze vrátit a člověk umírá.

Dá se krev něčím nahradit?

Co se týče tekutiny, která má zobrazit stav a chorobu pacienta, tak to jistě ne. Existují náhradní roztoky, které naplní krevní řečiště při velkých ztrátách krve, které nemají charakter krve, roztoky na bázi hemoglobinu mohou dokonce přenášet kyslík. Zásadou je nahradit to, co se ztratilo, ale jakýkoli náhradní roztok má omezený význam. V současné době je krev nenahraditelná. Krev má řadu funkcí. Červené krvinky a červené krevní barvivo přenášejí kyslík ke tkáním, bílé krvinky bojují s infekcí, v krvi jsou krevní destičky a bílkoviny zajišťující srážení krve a řada bílkovin, které přenášejí různé látky z jednoho orgánu k druhému. Kdybychom vyrobili dokonalý náhradní roztok, musel by mít tyto funkce všechny.

Co o krvi ještě nevíme?

Nevíme toho ještě moc. Už jsme rozluštili složení lidského genomu. Víme, že naše buňky mají uvnitř jádro a v něm je v chromozomech zapsáno, jak bude náš organismus fungovat. Ale ještě neznáme příčiny, proč některá choroba vznikne, jak probíhá regulace navzájem, proč se nádorová buňka vymkne regulaci a množí se pořád, proč normální buňka ne. Proč se krevní buňky množí celý život a mozkové jen jednou? Zkoušejí se nahradit kmenovými buňkami – ty mají schopnost diferencovat se, vytvořit všechny možné druhy buněk.

Dá se tak vytvořit krev?

Jistěže by šlo vytvořit krevní buňky jako i jiné buňky z buněk kmenových. Myslím, že není dobré tyhle pokusy tlumit. Samozřejmě je nutné vše hlídat, aby se to nedalo zneužít. Jsem přesvědčený, že v budoucnu bude možné některé orgány „vypěstovat“. Když se to nebude zkoušet, tak se nic nezjistí. Ti, kteří tento výzkum zakazují, by možná mluvili jinak, kdyby se ten problém týkal jich nebo jejich blízkých.

Nevíte, proč se říkalo, že má šlechta modrou krev?

To nevím. Všichni obratlovci – tedy i lidé – mají krev stejně červenou, protože je v ní obsažen hemoglobin, který je červený. Změněná barva krve může být u některých otrav a při nedostatku kyslíku. To může například znamenat, že člověk má těžké onemocnění plic. I když všichni živočichové, kromě těch nejjednodušších, krev nebo její obdobu mají, aby byl zajištěn přívod kyslíku k orgánům, nemusí být vždy červená. Příroda to řešila různě: některé živočišné druhy mají pro přenos kyslíku jiný pigment obsahující železo, jiní místo železa mají měď nebo dokonce vanad.