Den v Třeboni

Léčbu v Třeboni doporučují ortopedi hlavně když se zlomeniny dobře nehojí. Náš soused, zedník, ale jezdí do Třeboně kvůli bolestem v kříži a říká, že se mu tak na půl roku vždy uleví a nemarodí. Náš zedník není žádný stařeček, je mu lehce přes čtyřicet.

Je to ostuda, ale ani jednou za těch deset let, co se zajímám o lázeňství, se mi nepovedlo ani jen zahlédnout vanu s třeboňskou slatinou. Řekla jsem si, že už to takto dál nepůjde a tentokrát ten třeboňský zázrak vyzkouším na vlastní kůži. Splnění předsevzetí ale nezáleží pouze na mně, nemohu si ze dne na den vybírat čas koupele, budu ráda, když se nějaká půlhodina vůbec v lázeňském domě Aurora najde. Našla, ale až odpoledne ve 14.30. Mám pro sebe pět hodin času v prosluněné Třeboni. Není to moc na Třeboň, kterou přece znám? Znám? Vždyť i lázně Aurora prošly poslední dobou velkou proměnou. Rekonstruované pokoje, nová restaurace s rautovou nabídkou stravování, nepřeberná nabídka wellness procedur, bazénové centrum. Kdo nebyl v lázních Aurora poslední dobou, bude letos opravdu velmi překvapený. Věděli jste například, že všechny pokoje lázeňského hotelu mají nové balkony, že lázeňský hotel má nový panoramatický výtah, pomocí kterého se dostanete až na střechu lázeňského domu, kde přibyla také rozhledna. Byla jsem se podívat na Třeboň i z rozhledny a pohled na široširé okolí opravdu stojí za to. Je to jako byste si zaplatili drahý vyhlídkový let nad Třeboní: zmapujete si historii města, ujasníte si, kde je Schwarzenberská hrobka, kde zámek s parkem, náměstí, uličky se starobylými domy, kudy teče Zlatá stoka, kde vyrůstá nové golfové hřiště, kam až sahá rybník Svět a kde je známá hráz a pod ní sádky, kde jsou další rybníky, kde se vlastně těží ta léčivá slatina. Mám obrovské štěstí, úplnou náhodou potkávám Jirku Cepáka, vedoucího restauračních provozů. Dobře se známe, jsme vlastně kamarádi, ale nikdy jsme si nepovídali o změnách, které poslední dobou nastaly v lázeňském stravování v Auroře a také se ráda nechávám pozvat na oběd. Proč ne, chci poznat lázeňskou Třeboň a k úspěšné léčbě patří kvalitní stravování, správná dietka... Jak se vlastně v Auroře léčí jídlem, pane vedoucí? „Hlavně tak, aby lidem bylo po jídle dobře, aby jim zdravé jídlo i chutnalo. Není pro nás problém připravit jakékoliv dietní jídlo, spolupracujeme s lékaři, máme dietní sestru. Pro klienty, kteří žádné dietní omezení dodržovat nemusí, máme nabídku rautového stravování. Myslím si, že v našem lázeňském domě se klienti mají dobře i pokud jde o jídlo, jinak bychom měli na stole spoustu stížností nejen od strávníků, ale také od lékařů. Nic takového nezaznamenáváme.“ Už se těším v Auroře na oběd, chci vidět a ochutnat, jak tady svým klientům vaří. Jen musím dvě hodinky počkat. A jelikož cítím, že Jirka má hodně práce, vypravuji se samotná na další pouť Třeboní. Lázeňská sezona se otevírá a ve městě jsou ještě Lázně Berta, spousta penzionů, které poskytují lázeňské služby...

Lázně Berta jsou velmi oblíbené pro svoji polohu přímo v centru Třeboně. Jsou to podle historických pramenů vůbec první třeboňské lázně (založené v roce 1883) a nesou jméno po slečně Bertě, údajně ne moc pěkné, ale zato moc chytré dceři zakladatele třeboňského lázeňství, učitele Václava Hucka. Lázně Berta mají v prvním patře moc hezkou kavárnu s terasou, pod kterou přímo teče Zlatá stoka. Zlatá stoka má sice tmavou rašelinovou barvu a zlato je třeba obrazně řečeno hledat právě v rašelině; v kavárně lázní Berta nelze odolat jablečnému závinu a voňavé kávě... Lázně jsou plné a je to v kavárně znát. Klienti se mezi sebou dobře baví a společným pojítkem není pouze káva nebo speciální třeboňský bylinný likér. Je to i díky bohatému výběru knih, které si mohou lázeňští hosté právě v kavárně pravidelně půjčovat. Dobrý nápad taková lázeňská kavárenská knihovna... Z Lázní Berta je to na náměstí jen pár kroků, právě tam probíhá Švýcarský den. Co mohou Švýcaři nabízet v Třeboni? Nestačím se divit: nabízejí švýcarské sýry, předvádějí, jak zvládat severskou chůzi, známou také jako nordic-walking, pak také nabízejí mazání na klouby... Mnohem víc než švýcarské produkty pozornost návštěvníků dopolední Třeboně poutá jiná ozdoba náměstí: nádherný pyšný páv, který si vyšel na procházku starou Třeboní z nedalekého zámeckého parku. Chvilku mi trvalo, než jsem si uvědomila, že je to opravdový páv a ne kýčovitá ozdoba nějakého vtipálka, který chce lákat hosty ke svému penzionu nebo obchůdku. Páv se zastavil u hotelu Zlatá hvězda a zaujal místo portýra. Páv-portýr byl ale mohutný a vzbuzoval respekt. Zvyklý na pozornost lidí tento páv ale dělal čest své charakteristice. Byl to opravdový pyšný páv, zahnat ho musela recepční velmi něžně, když nechtěla, aby se hosté báli. Páv se urazil a zamířil přímo k blízkému penzionu U bílého jednorožce. Tam párkrát zaťukal na prosklené dveře a dostalo se mu vřelého uvítání v podobě zrní a čehosi, co mu také náramně chutnalo. Jak se dozvídám, páv si takto chodí do penzionu U bílého jednorožce denně na časný oběd nebo pozdní snídani. Páv jako průvodce Třeboní zní nadneseně, ale on opravdu průvodcem je. Lidé okouzleni barevným královským ptákem se s jistým respektem nechávají vést cestou, kterou se páv vypraví a následují ho i do zámeckého parku.

Je čas opustit mého pavího průvodce a vrátit se do Aurory ochutnat, co připravili svým hostům k obědu a potom konečně zažít tu ozdravnou rašelinovou koupel. Přicházím do lázeňské rautové restaurace poměrně pozdě, už je zde pouze pět německy mluvících dvojic, jedna velká česká rodina s malými dětmi, čtyři české partnerské páry. Všem chutná, nejvíc německy mluvícím hostům, kteří si přidávali ze všeho, co rautový bufet nabízí a neopomněli ani dezert. Před odchodem z restaurace překvapivě vyndali z tašek malé stříbrné termosky a načepovali si do zásoby džus. Dobrá lekce, jak se úsporně chovat v době ekonomické krize. Nebo možná ani ne. Přestaň spekulovat o chování německy mluvících hostů a zkus raději zjistit, jestli se neuvolnil termín v balneoterapii a jestli by tě nevzali do slatiny trochu dřív, říkám si a ono se to opravdu povedlo. Sympatická paní nejenže mě vzala o půlhodiny dřív, ale i vysvětlila spoustu věcí kolem slatinných koupelí: v koupeli je hlavně nutno být 20 minut v klidu a ponořit i ramena. Po chvíli zkouším vystrčit ruku, abych viděla, jak vypadá po krátké chvíli v černé hmotě. Ruka je celá černá, přesně taková, jak to vídáme na propagačních obrázcích. Navíc zjišťuji, že zatímco je koupel stále horká, hladina je už chladná. Dělím se o poznatek s paní lázeňskou a dostává se mi upozornění, že právě proto, že slatina drží teplo mnohem déle než voda, musím zůstat v koupeli v klidu a s ponořenými rameny. Aha, vždyť mi to říkala a už jsem to i četla. Až teď se přesvědčuji, že poznatky odborníků o tepelných vlastnostech slatiny jsou pravda pravdoucí. A ještě jeden poznatek: nikdy jsem nikde neviděla koupel v tak velkoryse řešených prostorech: vana, sprchový kout, odpočinkové lůžko po koupeli, solidní věšák na svršky, zrcadlo. Taková malá garsonka. A za tento ozdravný luxus, včetně toho, že vás po koupeli zabalí do prostěradla a do deky, chtějí pouze 550 korun.