Fitko pro mozek

Tak, jak si někteří z nás neumějí představit týden bez cvičení ve fitcentru, neumí si pan Petr Berka (34) z Plzně představit delší dobu bez biofeedbacku. Chodí do pražského centra vedeného doktorem Tylem už více než deset let.

„Bylo to v roce 1992 nebo 1993 a toho kousnutí klíštěte jsem si ani mimořádně nevšímal. Kolem místa kousnutí vzniknul malý zánět, ale jinak nic. Až s odstupem několika let jsem zaznamenával pocity únavy, cítil jsem slabost ve svalech, točila se mi hlava. Měl jsem dokonce problém zvednout i šálek s čajem. Zašel jsem na neurologii, tam mi udělali klasické neurologické vyšetření, ale kromě konstatování, že výsledky úplně v normě nejsou, nic mimořádného nezjistili. Nic neukázala ani magnetická rezonance ani odběr likvoru (mozkomíšního moku) pro odbornou analýzu na zánět. Nějaký nález na rezonanci byl ale hraniční, nesvědčil však o patologii. Z vyšetření moku také vyšly hraniční výsledky, diagnosticky to celé zůstalo otevřené. Asi po týdnu jsem byl propuštěn z nemocnice a bylo mi doporučeno užívat nějaké mozkové stimulanty, nootropika (tzv. chytré drogy, látky zlepšující vědomí, proces učení a paměti – pozn. red.) včetně vitamínů B6, B12 a B9, které podporují centrální nervový systém. Po vysokých dávkách nootropik se můj stav markatně zlepšil, ale únava, horší koncentrace a horší paměť, to tam stále bylo. V té době jsem studoval a částečně i pracoval. Najednou jsem ale nezvládal nic a došlo i k přerušení studia na vysoké škole psychosociálních studií u prof. Růžičky.

Jednoho dne se mi dostaly do ruky noviny, kde bylo napsáno, že nyní už i u nás existují pracoviště, kde umějí člověka zbavit únavy a pomoct mu z problémů souvisejících s mozkovou činností... Každopádně to prostě byla zmínka o biofeedbacku. Sám jsem pak doktora Tyla kontaktoval a nastoupil na jeho pracoviště. První, co se mnou udělali, bylo vstupní měření, včetně EEG. Vyhodnocení ukázalo na pomalejší vlny - to korespondovalo s mou únavou. Na základě vyšetření vlastně začal trénink a navyšovaly se aktivity. Byly tam více útlumové, tedy frekvence theta, delta, které sice do koncentrovaného stavu patří, ale v malé míře. V koncentrovaném mozku by měla dominovat beta aktivita, která je indikátorem, že jedinec je koncentrovaný nebo „nabuzený“. Zkoušeli jsme všechno možné, cvičili jsme senzomotorický rytmus prof. Stermana. Tohle všechno jsme nějak nacvičili i na různých lokalitách hlavy, a skončili jsme u nejnáročnějšího, to je vlastně ten prefrontální trénink na rychlé frekvence. Na tomto tréninku jsem dodnes a jsem rád, že tyto možnosti existují.

První zlepšení stavu jsem před těmi léty začal pociťovat po desítkách sezení. Dvacet, třicet, čtyřicet... sezení jsem absolvoval, než se ukázaly známky něčeho, co bylo doložitelné i na měření. Dělali mi opět a opět EEG, postupně zvyšovali zátěž na biofeedbacku. Po tom, co jsem cvičil beta frekvenci v zátěži např. 1,5 – 2 mikrovoltů a bariéru překonal, úroveň zátěže mi zvýšili. Teď chodím na biofeedback jen kvůli tomu, abych se držel v dobré kondici. Za důležité považuji u tohoto výcviku mozku hlavně to, že mám možnost zpětné vazby. Zpětná vazba je daná několika stimuly. Jak vizuálně, na té hře, tak audiálně. Podle zpětné vazby mám možnost modulovat, upravovat a reagovat na své výsledky. Když jsem ve velkém napětí, je nezbytné se naladit na relaxovaný, klidný stav, navyšovat koncentrovanost. Je to právě o sebeučení.

Pracuji jako psychosociální pracovník a součástí mé práce je komunikace. Někdy je hodně náročné koncentrovat se na klienta, který je v některých případech zmatený, někdy uzavřený. Momentálně pomáhám hlavně lidem v rozvodových stavech, lidem s problémy na pracovišti, ale je tam také krizová intervence. Hodně práce je momentálně s klienty, kteří se ocitli ve finančních problémech při ztrátě zaměstnání. Je to náročné, pracovat denodenně s klienty, kteří mají potíže. Proto je nutné mít i psychoterapeutický výcvik, nějak rozumět sám sobě a mít na to sílu, aby se nedostavil syndrom vyhoření. Pokud něco takového by hrozilo, určitě bych zvolil asi jiné zaměstnání. Díky biofeedbacku jsem koncentrovanější, vydržím delší dobu bez únavy a i moje paměť je určitě lepší. To by se nechalo možná i potvrdit, kdybych měl nějaké kontrolní EEG, ale to už jsem dlouho neměl. Srovnání výsledků činnosti mého mozku – ve srovnání s tím, když jsem začínal - je minimálně o 250-300 procent lepší. Mluvím teď o nárůstu beta aktivity při stejně nastavené obtížnosti. Musí se hodnotit různé proporce, poměry mezi pomalými a rychlými frekvencemi. Začínal jsem na hodnotě asi 1,8 a nyní je to 6,5 mikrovoltů. Do laboratoře biofeedbacku chodím podle toho, jak mi to časově vychází. Někdy nemohu třeba tři týdny, pak mohu dvakrát do týdne. Musím to sladit s prací a se zájmy. Byly tam samozřejmě i větší pauzy, když byly prázdniny nebo jsem byl na dovolené, měsíc, dva, nebo jsem měl pauzu i několik měsíců. A kolik mě to stojí? Vstupní vyšetření EEG, které vyhodnocuje pan profesor Fabera, stojí tisíc korun a každé jedno sezení pak stojí od 400 (dopoledne) do 500 korun (odpoledne).“