Genetika obezity

Proč někteří z nás jedí od rána do večera a přesto zůstávají štíhlými a jiní přes veškerá omezení dennodenně bojují s nadváhou či obezitou? Můžeme tomu říkat nespravedlnost či životní úděl, ale dnes je již jasné, že velkou roli v rozvoji obezity hraje genetická výbava. Každý jedinec má ve své genetické výbavě geny, které ovlivňují jednak příjem potravy a jednak energetický výdej. Genetické vlohy mohou tendenci ke vzniku obezity buď zvyšovat nebo naopak před ní chránit. Ukazuje se, že geny ovlivňují bazální metabolismus, preferenci potravin, velikost snědených porcí, jídelní chování (sklon k přejídání či noční jedení), ale i energetický výdej, a to jak spontánní, tak i cílenou (pozitivní vztah ke cvičení) pohybovou aktivitu. Ve 40ti - 70ti procentech jsou změny tělesné hmotnosti určovány dědičnými faktory. Například studie adoptivních jednovaječných dvojčat zjistila nápadnou podobnost jejich tělesných hmotností, a to i v případech, kdy od narození žila v odlišném prostředí.

Za co může hladomor

Proti vzniku obezity nejsme nijak chráněni a přestože žijeme v prostředí nadbytku a velké dostupnosti potravy, lidský genom (soubor genů) se v posledních desetiletích nijak nezměnil. Signály hladu převažují nad signály nasycení. V průběhu dlouhodobého vývoje lidstvo zažilo řadu období hladomoru, kdy došlo k vyselektování populace s úspornými geny, tedy geny, podporujícími akumulaci tukové tkáně a bránícími jejímu odbourávání, zatímco nositelé neúsporných genů vymřeli.