Většina klientů kteří ke mně chodí, jsou takzvaní chroničtí dietáři. A jejich zažívací trakt už díky špatné skladbě stravy, bohaté na tuky a cukry, takzvaně líný, říká v rozhovoru MUDr. Kateřina Cajthamlová.
Hubnutí není o vůli, hubnutí není o jídle...
O čem tedy?Klienti, kteří ke mně přicházejí, většinou přicházejí s nadváhou, obezitou v menšině případů chybný sebeobraz. Myslí si , že jsou tlustí,ale ve skutečnosti nejsou tlustí. První co ten člověk musí udělat, musí si uvědomit zda nějaký problém má. První zjišťujeme kolik má v těle tuků, aktivní hmoty, vody a jak to souvisí s tím co si o sobě myslí ten člověk. Začínáme zkoumáním příčiny a co jsou jen příznaky. Těch příčin je vždy mnoho a ta směska se většinou liší od toho s čím přichází pacient do ordinace. Pacient přichází s tím , že nemůže zhubnout, má vysoký cholesterol, vysoký krevní tlak, obtíže z dýcháním to jsou ty věci proč přichází. Ale proč to vzniklo? Až 90 procent nemocných klientů se domnívá, že je to důsledek přejídání. Pouze část poučených klientů přijde a řekne: Já jsem tady proto, že se málo hýbu. Další přijde a řekne: Já jsem tady proto, že nemám vůli. U této skupiny klientů zjišťuji, že jejich problém s obezitou je ovlivňován věcmi, že kdyby tu vůli měli, tak se úplně zničí.
Jak je to tedy s vůli ?O vůli hubnutí vůbec není. Obézní ztratili vůli hladovět, vůli chodit na spining 5 krát týdně na dvě hodiny, ztratili vůli odmítnout svým dětem hlídání vnoučat, ztratili vůli si prosadit nějaké své přání z jednoho základního důvodu. Přestali být šťastní.
Ale tloustneme, když se přejídáme...Přemíra příjmu potravy je u člověka pouze koncovým důsledkem ztráty zájmu o zapojení se do aktivního života. A ten zájem o aktivity má kořeny v psychice člověka.
Je tedy štěstí základním faktorem obezity a zdraví?Obezita je pouze důsledek a o příznak hlubší příčiny. Z mých dlouholetých zkušeností plyne, že obezita je důsledkem čtyř faktorů.
A existuje i pořadí?Ano. V prví řadě je třeba prozkoumat genetické faktory, na druhé pozici jsou faktorem pohybové zvyklosti, pak jsou to psychogenní faktory. Pouze na čtvrtém místě jsou stravovací faktory. Ta strava je opravdu na posledním místě.
???Ano. Pokud jsou v pořádku genetické faktory a člověk se dostatečně pohybuje, je také psychicky v pohodě, většinou žádné problémy se stravováním nemá. Se stravou má problém ten, kdo nemá genetické faktory v pořádku (má třeba cukrovku a neví o ní, nebo má poruchu metabolismu, poruchu ve smyslu většího ukládání tukové tkáně). Člověk se sklonem k tloustnutí může mít málo pohybu a neuvědomuje si to, nebo má obrovské množství stresu, který si na sebe nabírá. Ten stresovaný člověk neví, že na zvládání stresu jeho tělo potřebuje velké množství energie.
Jak vy můžete tomu člověku pomoct?Já mohu pouze radit. Při poradenství ošetřuji především ty prvotní tři věci. Zajímám se o genetické faktory a požaduji aktuální výsledky interního vyšetření, podrobuji zkoumání pohybové aktivity klienta, a jelikož jsem absolvovala několikaletý psychoterapeutický výcvik, dokážu zjistit jestli je psychicky v pohodě. Obsah jeho lednice mě až tolik nezajímá.
Devadesát procent klientů je ale v ambulanci překvapeno…Ano. Obecným trendem u nás je: Jsi li tlustý, nežer. Málokdo se zamýšlí nad těmi základními faktory o nichž jsem se zmiňovala.
Někdo se dokonce snaží zhubnout celá léta a nic…To je zničený člověk. Není ničím mimořádným že ke mně přichází čtyřicetiletá žena která má 120 kilo a vypráví mi, že od 13 let, kdy měla krásnou postavu, držela diety, mohu jí hlavně sdělit, že si téměř třicet let systematicky poškozovala metabolický systém a on se naučil střádat každý gram tuku a změnily se vám chutě. Takové dámě sděluji: není pravda, že budete šťastná, když budete štíhlá. Vy musíte být nejdřív spokojená a pak budete štíhlá. A většina těch dam řekne: Vy máte vlastně pravdu. Problém, který jsem řešila ve třinácti, mám dodnes (nízké sebevědomí, despotičtí rodiče, nedostatek opravdových přátel, neschopnost navázat trvalý vztah, soutěžení se sourozencem, přetěžování rodiči).
A co zažívání těch obézních lidí?Většina pacientů, kteří přicházejí ke mně do ambulance jsou takzvaní chroničtí dietáři. Jejich problém je v tom, že buď nemají žádnou sportovní aktivitu a vlivem toho ztloustli a místo toho, aby přidali na sportovní aktivitě, ubrali jídlo. Důsledkem toho je, že už sportovat prakticky nemohou (nemají dostatek energie) a začnou mít obtěžující chutě na sladké a tučné. To je běžná reakce organismu člověka, který omezí celkové množství potravin a jeho tělo hledá výhřevné zdroje energie: sladké, které navíc působí sedativně na mozek a tučné, které je sice pomalejší, ale vydatný zdroj energie. Po názornost je dobré uvést, že spalné teplo je u bílkovin 4,3 kcal/g, zatímco spalné teplo tuků je 9 kcal/g, spalné teplo alkoholu je 7 kcal/g. Tyto typy potravin dodávají teplo, ale nedodávají organismu živiny. Obézní lidé pojídající sladké a tuky mají tedy nízký příjem bílkovin , které jsou nezbytné pro obnovu svalů na obnovu tělesných tkání, na imunitní systém.
Znamená, že ti lidé jsou častěji nemocní?Určitě. Navíc přestanou být motivováni k tělesnému pohybu, cítí bolesti a dostaví se kompenzační děje toho nejezení. A pokud ten člověk jí nepravidelně – přes den hladoví a večer se nají – nikdy není schopen dodat tělu dostatek kvalitních potravin. I ten velký nájezd na lednici bývá nájezdem doplňujícím pouze tuky a cukry. Chuť na sladké bývá v začátcích hladovění, nebo u lidí, kteří mají psychogenní stres.
Ano. Teprve když dlouhodobě hladuje a dlouhodobě týrá svůj organismus, dostává chuť na slané a na tučné.
Existuje tedy příslušnost tlouštíků podle chuti?Rozdíl mezi konzumentem a/ sladkého b/ konzumentem sladkého a tučného c/a konzumentem sladkého, slaného a alkoholu, bývá ukazatelem deficitu energie. Ke sladkému a tučnému se uchylují většinou ženy (deficit bývá menší, protože žena má menší množství svalové hmoty), zatímco kombinace sladké, tučné a alkohol je typická pro muže (deficit bývá větší). Uvědomením si, že nájezd na lednici je prostou snahou organismu doplnit alespoň nějakou energii a proto to těm lidem chutná.
Chuť signalizuje, že něco organismu chybí?Ano, chuť si tělo vytváří jako motivaci ke konzumaci stravy. Vzhledem k tomu, že strava obtížně zpracovatelná (ovoce, zelenina), začíná tlustým lidem činit potíže (nadýmání, nestravitelné, budí se v noci, přestávají mít na potraviny s vysokým obsahem vlákniny chuť).
Jejich zažívací trakt je už laicky řečeno líný?Jednak líný, ale je tam i jiná výbava bakterií. Po té tučné a sladké stravě původní bakterie ze střev vymizí a jsou nahrazeny jinými bakteriemi nebo plísněmi. Hůře jsou stravitelné také bílkoviny – ať už rostlinného nebo živočišního původu. Na zpracování bílkovin potřebuje organismus člověka přibližně dvojnásobek energie než na zpracování sacharidů a asi osminásobné množství energie než na zpracování tuků.Jedinec, který nedostává dost energie, automaticky vyřazuje z jídelníčku energeticky náročnější typy potravy.
Vinu na špatném zažívání tedy nese nepravidelný přísun potravy?Ano. Kdo jí jednou denně, přece přetěžuje svůj zažívací trakt a jeho organismus se přelaďuje na snáze stravitelné typy potravy ochuzené o kvalitu živin.
Ale to přece lze racionálně změnit.Existují dva typy lidí. Jeden typ je už z rodiny znevýhodněný obezitou a cukrovkou, vysokým krevním tlakem, kardiovaskulární nemoci v mladém věku. To jsou lidé, kteří od dětství dostávali nevhodnou stravu a v životě nebyli zvyklí na jinou stravu. Tam jsme úspěšní , když ordinujeme zvýšený pohyb a postupně přidávat kvalitní zdroje výživy ( ovoce, zeleninu, bílkoviny) při vyřazování nekvalitních typů potravin. Drastické diety nemají u těchto lidí efekt, člověk to nemůže vydržet. Druhým typem bývají klienti, kteří prošli nějakým životním šokem – porody, změna partnera, úraz, omezení pohybových aktivit, pracovní zaneprázdnění - v důsledku čeho ztloustli. U těchto osob je prognóza lepší, protože stravovací návyky a špatný životní styl nejsou tak hluboko zabudovány. Také u těch hodně obézních najdeme nějaké problémy už od dětství a ten jedinec si musí uvědomit, že sklon k obezitě bude pro něj celoživotní genetické znevýhodnění – podpořené výchovou a vzory. Je to stejné, jako když je někdo od narození slepý. Také musí tomu handicapu přizpůsobit celý svůj život a musí počítat s celou řadou problémů, které se musí naučit zvládat.
Odsouzení obézních jako nenažranců je ve společnosti velmi zakotveno.To možná byla pravda, která platila před dvaceti lety. Dnes, když se zeptám klienta jak se stravuje, nejčastější odpovědí je: ráno nesnídám, k obědu si dám bagetu, opravdově se najím až když přijedu domů. Tlustí lidé celé dny hladoví a jejich tělo si vytváří - ze strachu před nedostatkem – zásoby. A nechce ty zásoby pustit. Lidí, kteří se opravdu přejídají, tedy mají oproti aktuální potřebě větší energetický příjem, je méně, než těch, kteří pořádně nejedí.
Řekla jste, že odsouzení obézních jako nenažranců platilo před dvaceti lety. Znamená to, že tak pokročilo poznání?Ne, poznání nepokročilo. Změnil se životní styl. Před dvaceti lety jsme neměli myčky nádobí, dvanáctihodinové (někdy i víc ) pracovní doby, chodilo se na obchodní jednání (dnes mejlujete), musela jste vyskočit k telefonu (dnes ho vytáhnete z kapsy) byly závodní kuchyně, trávili jsme čas s rodinou, náš život byl jistém pravidelném rytmu. Třeba na nákup jsme chodili každý den, byla nižší dostupnost pochutin, chodili jsme více pěšky, pěstovala se ve velkém turistika. Tlustí byli pouze ti, kteří se opravdu přejídali.
Ale dnes máme možnost pestřejší stravy, je dostatek zeleniny, ovoce.To jo, ale jíme pestře? Dnes si zaměstnanec ani podnikatel neudělá ani přestávku na klidný oběd. N proto, že na něj nemá, ale proto, že jsou všichni v neustálém stresu. V neustálém stresu z chudoby hromadíme majetek a zapomínáme žít. Změna životního stylu je dramatická, úroveň pohybu katastrofálně klesla, úroveň stresu se katastrofálně zvýšila.
A je to určitě i větší nápor na náš zažívací systém. Jak si třeba přivodím zánět žlučníku?Přivodíte si to jednoduše neustálým drážděním velkými porcemi tučného jídla. Žlučník je váček na žluč. Když budete jíst malé porce netučného jídla a žluč nebude muset být silně koncentrovaná, bude se vylučovat ředěná, hydratovaná žluč. Nebude si tudíž muset dělat ve žlučníku zásobu vysoce koncentrované žluči – je tam stále průtok. Žluč obsahuje velké množství cholesterolu a vytvoří se velké cholesterolové kameny. Když jsou mezi jídly velké pauzy a přijde velké hodně tučné jídlo, je to podnět na úplné vyprázdnění žlučníku a žlučník je roztažený, přetížený, kámen udělá chronický zánět. Vznik jakýchkoliv kamenů vyžaduje nedostatečný průtok. Platí to o jakýchkoliv kamenech – ledvinové kameny vznikají tam, kdy je člověk vysušený, má koncentrovanou moč a nechodí pravidelně močit a má v těle moc kyseliny močové. Také má ten člověk neustále infekci díky bakteriím ve střevě, které tam nepatří.
Souvisí to nějak se žaludečními vředy?Určitě. U člověka, který má žlučníkové kameny se velmi často stane, že žluč pronikne zpátky do žaludku a natráví žaludeční kyselinu. Navíc vyústění slinivky břišní a žlučových cest je na stejném místě ve dvanácterníku a obrovské množství žluči může natrávit slinivku. Také když člověk dlouho hladoví, zvýší se mu kyselost žaludku a dochází k tomu, že kyselina proniká do dalších částí trávícího traktu. To vyvolá zánět dvanácterníku nebo průjem, protože velmi kyselý obsah zvýší střevní peristaltiku.
Za trávicí potíže může tedy nepravidelná strava bohatá na živočišní tuky? Jsou tyto potíže typické pro obézní lidi?To jsou spíš potíže, kterými trpí stresovaní lidé. Označení „žlučovitý dědek“ nebo „cholerik“ je správné označení pro člověka, kterému se žlučník pod vlivem stresu vyprázdňuje rychleji a vyšší silou. Při vředové chorobě předpokládáme větší vliv psychogenních faktorů, než stravy samotné.
A jaký životní styl má MUDr. Kateřina Cajthamlová?Do pořadu „Jste to, co jíte“ nastoupila vyhublá čerstvě rozvedená doktorka, (velikost oblečení 36) která pod vlivem stresu z náročných úkolů a nepravidelné stravy ztloustla (na velkost 42). Pod palbou kritiky diváků a médií provedla radikální změnu životního stylu (má velikost oblečení 38).