Infikovaná klíšťata

Vzestupný trend křivky výskytu klíšťové encefalitidy trvá i díky příznivějším klimatickým podmínkám, varuje RNDr. Milan Daniel, Dr.Sc. z Oddělení epidemiologie infekčních nemocí Státního zdravotního ústavu,Praha.

Klíště obecné (Ixodes ricinus ), které je hlavním přenašečem klíšťové encefalitidy a lymské boreliózy má poměrně dlouhý vývojový cyklus – v našich podmínkách to mohou být až tři roky. Z tohoto dlouhého úseku jen krátkou dobu tráví na hostiteli, většinu života přebývá ve spodních vrstvách vegetace nebo v horních vrstvách půdy pod přímým vlivem meteorologických faktorů. Křivka výskytu klíšťové encefalitidy u lidí začala prudce stoupat v roce 1993 a vzestupný trend s různým kolísáním trvá dodnes. Nejvyšší výskyt nemocí byl zaznamenán v roce 2006, tehdy se jednalo o 1029 případů. Vlivem meteorologických podmínek se totiž prodloužila sezóna, ve které je klíště aktivní a může se vyvíjet. Začíná aktivovat v polovině nebo koncem března a je aktivní až do konce listopadu.

Klíšťata prochází třemi vývojovými stupni. Z vajíček se vylíhnou larvičky, které se nasají na drobných savcích (myšicích, hraboších), pak odpadnou a ve spodní části vegetace probíhá jejich vývoj. Larva znehybní a uvnitř larvální pokožky proběhne rozrušení všech larválních tkání a orgánů a když se vše znova zorganizuje, pokožka praskne a vyleze nymfička, druhý vývojový stupeň klíštěte. Nymfa fyziologicky dozraje, a pak napadne nějaké větší zvíře (veverku, ježka, lišku, králíka nebo ptáka hledajícího potravu na zemi), na kterém se proces opakuje. Nymfa se přisaje, nasaje, odpadne a mění se v dospělé klíště. Pak už potřebuje větší dávku krve a vyhledává především lovnou zvěř.

Bohužel všechna stadia mohou napadat člověka. Většinou je to ovšem nymfa. Skrytou hrozbou jsou larvy. Vzhledem k tomu, že jsou velmi drobné (asi 0,8 mm), často se stane, že se na nás přisají aniž bychom to zpozorovali. Když nás postižené místo začne svědět, seškrábneme larvu v domnění, že se jedná o nějaký stroupek. V takovém případě jsme byli napadeni klíštětem, ale nevíme o tom. Aby byl možný koloběh patogenů, vyvinul se ekologický mechanismus, který způsobuje, že virus nebo borelie jsou schopny projít vývojem z larvy do nymfy a z nymfy do dospělého klíštěte. Jedná se tedy o transstadiální přenos. Dokonce u dospělých klíšťat se může virus i borélie dostat do ovárií, dále do vajíček a z vajíček do nové generace. Naštěstí tento proces neprobíhá ve všech případech, jinak by byla celá příroda plná infikovaných jedinců.

Virem klíšťové encefalitidy je infikováno průměrně okolo jednoho procenta klíšťat. U lymské boreliózy je to mnohem více. Přenašeč se totiž infikuje jen v určitou dobu nemoci hostitele, v době, kdy je virus nebo mikrob vyplaven do periferní krve. Tento jev se nazývá virémie event. bakteriémie a u viru klíšťové encefalitidy se jedná o dva až tři dny. Pokud je ovšem hostitelem drobný savec infikovaný lymskou boreliózou, může už do konce života stále infikovat nová a nová klíšťata. Tím je dáno, že borelióza je šestkrát rozšířenější.

Ano, proti lymské borelióze očkování bohužel není. U lymské boreliózi je několik původců. Jedná se především o tři hlavní borélie: Borrelia afzelii, která způsobuje kožní onemocnění, Borelia garinii, působící neurologické potíže, Borrelia burgdorferi sensu stricto, ta působí především artritické potíže. Existují některé další borelie, o kterých ještě nevíme, jak ovlivňují lidské zdraví. Rozmanitost borélií je tedy problém při vývoji vakcíny. Potěšujícím faktem ovšem je, že včas rozpoznaná a léčená lymská borelióza se dá zvládnout ve většině případů pomocí antibiotik. Virus klíšťové encefalitidy se v rámci Eurasie vyskytuje ve třech typech geograficky vymezených, lišících se závažností klinických projevů. Vakcína u nás používaná chrání proti všem těmto typům.

Zajímavostí je, že například Rakousko mělo kdysi stejný problém s klíšťovou encefalitidou jako my. Začali ale vyrábět vakcínu a velmi masivní kampaní a podporou dosáhli toho, že asi 80 procent lidí žijících v rizikových oblastech je dnes očkováno. Poslední dobou se však objevily problémy s šířením klíšťat do vyšších poloh. Klíšťata nejsou jen na Šumavě a ve vyšších polohách v Krkonoších, ale jsou samozřejmě i v Alpách. Podstatné ale je, že většina lidí si nesprávně myslí, že pokud jedou do Rakouska, klíšťová encefalitida jim nehrozí. Neuvědomují si ovšem, že klíšťová encefalitida koluje mezi volně žijícími zvířaty a ač nemocnost lidí je v Rakousku velmi nízká, protože jsou očkovaní, virus v přírodě nevymizel a riziko je stejné jako u nás.

V jižních Čechách je výskyt stále velmi vysoký, ale (přestože celostátním trendem je vzestup) klesá. Díky masivním kampaním je tam proočkovanost vyšší než celostátně. Absolutní počet je ale zde i při poklesu nejvyšší v celé republice. Je to zřejmě dáno celou strukturou krajiny. Nesmírně malebná krajina jižních Čech je plná lesních ostrůvků, vodotečí a malých rybníčků. To, co vytváří hodnotu této krajiny, bohužel také podporuje větší výskyt klíšťat a tak i viru klíšťové encefalitidy a borelií.

Nejlepší prevencí je samozřejmě vyhnout se napadení klíštětem. Nejvyšší výskyt klíšťat je obecně ve smíšených a listnatých lesích. Uvnitř lesních komplexů se sice klíšťata vyskytují, ale ne v takovém množství jako na okrajích. Nejrizikovější jsou hraniční zóny (ekotony) mezi lesy a loukami, kde je bohatá vegetace, která udržuje vhodné mikroklima (klíšťata jsou totiž citlivá nejen na teplotu, ale i na vlhkost) a vyhovuje též drobným savcům, hostitelům prvního vývojového stupně klíšťat. Do těchto míst lidé chodí především v období houbařské sezony, kdy pak logicky výskyt klíšťové encefalitidy vzrůstá. Český hydrometeorologický ústav ve spolupráci se Státním zdravotním ústavem vypracoval počítačový program pro předpověď aktivity klíšťat, která zahrnuje také doporučení, jak se chovat, abychom se nevystavovali riziku napadení klíšťaty. Předpověď naleznete na stránkách Ministerstva zdravotnictví, Českého hydrometeorologického ústavu a Státního zdravotního ústavu.

Rozhodně nechodit do vysoké vegetace, vždy používat repelent a po návratu z terénu se vždy prohlédnout a nalezená klíšťata ihned odstranit. Prohlídku je třeba opakovat druhý den ráno, protože klíšťata mohou celé hodiny putovat po lidském těle, než se rozhodnou, kdy se přisají. Obecně lze říci, že si vybírají především jemnou pokožku, často lehce opocenou. Důležité je odstranit klíště co nejdříve, protože začátkem sání je u infekčního klíštěte obsah patogenu v jeho slinách nižší než v dalších hodinách a infekční dávka se s dobou sání zvyšuje.