Judita a „Beethoven“

Ne, nespletla jsem se. Vím, že královna byla o pár století starší než Beethoven, ale… královna Judita platí za zakladatelku lázní Teplice a jméno skladatele Beethovena zase nese největší a nejzajímavější teplický lázeňský dům.

Nevyděsíte se po sdělení, že areál lázeňského domu Beethoven sestává z 11 historických lázeňských budov (nejstarší je ze 16.století) a Nového domu? Takové spojení bezpochyby dělá „Beethovena“ hodně členitým, ale zajímavým. Když se ale ocitnete v tomto lázeňském domě poprvé, v žádném případě si nedávejte schůzku jen tak – někde v lázeňském domě. Domluvte se přesně. V opačném případě dopadnete jako já, když jsem si nenechala pořádně vysvětlit kudy do Společenského sálu. Stačilo nevydat se nad hlavních schodištěm správným směrem a už jsem bloudila.… V evidentně úzkých a mimoúrovňových chodbách už bylo jasné i bez vyptávání, že tady věru Společenský sál nenajdu. Byl pár kroků od hlavního schodiště, ale po mé pravé ručce. Kudy a jakou historií jsem to v prvním patře „Beethovena“ bloudila, chápu až při procházce kolem celého objektu. Vždyť lázeňský dům Beethoven je vlastně celá Lázeňská ulice. A kdyby jen jedna ulice… Čtěte krátkou historii tohoto lázeňského domu kterou jsme získali od teplické historičky Jitky Budínské a pochopíte: „Srostlice budov Lázeňského domu Beethoven se rozkládá v místech spojených s prvopočátky léčebného využívání teplických termálních a minerálních pramenů. Dům Pravřídlo, jak byly v r. 1946 přejmenovány Městské lázně, byl postaven po zbourání staré budovy v r. 1839 a později byl zvýšen o nástavby pater v bočních křídlech. Do Lázeňské ulice směřuje širokým průčelím s toskánskými sloupy, které v přízemí a v patře tvoří otevřenou lodžii. V bočním průčelí je výklenek s chrličem v podobě prasátka, protože právě tato zvířata podle pověsti odkryla zdejší horké prameny. V hale Pravřídla zase zdobí velkou kašnu lví hlavy, vytvořené podle bronzových chrličů, které zakoupilo město v r. 1583 v Drážďanech pro „aukrop nový klenutý,“ čímž se mínil tehdy stavěný mužský bazén. Jeden z těch původních je vsazen do zdi u schodiště k pramenům Pravřídla. V chodbě balneoprovozu zůstala klasicistní kamenná ostění dnes už nepoužívaných dveří do lázeňských místností a kopie reliéfu s námětem nalezení teplických pramenů, jak jej ztvárnil drážďanský barokní sochař Baltasar Permoser. Původní reliéf byl osazen na vnější straně lázní a dnes je vystaven v muzeu. Na Pravřídlo navazují Dámské lázně. Předcházela jim budova z doby Radslava Vchynského, nazvaná Lázně vévodkyně na počest Anežky z Anhaltu, vdovy po saském kurfiřtu Augustovi, který do Teplic také jezdil. Později se jim začalo říkat Dámské lázně a dlouho do nich měly přístup jen ženy z předních společenských kruhů. Přízemní klenutá prostora s nosným sloupem zde zůstala jako pozůstatek bazénu ze 16. století a představuje nejstarší dochovanou část lázeňské architektury zřejmě v celých Čechách. Dnes je zde denní bar oblíbený lázeňskými hosty i širší veřejností. Venku nad vchodem znak Clary-Aldringenů napovídá, kdo byl majitelem těchto lázní. K nim se přimykají Knížecí lázně, vystavěné pro léčení vysokého panstva a je zaznamenáno, že se v nich po třicetileté válce koupali saští kurfiřti a v r. 1712 car Petr Veliký. Vnější vzhled pochází z let 1824-1834. Přilehlé Pasířské lázně vznikly z lazebny a jmenují se podle jednoho z nájemců, který si vydělával na živobytí rovněž pasířstvím.

Kolmo k nim stojí Panský dům. Jeho předchůdcem byla budova vystavěná z městského špitálu a na začátku 18. století tu vznikl lázeňský objekt určený výhradně pro šlechtu. Po r. 1793 byl přestavěn a v r. 1825 rozšířen na dvoupatrovou stavbu palácového typu. Po řadu sezón zde pobýval ve vlastním apartmá pruský král Fridrich Vilém III. Sousední Zahradní dům byl postaven podle plánů teplického architekta Josefa Staňka v r. 1877 na místě starší stavby. Ze vstupní dvorany s recepcí lázeňského domu chodby směřují k balneoprovozům a vznosné schodiště vede do ubytovacího a společenského patra. Stropy zdobí pestré neorenesanční malby. Lázeňské budovy jsou přístavbou Nového domu propojené s měšťanskými domy v Lázeňské ulici. Jejich minulost lze vysledovat do renesance, ale vesměs byly poškozeny požárem v r. 1793 a potom znovu vystavěny. Starobylé názvy domů vyjadřují moderně stylizovaná reliéfní znamení u vchodů. Přívětivá architektura a barevnost fasád navozují atmosféru let 1811 a 1812 kdy tu bydlel ve Zlatém slunci a Zlaté harfě Ludwig van Beethoven a ve Zlatém pelikánu Josef Dobrovský. Do výčtu domů patří ještě Zelený kříž a Zlatá studna“.