Kde lyžuje Budapešť

Moderní hotely okouzlují své hosty designem, nabídkou služeb, profesionálním personálem, wellness centrum bývá samozřejmostí. To všechno wellness hotel Partizán na Tálech také má, ale navíc oplývá něčím, čím disponují pouze klasické bytelné hotely: pohodlím plynoucím z prostoru. „Najkrajšie stromy sú na Horehroní...“ kdo by neznal tu podmanivou píseň linoucí se v posledních dvou letech bez přestání z českých rádií? Tak tato píseň je přesně o oblasti, kam patří středisko sportů Tále (golf, běhy, běžkování, sjezdové lyžování). Když se nadechnete čerstvého vzduchu na Tálech, nadechnete se vlastně Slovenska. Vzduch je tu od jara do podzimu zemitý, silný, od podzimu do jara vyráží dech mrazivou silou. Dávejte si zpočátku pozor, dýchejte opatrně...

Tále jsou – přijíždíte-li z jihu - prvním významným a dobře vybaveným centrem na jižním podhůří Nízkých Tater, k řece Hron je to pár kilometrů, přímo k pramenu Hronu je to ještě odhadem 20 kilometrů severovýchodně. Jakým rozvojem ale prošlo toto místo – známé spíš tradicemi, folklorem - v posledních letech... Nečekejte ale spoustu nových noblesních hotelů s vybetonovanými parkovišti. Ne, ne, v údolí budete míjet spíš roubenky a malé rodinné penziony. Wellness Hotel Partizán**** je svou majestátností výjimkou, která nabízí střechu nad hlavou – nejen střechu nad hlavou - více než dvěma stům hostů najednou. Kdo jsou hosté Wellness Hotelu Partizán****?

Stačí sledovat pohyb v hotelové hale a hned je jasné, že tady mají azyl sportovci a to jak běžkaři, kteří si užívají plání na Tálech, tak sjezdaři, které odvážejí skibusy pod sjezdovky na jižním svahu Chopku. Nepřehlédnutelné jsou rodiny s dětmi, účastníci firemních akcí, kterým asi šéfové nedovolí užít si radovánek v přírodě...

Rozhodujeme se využít služby skibusu a přidáváme se po krátkém váhání ke sjezdařům, kteří, jak jsme pochopili, tady nejsou poprvé.

Wellness Hotel Partizán**** totiž zavedl ve spolupráci s Klastrem Horehronie nový jednotný HOREHRONIE SKIPAS a hoteloví hosté ho mohou využívat ve třech lyžařských střediscích v blízkosti hotelu - SKI Tále, SKI Mýto pod Ďumbierom, SKI Chopok juh & sever. V rámci pobytového balíčku obdrží hosté HOREHRONIE REGION CARD, vlastnictví, které je podmíněné pobytem na minimálně tři noci (to je podmínkou také pro koupi HOREHRONIE SKIPAS). HOREHRONIE REGION CARD obdrží hosté Hotelu Partizán**** na Tálech automaticky se zakoupením zimního pobytového balíčku a bezplatně mohou využívat také HOREHRONIE SKIBUSY a mohou se zúčastnit zimních fakultativních výletů - za velmi výhodných podmínek. Ano, zapomněla jsem sdělit, že naši spolucestující ve skibusu byli tentokrát lyžaři z Budapešti. Vzdálenost Budapešť – Tále je asi 200 kilometrů, tedy stejně jako Bratislava - Tále. Znám sjezdovky na jižní straně Chopku, většina z nich je sice středně těžká – hlavně s Derešskou muldou mám osobní traumatickou zkušenost, když jsem ji sjela všelijak jinak jen ne na lyžích a od té doby se jí trochu bojím – ale také vím, že na jižní straně Chopku jsou velmi dobrá a pohostinná zákoutí na Srdiečku. Hotelovým skibusem se unavený lyžař může kdykoliv vrátit zpátky na Tále, a tam vyměnit sjezdovky za běžecké lyže (myslím tím samozřejmě hlavně sebe). Kdyby bylo úplně nejhůř a počasí se proti nám spiklo, je zde ještě hotelové wellness centrum. Rozprostírá se na ploše neuvěřitelných 1650 metrů čtverečních a hoteloví hosté mají vstup zdarma. Pouze procedury si musí zaplatit.

Vyzkoušeli jsme díky dobrému mrazivému počasí všechno. Naštěstí ne v jednom dni. Sjezdovky na Chopku jsou dobře upravené (denní bar na Srdiečku také), běžkařské tratě na Tálech krásně zasněžené a lze díky tomu zabrousit i přes blízké golfiště. O horké tečce v saunách ani nemluvě.

Horká tečka Jsme pěkně rozmazlení. Myslím tím dnešní lyžaře, kteří si už ani neumějí představit celodenní lyžování bez wellnessové tečky. Jen co ze sebe shodí lyžařskou výstroj, směřují do rozehřátých saun, horkých vířivek, do bazénu. A že je ve Wellness hotelu Partizán z čeho vybírat! Je také zřejmé, že hodně hostů tady není poprvé, poznají se podle toho, že už mají předem rezervované masáže a ošetřovací procedury. Nabídka procedur sice v maďarštině chyběla, ale našim známým ze skibusu to evidentně vůbec nevadilo. Vystačili si s nabídkou v angličtině. Jak to vím, že mířili do masážních kabin? Vím, že se to nemá, ale poruč uchu, aby neslyšelo... Jak dlouho budeš na těch masážích horkými kameny? Já mám jen třicetiminutovou masáž... Určitě hodinu, pak půjdu do odpočívárny. Dobře, tak se sejdeme za hodinu u nápojového baru. Abyste si ale nemysleli, že jsou v hotelovém wellness centru nějaké alkoholické drinky, k dispozici je voda s citronem a voda s ovocnou šťávou. Navíc si musíte u nápojového baru posloužit sami. Je ale moc, moc příjemné dojít si pro pití připravené ve skleněných džbánech kdykoliv se člověku zamane. A odpočívárny jsou hned za rohem... Nejsou ale ty odpočívárny nějak předimenzované? Nikdy nikde jsem neviděla tolik pohodlných lůžek (už jen peřiny chybí). Podle vedoucí wellness centra to předimenzované není, oni se jen drží zásady pro provozování wellness centra: počet odpočinkových lůžek má odpovídat počtu míst v saunách.

Dlužím přiznání, že jsem nebyla ve Wellness hotelu Partizán poprvé. Jenomže, člověk je už takový. Sice má rád známá místa, ale také má rád překvapení. Hlavním překvapením bylo, že Partizán ani tentokrát nezklamal a potvrdil, že si svou úroveň drží. Téměř mi ale vyskočily oči z důlků, když nám číšník poslední den u snídaně nabízel čerstvé palačinky a my neradi, ale odmítli. Tak vám je nechám zabalit na cestu... Dobře, jestli to nevadí... (poznámka mého muže: Prosím tě, nebuď trapná, budou si myslet, že nemáme na jídlo…..)

A just jsem si ty palačinky nechala zabalit, byly jednak s borůvkovým džemem a pak... vždyť se budeme stavovat u známých v Martině, tak ať ochutnají, jak na Tálech vaří.

Osvěženi takovým zážitkem na rozloučenou opouštíme Tále a už po pár kilometrech nám ostrý vzduch Horehroní chybí. Z éteru se naštěstí stále line: „Keď sa slnko skloní na Horehroní, chce sa mi spievať, zomrieť aj žiť... Najkrajšie stromy sú na Horehroní, to tiché bratstvo vraví mi poď. Sem sa vždy vrátim, keď ma niečo zroní...“ Zdá se nám to, nebo opravdu cítíme z písně ostrý závan nezkaženého vzduchu zpod Chopku?