Kdo žije déle?

Endokrinologie obecnou populaci většinou nezajímá. Přímo na endokrinní onemocnění se málokdy umírá. O endokrinologii se moc nestaráme, pokud nezačneme mít problém se štítnou žlázou, pokud nezačneme nadměrně tloustnout nebo hubnout nebo pokud ženy neobtěžuje nadměrné ochlupení. Podle profesora Stárky se ale v endokrinologii nevyznají - a bojí se jí - i mnozí lékaři. Endokrinní žlázy přitom určují chod organismu.

Určitě. Víte třeba, že někdy v devadesátých letech prof. Baulieu v Paříži označil hormon dehydroepiandrosteron jako hormon mládí? Obecně pro ženy i pro muže. Je to látka, která má ze všech steroidních hormonů nejvýraznější pokles v závislosti na věku. Ten pan profesor právě z uvedené závislosti usoudil, že problémy stárnutí souvisí s produkcí hormonu dehydroepiandrosteron. Ale v závislosti na věku klesá i produkce testosteronu. Produkce testosteronu je u osmdesátiletého muže poloviční ve srovnání s třicetiletým mužem. U žen po přechodu se snižují estrogeny, dokonce pod úroveň hodnot estrogenů u mužů. První reakce vědců po tomto zjištění byla, že pokud nám chybí nějaký hormon a je spojen se stárnutím, tak ho zkusíme zase přidat a stárnout nebudeme. Takto ideálně to ale nefunguje. Jak je tomu s dlouhověkostí? Testosteron je spojen se stárnutím mužů, my ale víme, že ženy, které testosteron mají v mnohem nižším množství než muži, se dožívají vyššího věku. U nás v průměru o 7 let. Kastrovaná zvířata se dožívají vyššího věku než nekastrovaná. Jedna studie na lidech se dělala na zpěvácích ze 17. – 18. století, kteří byli pro získání vyššího hlasu kastrováni, a jiná na eunuších korejské dynastie Chosum (1392-1910). Tato studie prokázala, že eunuši, kteří měli úřad u vládnoucí dynastie, žili o 15 let déle, než jejich vrstevníci. Dá se tedy říci, že slabé zásobení testosteronem samo o sobě život nezkracuje.

Protože nízké hladiny testosteronu jsou spojené s některými civilizačními chorobami: cukrovkou, kardiovaskulárními onemocněními, obezitou, revmatickými onemocněními. U těchto nemocí zjišťujeme souběh s nízkou hladinou testosteronu a obecně se ví, že tyto nemoci zkracují lidský život. Zkrácení života osob s nižšími hladinami testosteronu tedy souvisí nepřímo. Jsou-li nízké hladiny testosteronu, můžeme očekávat, že život člověka bude kratší. Ale nízký testosteron není kauzální příčinou zkrácení života, příčinou jsou civilizační onemocnění, která jsou doprovázena nižším testosteronem. Nízký testosteron může být určitým markrem rizika nižšího věku.

Pokud přijde muž k andrologovi nebo sexuologovi, že má problémy v sexuálním životě, ale jinak se cítí úplně zdravý a jiné problémy nemá, tak by měl lékař zcela jistě zjistit, jestli tam není třeba diabetes a jak to vypadá s kardiovaskulárním zdravím. Sexuální problémy jsou jedny z prvních klinických příznaků diabetu. A zjistí-li se třeba v souvislosti se  sexuálními problémy nízká hladina testosteronu, měl by lékař současně otestovat, zda nejsou tyto problémy spojeny s nějakou poruchou glukózové rovnováhy nebo s poruchou na srdci či na cévách. Ne všichni lékaři při potížích pacienta v sexuálním životě tyto funkce testují, není na to všude čas, lékař dá muži často pouze léky na erekci a ostatní unikne.

Určité benefity přináší, ale od nějakého masivního užívání se v Evropě upustilo. V Americe je volně k dostání skoro u každé benzínové pumpy jako potravinový doplněk, takže si ho může každý vyzkoušet. Zhruba asi před 15 lety byl v Kanadě lékařský sjezd, kde se o tomto hormonu mluvilo a pak byl rozdán dotazník, zda hormon lékaři zkusili a zda mají pozitivní zkušenosti. Celých 85 procent účastníků se přiznalo, že dehydroepiandrosteron pravidelně užívají. V Evropě to trochu přeháníme s regulacemi, a protože se tento hormon ocitl na seznamu dopingových látek, je jeho podání mladistvým dokonce trestné.

Podle mne nejsou okamžité účinky zmiňovaného hormonu příliš nápadné, ale při dlouhodobém užívání nějaký efekt mít bude. Je zaznamenáno, že zlepšuje celkový pocit životní pohody, zlepšuje glukózovou toleranci, upravuje trochu hladinu kortikoidů přímo v cílové tkáni a dovede zablokovat přebytek kortizolu, který je v mnohém nepříliš vítaným hostem. Kortizol je cenným hormonem pro zvládnutí stresu, ale na druhé straně třeba zhoršuje paměť a podobné funkce, které ve stáří hrají důležitou roli.

Ano, výrazný. Kortizol v centrálních mozkových strukturách snižuje výkonnost paměti. Na Alzheimerovu nemoc a na další psychiatrická onemocnění má vysoká hladina kortizolu velký dopad. Nevíme ale, zda se stav nemoci zlepší, když hladinu kortizolu snížíme.

Proběhl výzkum jednoho steroidního hormonu, allopregnanolonu, na starých myších a na myších s modelovou demencí a prokázal, že se myším paměť vracela. Je to slibné, ale hormon má tu nevýhodu, že se přes mozkomíšní bariéru neumí dobře dostat do mozkových struktur. Příčinou je rychlá metabolizace hormonu v cirkulaci. Je třeba proto najít metodu, jak zvýšit produkci účinného steroidního hormonu v mozku.

Především jakýkoliv stres. Například státní zkouška na vysoké škole zvedá hladinu kortizolu na úroveň nemoci s nekontrolovatelnou produkcí kortizolu (Cushigův syndrom). Možná časem dospějeme k zjištění, že řada kardiovaskulárních problémů má svůj prapůvod v kortizolu a že jsou za tím drobné stresy, které nás v životě provázejí.

Ano, měl by se zaměřit na výzkum steroidních hormonů, které si umí mozek sám vyrobit, na duševní zdraví obecně a na neurologická onemocnění s projevy i mimo mozek, např. roztroušenou sklerózu. Zatím to neumíme moc spravovat, ale začínáme rozumět souvislostem. Hormony, které si tvoří mozek, hrají roli nejen u Alzheimerovy nemoci, ale i u roztroušené sklerózy, u depresí, úzkostí, u schizofrenie. Tady všude je vidět, že spektrum hormonů, které zasahuje do těchto funkcí, je nějakým způsobem porušeno a musíme najít cestu, jak to dát dohromady a spravit. Špičkoví psychiatři tvrdí, že neznají pacienta se schizofrenií, který by měl nízký kortizol. Problém je, že zatímco na estrogeny, androgeny, gestageny máme antihormony, u kortizolu žádný specificky účinný antihormon zatím neznáme.

Vasopresin má vliv na krevní tlak, a byl předmětem pozornosti už dříve. Ale oxytocin je látka, o které se moje generace při studiích dozvěděla jen, že podporuje děložní stahy a podporuje tvorbu mléka. Byl to typicky ženský hormon a mysleli jsme, že má funkci jenom v ženském těle, ale pak se ukázalo, že za normálních okolností mimo porod mají muži stejné hladiny oxytocinu jako ženy a že je to stejně mužský, tak i ženský hormon. U mužů má funkci třeba při dosažení orgasmu a při ejakulaci. Dokáže vyvolat stahy hladkých svalů. Na druhou stranu má mnoho vlastností, které nejsou viditelné příliš na somatickém modelu, ale na psychice. Před časem zaujaly pozornost pokusy na několika druzích amerických hlodavců, jedni byli prérijní a druzí horští. Vypadají skoro stejně, ale každý z nich se jinak chová. Jeden z nich se stará o své potomstvo a má jednu samici a ten druhý je polygamní. Zjistilo se ale, že ten, který se o mláďata stará, má větší počet receptorů pro oxytocin v mozku a když se mu tyto receptory zablokovaly, tak se o mláďata přestal starat a stal se z něj polygamní samec. Oxytocinu se připisuje i mateřská láska, vazba jednoho jedince na druhého, vzájemná důvěra, ale třeba i účast v mechanismu působení diskotékových drog, které snižují práh vzájemného odstupu. Bariéra padá a sblížení je mnohem snazší. Také se oxytocin označuje za hormon důvěry, ale jen k  blízkému člověku. Na druhou stranu se zjistilo, že tatáž látka zvyšuje závistivost, škodolibost a obranu proti širšímu okolí. Je to tedy v podstatě hormon, který stmeluje užší jednotu, vymezuje ji a dělá určitou ochranu proti okolí, které by je mohlo ohrožovat.

Je to jistě užitečná činnost. Zaprvé člověk je do značné míry modelován i tím, co si o sobě myslí, jak se prezentuje. Udržení zjevu a energie mladšího věku je důležité nejen pro osobní a rodinný život, ale i pro společenské postavení, zvláště při vyšším sociálním zařazení. Jsou známy poznatky, že třeba ten, kdo vítězí v tenise, má vyšší testosteron po vítězství, než na začátku hry. Zatímco u toho, který prohrál, testosteron klesne. Každý úspěch testosteron posiluje, a každý neúspěch ho snižuje. U lidí s depresemi bývá testosteron silně potlačen. Jestliže mám o sobě dobré mínění, i testosteron mi o něco stoupne. Jestliže se cítím dobře, tak příznivé vjemy hormonální rovnováhu zlepšují. V podstatě se tím také zvyšuje hodnota člověka ve společnosti. Dokonce ženy, které se chtějí uplatnit ve vysokých manažerských funkcích, jsou někdy schopny brát testosteron i za cenu problémů, týkajících se změnami ve vizáži. Testosteron ženě dodává určité vlastnosti, které jí pomohou udržet si vysoké postavení.

No to ani ne, je to takový návyk asi jako na jídlo. Když ho nemáte, tak ho sice postrádáte, ale není to závislost, která by vás ovládala.

Jsou to lékaři, kteří jsou ochotní se starat o stárnoucího člověka, který je pro běžnou medicínu spíše problémem. Když jsou lékaři věnující se anti-aging medicíně ochotní si se svými pacienty povídat a v mnohém jim pomoci, tak je to určitě užitečné. U nás léčbu prostřednictvím anti-aging medicíny většinou nehradí zdravotní pojišťovny, takže anti-aging medicínu využívají především manažeři, a lidé, kteří potřebují mít určitou energii i ve vyšším věku a mohou si léčbu finančně dovolit. Anti-aging medicína je schopná částečně pomoci a případně nahradit hormonální ztráty, ke kterým dochází ve stáří a hlavně odkrýt nemoci, které to způsobují. I když hormony v průběhu stárnutí jistě mají důležitou roli, anti-aging se zabývá mnohem širší paletou funkcí lidského organismu a pomáhá udržet správnou kondici do vyššího věku. Pomáhá už tím, že člověka vyšetří důkladněji než přetížený praktický doktor, který se o nás má starat především. Anti-aging je pro určité pacienty velký benefit.

Ano. Je to asi dané tím, že endokrinologie vyžaduje hodně znalostí z biochemie, znalostí o hormonech, o klinických poznatcích. Když tyto znalosti nejsou, nemůže lékař léčit pacienta, o němž si myslí, že má rozhašený hormonální systém. Setkávám se s tím, že se lékaři ptají, jestli mohou poslat na operaci slepého střeva pacienta s nemocnou štítnou žlázou. Ten lékař není v oboru orientovaný a neví, jestli to, co on ordinuje, nezasáhne do hormonálního pozadí. Opatrnost je na místě, ale endokrinology to zatěžuje.

Když váš praktický lékař shledá, že máte známky endokrinního onemocnění, pošle vás k endokrinologovi a ten je povinen vyšetření udělat. Bohužel, v současnosti je endokrinologických ordinací málo vzhledem k prevalenci endokrinních onemocnění. Kdybyste se ale rozhodla, že chcete vědět víc o svém zdraví a svých výhledech do budoucna, můžete zajít také k anti-aging lékaři.