Kdy je dobrá fyzika?

Na střední školu jaderné fyziky jsem šla programově, protože: nikdy mi nedělala problém matematika ani fyzika, protože můj táta byl politicky nespolehlivý a na gymnázium by mě nevzali, protože na jadernou fyziku se hlásilo mnohem méně děvčat, než mohli přijmout. Ta průmyslovka jaderné techniky byla ale nejkrásnější léta mého života, protože na té střední škole skončili všichni vysokoškolští učitelé, které vyházeli z politických důvodů z ČVUT. My jsme měli i školníka inženýra, který původně vyučoval na elektrotechnické fakultě. Mělo to obrovskou výhodu. Když jsem našemu školníkovi pomohla uklidit, vysvětlil mi matematiku… Ta škola byla samozřejmě těžká, ale fantastická a pohybovala jsem se mezi chytrými lidmi.

Žádnou. Já jen věděla, že budu dál studovat a medicínu jsem si vybrala proto, že měla nultý ročník. Takže i když jsem zkoušky udělala, nedostala jsem zelenou a jeden rok jsem si pěkně odpracovala jako uklízečka, abych si zkoušky na fakultu opět zopakovala a oni mě konečně vzali.

Možná třeba tak, že když jsem šla na zkoušku z fyziky, tak mi pan profesor Vítek poblahopřál k jedničce a zeptal se, co proboha na té škole dělám. Jinak musím přiznat, že jsem spoustu věcí doháněla. Hlavně biologii a chemii, s těmi předměty jsem se tedy natrápila. My jsme té biologie a chemie na střední škole moc neměli.

Já jsem měla namířeno k chirurgii, protože mi jeden kolega sdělil, že se musím smířit s tím, že nikdy nebudu mít rodinu a mám se realizovat v profesi. Jenomže navzdory předpovědím jsem po roce zjistila, že jsem gravidní a nechala jsem se rychle přeřadit na dermatologii. Žádný chirurg se totiž nemůže pořádně věnovat rodině a to si každá normálně uvažující lékařka s malým dítětem musí uvědomit. Dermatologie přece není tak veliká medicína jako chirurgie, to jsem mohla být i mámou. Abych si alespoň vzala z medicíny i medicínu a ne pouze psaní receptů, abych něco reálného do lidí vkládala, začala jsem se věnovat korektivní chirurgii a estetické medicíně, kde se pracuje hlavou i rukama. A když to člověku rukama jde, tak je to velmi vidět. Proto ta moje specializace.

- Rozhodně. Pracujeme hodně s lasery, které jsou stále dokonalejší a moje technické znalosti mi velmi pomáhají orientovat se v nabídce, kterou nám firmy předkládají. Zástupce firem překvapuji často erudovanějšími otázkami, než jaké očekávají. Naposledy jsem absolutně vyděsila zástupce firmy například jen tím, že jsem znala Ohmův zákon a na základě toho jsem se ptala na technické parametry. On na mě vytřeštěně koukal a pro jistotu se ještě zeptal: Vy mi vážně chcete říct, že znáte Ohmův zákon?

Jednoznačně. Ať se podíváte na jakýkoliv medicínský obor, všude mají lasery své místo. Proč by je neměla přijímat estetická medicína? Lasery do našeho století v medicíně patří a patřit budou, vývoj laserů směřuje stále k šetrnějším formám, aby medicínské výkony co nejméně jinak poškodily pacienty. Mám na mysli především dobu hojení, bolestivost. Lasery jsou stále kvalitnější, šetrnější a snáze ovladatelnější. I lékař bez technického vzdělání je vlastně přístrojem veden tak, aby se nemohl splést a už po krátké době nabyl v zacházení s laserem jistotu.

To ano, vždyť já uměla pracovat i se soustruhem…

Nepletete. My opravdu máme všechny nejmodernější typy laserů a hojně s nimi pracujeme. Je třeba se ale v této souvislosti i zeptat, kdy laser nepoužívám. Nikdy nepracuji s laserem, když mám podezření, že je na kůži pacienta podezřelý útvar, z něhož by se mohl vyvinout zhoubný melanom. Nebo když ten melanom už na kůži jasně vidím. Tady už moje práce není o estetice, není o parádě, řešíme životní problém. I proto jsem zásadně pro, aby s laserem pracovali pouze vyškolení lékaři.

Když přijde pacient s přáním, že chce vypadat lépe a získat sebevědomí, musí už postup nechat na mě. A také musí nechat na mě výběr laserů. Neumím vám na tuto otázku odpovědět stručně.

Určitě. Když někdo jede do lázní, tak se chce dát do pořádku nejen zdravotně, ale ten čas chce využít i na estetické vylepšení. Je škoda, když dobré lázně tuto službu nenabízejí. Může jít o takové nenáročné zákroky jako je redukce žilek na obličeji, vyrovnání nerovností pleti obličeje, rejuvenaci pleti. To všechno lze, hlavně když přibývá platící klientely, která si i tyto zákroky navíc může finančně dovolit. Dokonce si myslím, že tyto služby v lázních klienti očekávají.

Medicínské vzdělání, minimálně jedna libovolná atestace umožňující samostatně pracovat, zaškolení pro práci s laserem. Nevidím opravdu v laserech žádné úskalí, které by nemohl lékař s atestací zvládnout. Lékař proto, že je třeba mít povědomí o reakcích kůže.

Ano. Myslím si, že většina lékařů už chápe, že jsme překročili 21. století…

On si musí spočítat, zda se mu investice do nového drahého přístroje vyplatí, jestli si na využívání laseru zvykl a jestli má klientelu, která ošetření laserem preferuje. Samozřejmě, že laserové přístroje stárnou. Je to jako s počítači, po čtyřech letech už nemůže konkurovat počítači nejnovější generace.

Ono se to obecně ubírá směrem, aby ta aplikovaná estetika byla na člověku co nejpřirozenější, ale občas se vydá cestou, která nemá řešení, je to jako slepé rameno na řece. Slepým ramenem v estetické medicíně je, když něco vkládáte do vrásky a tvarujete (modelujete brady, nosy), měli bychom mít elementární úctu k přírodě a používat materiály, které jsou tělu vlastní. Mně to přijde jako to základní, co mám pro klienta udělat. Vím totiž, že přírodní materiál nevyvolá u klienta alergickou reakci odmítnutí, materiál se stane součástí metabolismu kůže a tu kůži zpevní a na rok, na dva roky je ta kůže vypnutější, metabolicky mladší. Kdežto když se při estetickém zákroku vybere materiál syntetický, zůstane cizorodý prvek v kůži, je často kůží odmítaný a není jednoduché dát vše do pořádku. Brutální neúcta k přírodě je slepé rameno estetické medicíny. Posláním estetické medicíny je trošinku pozastavit čas pro náš lepší pocit. Doba, kdy budeme pracovně aktivní, se určitě prodlouží. Budeme pracovat víc, intenzivněji a delší dobu a musíme tudíž o sebe dbát a do sebe investovat.

- Nemyslím si to. Ceny výkonů estetické medicíny jsou stále přijatelnější a doby, kdy si vyhlazování vrásek pomocí výplňových materiálů a vyhlazení pleti frakčním laserem nebo speciálním peelingem mohly dovolit jen bohaté ženy, jsou dávno pryč. Je to spíš otázka priorit, jestli člověk peníze promlsá či jinak rozmělní, nebo je investuje do péče o sebe, aby se cítil lépe.

Ne. Já jsem si vybírat nemohla. Kdybych si vybrat mohla, tak si vyberu cestu, kterou má možnost si vybrat současné mládí, tedy zvolit si alespoň rok studia v zahraničí a využít čas produktivně. Navždy budu systému, ve kterém jsem prožila mládí, zazlívat, že mne přišpendlil a nedovolil nabrat zkušenost v zahraničí. Díky tomu jsou pro mne cizí jazyky prací. Mladí mohou dnes získávat vzdělání jinak a žít produktivněji, než jsem mohla já. Průmyslovka, to sice byla báječná léta, ale stálo mne to spoustu času. Kdybych byla místo toho nultého ročníku jeden rok na střední škole v zahraničí, měla bych angličtinu, která by mi později velmi usnadnila život.

- Celkem striktně se držím toho, co jsem právě řekla a tedy hlídám u synů, aby byli dostatečně jazykově vzdělaní. Starší syn studoval španělskou střední školu a také španělskou vysokou školu s ekonomickým zaměřením. Pracuje v T- Mobilu a mám z něj radost, protože ať se stane, co se stane, tak si se životem poradí. Mladší syn studuje střední školu v angličtině, snad nejzajímavější střední školu současnosti u nás, The English college. Je to pro mne důležitější než to, že jsem se v jeho věku učila pracovat na soustruhu a že jsem se naučila řídit kombajn. To byla pro mne sice zkušenost, ale z hlediska mého života celkem zbytečná. Ta jazyková vybavenost je mnohem, mnohem důležitější.