Když hypofýza nefunguje

- Setkáváme se jak s nedostatkem tak s přebytkem růstového hormonu. Nádor na hypofýze může vést k nadprodukci růstového hormonu. To vede k akromegalii, nebo u mladých lidí - v době, než se uzavřou růstové štěrbiny - ke gigantismu a gigantoakromegalii (nadměrný růst). Léčíme tedy obojí. Chybí-li někomu růstový hormon, tak ho dodáváme.

- Původně byl extrahován z hypofýz zemřelých lidí. Od roku 1985 se ve vyspělých zemích přestal takto připravený růstový hormon užívat, když byla prokázána souvislost jeho podávání s výskytem případů Jakob-Creutzfeldovy nemoci u některých léčených dětí.

- Spektrum příznaků, které jsou přičítány deficitu růstového hormonu, je široké. Symptomy u jednotlivých pacientů nejsou stejné. U někoho jsou nápadnější, u někoho jen mírné. Při deficitu růstového hormonu se člověk nedostává do ohrožení života, jak je tomu například u deficitu nadledvinových hormonů - kortikoidů. Tam je to neslučitelné se životem. Člověk, který nemá dostatek růstového hormonu, má horší kvalitu života, ale může žít.

- Uvědomte si, že růstový hormon zasahuje do metabolismu celého těla, do všech tkání. Když je růstového hormonu nedostatek, dochází k přibývání tukové hmoty (ta se ukládá především na trupu), chybí příznivý vliv na svaly, na kosti, na cévy, na srdeční činnost i na psychiku. Snižuje se tedy svalová výkonnost člověka, jsou křehčí kosti a zvyšuje se pravděpodobnost zlomeniny, zvyšují se rizikové faktory pro rozvoj sklerózy tepen, je negativně ovlivněna reaktivita cév, mění se metabolismus tkání a změny se projeví i v termoregulaci. Negativně je ovlivněna i psychika. Pacienti s deficitem růstového hormonu vycházejí z psychotestů jako lidi méně spokojení s kvalitou svého života, jsou častěji depresivní, emočně labilnější. Trpí pocitem sociální izolace. Některé práce ukázaly i na časnější úmrtnost u pacientů s nedostatkem hormonů podvěsku mozkového, u nichž byly nahrazeny všechny hormony kromě růstového. Samostatnou kapitolu představují mladí jedinci s nedostatkem růstového hormonu již od dětství. V dětství jsou léčeni s cílem dosáhnout optimální výšky. Dle dnešních poznatků víme, že i po ukončení růstu pokračuje vývoj organismu a že pro jeho optimální vývoj je nutné pokračovat i v léčbě růstovým hormonem. Tato léčba již probíhá podáváním nižších dávek tak, jak jsme zvyklí u dospělých.

- K vyšetření přistupujeme v případě podezření na poruchu růstového hormonu u pacientů s onemocněním hypofýzy (podvěsku mozkového) nebo hypotalamu. Nejčastěji se v dospělosti jedná o pacienty s nádory v této oblasti, případně o pacienty po těžších úrazech hlavy. Jedním z nejčastěji používaných standardních testů je test s uměle vyvolanou hypoglykemií. Na uměle navozenou hypoglykemii reaguje zdravý člověk vyplavením růstového hormonu. Nedojde-li k jeho vyplavení ve stanovené míře, bereme to jako těžký deficit růstového hormonu a pacientovi je vhodné růstový hormon podávat.

- Ano, je to drahá léčba. Ročně stojí v průměru kolem 150 000 korun, ale náklady u konkrétního pacienta závisí na podávané dávce. Ta je nastavena tak, aby sledovaný ukazatel účinku růstového hormonu v organismu byl v pásmu normy pro odpovídající věk. Tím je zabráněno nežádoucímu předávkování pacienta. Farmako-ekonomicky zaměřené studie hodnotící profit ze zlepšení zdravotního stavu ukázaly příznivý dopad ve snížení nemocnosti a snížení čerpání jiných nákladů na léčebnou a sociální péči.