Klasická ruční masáž

Od nepaměti, kam až sahají historické prameny, věděli lidé, že pomocí ovlivnění povrchu těla rukou lze mírnit bolesti anebo jiné nepříjemné vjemy. V průběhu času a odpovídajícímu stupni poznání se měnily postoje k masážím, jejímu společenskému zařazení a použití pro léčení. Masáže v Evropě navázaly na ucelený materiál Petera Henrika Linga (1776-1839), který založil gymnastický ústav s výukovým masážním střediskem ve Švédsku. Jeho dílo modifikoval Zabludowski z Berlína, první učebnici o masáži u nás publikoval v r. 1906 ortoped Dr. Chlumský. Kolem roku 1930 zavedl masáže v rehabilitaci revmatolog Dr. Cmunt, v polovině 20. století nastolil reflexologický směr Dr. Žaloudek. Vysvětlení účinků klasické ruční masáže vychází z teoretických medicínských oborů a klinických oborů humánní i veterinární medicíny. Na mechanický podnět z kůže, podkoží, obalů svalů, šlach, kloubních pouzder či stěny cév krevního a lymfatického řečiště, reagují čidla, na odlišné podněty různou rychlostí a jinou informací (jednotlivé vzruchy, série, frekvence). U pomalu působícího podnětu se do určité intenzity čidlo adaptuje, pak dojde k tvorbě vzruchu, ten se nervem šíří do míchy, přepojuje a pokračuje do centrální nervové soustavy (CNS). Do podstaty mechanizmu účinků masáží zasáhla teorie vrátková a endorfinová a další objevy.

Vrátková teorie vyjadřuje soutěžení o průchod informací do vyšších etáží nervové soustavy, čili soutěž o „projití vrátky“. Soupeří silná a tenká nervová vlákna. Silná vlákna vedou rychle informace o tlaku, tahu, teplotě, napětí svalu, o postavení a pohybu v kloubech. Slabá nervová vlákna vedou pomalu vjemy bolesti z vegetativního nervstva. Vzruchy rychlých vláken jsou jako „moderní rychlá auta“, projdou „ vrátky“ do míchy a vyšších etáží nervového systému a „uzavřou“ přenos ostatních podnětů. Klasickým příkladem je postřik poranění ochlazující látkou u fotbalisty. Chlad podráždí čidla a silná vlákna předají vzruch do CNS, „projde vrátky“ a vytěsní ostatní vjemy, necítí bolest a hraje dál. Masáž přes silná vlákna mívá neočekávané pozitivní efekty, mění reakce v CNS: v talamu (brána vědomí, centrum vnímání včetně bolesti), v hypotalamu (ten reguluje funkce vegetativní, imunitní, endokrinní žlázy) a v limbickém systému (emoční mozek i naše rozhodování).

Endorfinová teorie je druhým výkladem účinku. Na podněty z periferie (včetně např. akupunktury, baňkování aj.) se v CNS uvolňují látky opiátové povahy zvané endorfiny, enkefaliny (protibolestivé), které si lidský organizmus tvoří sám. Přímé působení fyzikálních energií na stěnu cévní, na pojivo, na dráždivost nervových vláken a čidel je integrálním jevem při všech masážích oboru rehabilitační a fyzikální medicíny (RFM), medical wellnes nebo v zařízení pro well-being. Teplo při masáži vede přímo k rozšíření cév (přívod kyslíku, iontů, živin). Masáž vyplaví v podkoží látky rozšiřující cévy (bradykinin, acetylcholin, histamin), změní se pH v mimobuněčné tekutině s pozitivní reakcí pojiva (roztažlivost, pružnost a pevnost). Teplo a mechanická energie se mění v elektromagnetické děje zrychlující výměnu sodíku, draslíku a jiných iontů na membránách buněk až trojnásobně, u thixotropních sloučenin (se sírou) v pojivových a svalových tkáních vede chvění a vibrační masážní hmaty ke změně gelu v sol (vymizí bolestivé body ve svalech a v pojivu). Výzkum MUDr. A. Loskotové a RNDr. Pondělíčka (kolem r. 1995) prokázal usazování makromolekulárních látek v úžlabinách vazivových prostorů mezi svaly, což vede k tuhnutí pojiva, omezení výživy difúzí, k útlaku mikrocirkulace a bolesti. Masáže uvolní tyto „usazeniny“ a umožní jejich odplavení lymfou - lékaři tak prokázali jednoznačně preventivní, ozdravný a léčebný efekt masáží.

Klasická ruční masáž je definována jako řada mechanických podnětů aplikovaných na povrchu těla, které se provádějí na těle člověka rukou.

Mezi místní účinky patří: odstranění zrohovatělých částic a mazových zátek, zvýšení sekrece potu, změny napětí kůže, prokrvení, odplavení odpadních produktů výměny látkové, zlepšením výživou se zvyšuje svalová síla a výkonnost, mizí otoky a krevní výrony, snižuje se bolest.

Vzdálené účinky masáže jsou zpravidla reflexního původu, přesahují oblast jednoho míšního segmentu, uplatňují se zpětnovazební reflexní vztahy kůže a vnitřních orgánů. Masáž pod pravou lopatkou tak např. ovlivní funkci jater a žlučníku, masáž pánve ovlivní urogenitální ústrojí.

Celkové účinky masáže: část uvolněných aktivních látek v kůži se vstřebá do krve a působí ve vzdálených orgánech. Mění se funkce vegetativního nervstva, přes CNS se urychluje látková výměna, reagují žlázy s vnitřní sekrecí, zvyšuje se kondice, nespecifická imunita. Dobu trvání masáže řídíme dle aktuálního stavu a cíle, kterého chceme dosáhnout, upravujeme volbu hmatů, frekvenci (1-2x týdně), počet masáží. Celková masáž trvá zpravidla 50-60 min, částečná masáž 20 min.

Základní hmaty masáže dělíme do dvou skupin: Úkony hnětací v pořadí tření, vytírání, roztírání, hnětení. Úkony nárazové jsou tepání, chvění. Komerční rozšíření masáží vedlo k použití olejů a emulzí. Indikace a kontraindikace masáže jsou obecně známé, maséři je z certifikovaných kurzů dobře ovládají.