Nejnovější poznatky anti-aging medicíny ukazují, že tenké střevo je rozhodujícím orgánem pro vznik degenerativních onemocnění urychlujících stárnutí lidského organismu, říká MUDr. Monika Golková, z A2C Kliniky v Praze.

Klíč k regeneraci

Na Harvardské univerzitě se konalo sympozium o anti-agingu a podle doktorky Golkové tam zazněly z medicínského pohledu úplně objevné poznatky. O nejzajímavější se s námi podělila.

Velmi zajímavá byla podle mne přednáška profesora Fasanna z Bostonu, který se hodně zaobírá trávicím traktem a střevem. Posluchače informoval o svých poznatcích z výzkumu zažívacího traktu v souvislosti s imunitou. Objevil zonulin, který je klíčem, který nám drží střevo pohromadě. Pokud se zonulin nějakým způsobem aktivuje, střevo se jakoby rozestoupí, pevná spojení se od sebe oddalují a dochází k prostupu škodlivých částic přes střevo přímo do krevního oběhu. Následuje zvýšená tvorba protilátek, imunitních buněk, narušení imunity a dokonce i nervového systému. Protože bílé krvinky, protilátky a imunitní elementy způsobují zvýšenou zánětlivost a třeba také vznik neurologických onemocnění, jako je například roztroušená skleróza nebo Alzheimerova choroba. Obrovskou souvislost s tím mají deprese, stále více lidí má střevní potíže a nejrůznější intolerance. Souvisí s tím i kožní potíže.

Ano, v Evropě a vyspělých zemích je strmý nárůst nejenom deprese, ale třeba i autismu u dětí. To jsme dříve neznali. Kde je vznik, tu otázku si medicína klade stále naléhavěji. V úvahu přichází právě tenké střevo, protože se přišlo na to, že máme 25 000 genů, které nás ovlivňují - to je lidský genom. Už se ví, že člověk má v sobě přibližně 300 miliard bakterií, které také ovlivňují naší genetiku a velkou měrou ovlivňují, jak se cítíme, jak žijeme, jestli nám vznikne nějaká choroba, onemocnění. Profesor Fasanno pregnantně dokazoval, že zonulin - klíč pro střeva, je umístěný na 16. chromozomu a ten 16. chromozom souvisí s revmatismem nebo Crohnovou chorobou, nebo s neurodegenerativními chorobami, s roztroušenou sklerózou.

Zajímavá byla také informace, že stárnutí můžeme prokazatelně ovlivňovat. Vědci přišli na to, že je to o komunikaci uvnitř buňky. Že naše buňky musí komunikovat (mezi jádrem a mezi mitochondrií musí probíhat stálý přenos informací). Je to stejné, jako když manželé spolu komunikují. Tehdy všechno funguje, ale jakmile komunikace slábne a přestávají spolu komunikovat, tak i manželství se může rozpadnout. A tak je to i v té buňce. Když buňka nekomunikuje, odumře a proces stárnutí probíhá. A za komunikaci v buňkách je zodpovědná jedna molekula - nazývá se NAD. Když je tato molekula funkční, je buňka stále mladá a komunikativní a pokud začne problém s molekulou NAD, buňka stárne. Stárnutí začíná už po 25. roce, v podstatě v mládí. S regenerací buňky je tedy nejefektivnější začít už v době, kdy degenerativní procesy začínají probíhat.

Není to tak, pokročilo se tím dál. Víme, že je v buňce něco navíc. Další novinkou jsou telomery. To jsou konečky našich chromozomů. Každá naše buňka obsahuje 23 párů chromozomů a tam se kóduje naše DNA. A na koncích chromozomů máme takové ochranné čepičky. Tomu se říká telomera. Když se narodíme, je dlouhá a postupem času se zkracuje. Telomera je důležitá, protože když je dlouhá, chrání naší DNA a chrání buňku před poškozováním. Existuje pak enzym telomeráza, který telomeru regeneruje. Na DNA se totiž nachytávají během života různé cizorodé proteiny a nějaké škodliviny a ta telomeráza je taková záchranná služba, která dokáže udržet šroubovici DNA funkční.

Z krevního vyšetření. Lze to zjistit speciálním testem, který stojí přibližně 30 tisíc korun. Už máme prvních 10-15 pacientů. Dokonce se lze podívat, jak ty telomery vypadají. Je tam například vidět, že člověk prožil nějaký obrovský stres. Měli jsme tu dámu, která měla obrovský stres, jelikož měl manžel rakovinu mozku a ona to s ním prožila a musela se postarat o všechno. Každý takový stres zanechá na člověku stopy. A bylo vidět, že ona ty telomery má kratší. Ale dobrá zpráva je, že existují určité regenerační látky, které tento enzym - telomerázu - regenerují, aby se telomery zlepšovaly. Není to tak, že by člověk vypadal o hodně líp, ale je to o krvi a o imunitních buňkách. Hodně je tam vidět, jak tělo uvnitř vypadá.

Ano, jmenuje se biorevitalizace. Jde o buněčnou revitalizaci pomocí kmenových buněk. Existují specializované kmenové buňky, které si dokáže vytvořit i dospělé tělo. Zjistilo se, že my si pořád tvoříme kmenové buňky, ale třeba v  kostní dřeni je jen jedna buňka kmenová (z 10 000 buněk), která má zázračnou moc regenerovat. Je to velmi nákladná a tedy omezená metoda. Další kmenové buňky se nám pořád tvoří právě ve střevě. Takže když o střevo budeme pečovat, dávat si pozor na své střevo, tak si celkově zlepšíme celé tělo.

Je to hlavně o stravování.

Jsou bezvadná. Je dobré hlídat si střevní mikroflóru. Držet to tam tak, abychom neměli přemnožené kvasinky a patologické bakterie a mnohé další, které ani třeba neznáme. Ta probiotika jsou skvělá v tom, že se dají brát celoživotně, dlouhodobě. Velmi dobré je brát i třeba glutamin. To je další střevní léčebná aminokyselina. Je to bílkovina. Dá se koupit v lékárně a je to taková střevní regenerace. Zároveň to užívají sportovci pro regeneraci svalů.

Jsem odpůrcem bílého pečiva. Omezit ho. Nejsem ale ani zastáncem bezlepkové stravy, protože bezlepková strava u nás znamená hodně cukru. Náhražky jsou kukuřice a sója. Když sójové a kukuřičné potraviny nejsou opravdu kvalitní a je to jen nějaká náhražka, tak je to možná i horší, než když si člověk koupí kvalitní chleba. Nebo si dát místo chleba brambory nebo rýži.

Určitě, je přece celosvětový trend navracet se k přírodě, regenerovat s pomocí přírodních zdrojů, v příjemném prostředí přírody. Člověk má v lázních na sebe čas, může se vyspat, může se věnovat sám sobě a procedurám, může se věnovat pravidelné stravě. Může tam získat nové zkušenosti, správný jídelníček, pohybové aktivity. V dnešní době je to o tom, že jsme velmi vyčerpaní. Je to o chronické únavě, chronickém vyčerpání, stresu ve všech oborech. Pro regeneraci jsou lázně velice důležité.

Farmakologická léčba je namístě při řešení akutního problému, pak se ale musí najít problém, je přece spousta funkčních problémů, které nemají organickou příčinu, ale mají základ v psychice. Mělo by to být propojené. Lékař by měl léčit akutní problém, ale pak nastavit něco z dlouhodobého hlediska. Aby člověk pořád bral nějaké léky, to přece není řešení.

Je to těžké říci. Anti-Aging medicína je komplex. V určité životní etapě potřebujete více srovnat hormony, důležité je znát svoje potravinové intolerance a mít pocit dobré energie a dobře fungujícího mozku. Někdo řeší prevenci, někdo má konkrétní problém. Je to o komplexnosti, ucelenosti a vzájemném propojení. Stále sleduji a objevuji. Prošla jsem vzděláváním, atestacemi, neustále se vzdělávám, mám nějaké know-how, ale opravdovým uměním je vše co nejefektivněji aplikovat a individuálně se věnovat každému člověku, protože každý z nás je naprosto jedinečný.