Klinika v lázních

Také k nim patříte? K lidem, co přehlížejí doporučení na pravidelné preventivní zdravotní prohlídky? Nemáte čas a já vám to věřím.

Vypravila jsem se podívat, jak vlastně funguje lázeňská klinika v Teplicích, kde lázeňským hostům čas na komplexní preventivní prohlídku (screening) nechybí. Kdo nemá čas doma - v plném pracovním nasazení – běhat po doktorech a vyčkávat v čekárnách, tady si ho najde. A většina hostů si také screening dopřává a dělá kromě lázeňských procedur pro své zdraví i něco mimořádného.

Tak se na tu mimořádnou nabídku spolu podívejme. … na „sono“ žlučníku se už totiž chystám minimálně rok a na zátěžový test srdce ještě déle. Posuďte, jestli se vyplatí mě následovat a investovat do svého zdraví. Je přece ekonomická krize a my musíme za každou vydělanou korunu podávat ještě větší výkony, překonávat ještě větší stresy než v časech hojnosti. Přiznávám, že mé odhodlání vyzkoušet na vlastní kůži alespoň něco z nabídky kliniky nebylo velké. Co když mi něco najdou...

Klinika zabírá celé třetí patro Císařských lázní a má svou vlastní recepci. Je to vlastně napůl recepce a napůl přijímací kancelář, kde si vedou potřebné záznamy o klientech a mají přehled o dění na klinice. Mezi vyplňováním dotazníku a čekáním na sonografické vyšetření „nenápadně“ okukuji společnost kolem sebe. Neodvažuji se vyptávat, jen tipuji, že ty dvě čtyřicátnice u prvního stolku čekají nepochybně na estetický zákrok. Dál jsou tady čtyři dobře oblečení pánové, kteří se evidentně znají – ti jdou na preventivní prohlídky objednané firmou. Křesílka u okna obsadily tři arabské klientky. Tady se tipovat neodvažuji. Odevzdávám v recepci disciplinovaně vyplněný dotazník a už mě služba doprovází na sonografické vyšetření. Žlučník, slinivka, játra, ledviny, se chystají vypovídat pravdu o mé nedisciplinovanosti ve stravování, lajdáckém pitném režimu... Paní doktorka „šmejdí“ po mých vnitřnostech a já si v duchu slibuji, že už si v životě nedám ani jeden řízek a ani jeden dort. Jen aby to dobře dopadlo. A jak to dopadlo? Neuplynulo ani patnáct minut a já vlastním paní doktorkou podepsaný papír, že jsou ty moje orgány v břiše v pořádku. Umíte si představit jak se mi ulevilo. Vyšetření stojí sice 600 korun, protože klinika nemá podepsanou smlouvu se zdravotními pojišťovnami, ale ruku na srdce: kdo z nás už neutratil za méně důležité, až zbytečné věci i mnohem více peněz. Vůbec nevím, co si mám představit pod zátěžovým testem na srdce. Zřejmě nějaké šlapání na kole... Ujišťují mě, že přesně po patnácti minutách (deset minut z toho zabírá odstrojování klienta a příprava) to všechno budu vědět. A průběh? Měření tlaku na začátku šlapání (120/80), druhé měření tlaku po 2,5 minutě šlapání (rovinka a mírné stoupání) už ukazuje, že můj tlak výrazně poskočil (160/90). Zátěž se postupně zvyšuje až na 125 W a musím dodržovat stejnou rychlost. Poslední měření po pěti minutách šlapání do pořádného kopce (180/100) a „já už paní doktorko nemohu“. Naštěstí je zátěžový test srdce na konci. Ještě otázka paní doktorky, jak jsem to myslela, že už nemohu. „Nebolelo vás něco? Necítila jste na hrudníku nějaký tlak?“ Odpovídám, že to byly pouze nohy, které už nedokázaly požadovanou rychlost při pořádném stoupání do kopce (zátěž 125, frekvence 60). Hned na začátku mě totiž upozornili, že se musím držet přibližně uvedené frekvence a na displeji před sebou mít stále šedesátku. „Tak to je v pořádku, výsledky jsou velmi dobré,“ zní odpověď paní doktorky. Ani jsem netušila, jak příjemně budou znít ta slova. Ještě dobře, že jsem nedostala čas na rozmyšlenou a ten test zbaběle nezrušila. Cena zátěžového testu: 700 korun. Aby bylo screeningové vyšetření komplexní, musela bych ještě podstoupit laboratorní testy z krve a moči, sonografické vyšetření cév dolních končetin, prsu a štítné žlázy. Mně ale k pocitu klidu, že jsem v pořádku - mohu s nasazením čelit ekonomické krizi - fakt bohatě stačilo popsané vyšetření. Nemohu odolat pokušení, které na klientky lázeňské kliniky „číhá“ ve 4.patře, a tak si s papíry v tašce potvrzujícími mé zdraví, dopřávám odměny. Úžasného kosmetického ošetření v prostředí, které mi doslova vyrazilo dech. A nebylo to žádné amatérské šmrdlání tváří. V naprostém soukromí salonu se držím pokynů mladé (také velmi upravené a milé) kosmetičky. Osprchovaná a pouze v prostěradle ulehám na masérské lehátko. Kosmetické ošetření ScenTao stojí 1150 korun, trvá 90 minut a já se opět utvrzuji v názoru, že opravdu dobré ošetření vyžaduje individuální péči. Kosmetička se věnuje pouze a pouze mně, nikdo nás neruší, telefon nezvoní. Také už chápu význam spojení lékařského vyšetření, lázeňských procedur a kosmetických celotělových procedur. V recepci vše umějí ušít na míru – dle přání a finančních možností klienta.

To se mi rozhlíží na klinice, když je vyšetření za mnou, všichni jsou příjemní a výsledky dobré... Nemohu přejít bez povšimnutí, že v jedné z ambulancí právě začíná ordinovat pan docent Václav Smetana z pražské FN Motol. Ano, je to ten pan docent, který u nás jako první začal v sedmdesátých letech s operacemi malých dětí postižených mozkovou obrnou. Tentokrát je jeho pacientkou mladá Arabka (27), kterou dává do pořádku po vážné autonehodě. Původně byla ta mladá žena zcela upoutaná na lůžko a právě dnes jí pan docent po operaci sundává z obou nohou sádru. Aby mohla za tři dny začít rehabilitovat. Pan docent si udělal jen chvilku, aby mi vysvětlil, že podle něj je lázeňská klinika ideální pro plánované chirurgické výkony. Klient může chirurgický výkon a také doléčení se základní rehabilitací absolvovat v pohodlí kliniky i lázní a přitom pod odborným dohledem. Arabští klienti to prý velmi oceňují. Nemohu se ubránit otázce „To jsou všichni Arabové které potkávám na klinice tak bohatí, že si mohou dovolit léčení na lázeňské klinice s doprovodem rodiny?“ Dozvídám se, že je to velmi mylný pohled. Léčbu totiž plně hradí jejich zdravotní pojišťovna. Ta respektuje i rodinné zvyky, podle kterých arabské rodiny neopouštějí své nemocné příbuzné (stejně jako nedávají své staré rodiče do domovů důchodců). Chtějí být stále v jejich blízkosti. A jak to, že se právě v Teplicích operuje tolik arabských dětí po mozkové obrně? (Operace jednoho dítěte i s rehabilitací vyjde na půl milionu korun.) Je to právě zásluha pana docenta Václava Smetany, který s operacemi před lety začal a porozumění se mu dostalo právě v Teplicích. Je to i jeho zásluha, že renomé lázní v arabském světě rychle stouplo. Dozvídám se také, že u arabských dětí je vyšší výskyt mozkové obrny hlavně proto, že arabské ženy nejsou zvyklé cvičit a nemají vypěstovaný pevný svalový tonus. Jejich porody jsou těžké a dlouhé, takže je dítě dlouho v porodních cestách a mozku se nedostává potřebného kyslíku.