Kormidlo se otáčí

Poprvé jsem měla možnost nahlédnout do dění v Lázních Poděbrady díky svému známému. Nebo spíš „díky“ jeho nemocnému srdci. Navštívit Michala neneslo sebou posezení u kafíčka a ačkoliv byl slunný červnový den, ani příjemnou procházku v rozlehlém lázeňském parku. Proseděla jsem svou návštěvu na Michalově pokoji v lázeňském domě G-Rex povídáním o procedurách a o tom, jak se jeho zdraví vrací do normálu. Do normálu. Tak, jak se jen zdraví dva týdny po náročné operaci srdce do normálu vracet může.

Původně to byla určitě fantastická myšlenka: na pražských špičkových klinikách budou těžce nemocná srdce operovat a Lázně Poděbrady si odoperované pacienty budou brát na doléčení „přímo z operačního stolu“. V Poděbradech jen a jen pro podporu fantastické koncepce zřídili a vybavili náročnou zdravotní technikou jeden lázeňský dům. Jmenuje se G-Rex, nachází se kousek od hlavního náměstí, na samém začátku lázeňského parku. Kapacita? Více než sto lůžek. Jaké nároky vyžaduje péče o pacienta po těžké operaci si laik neumí dost dobře představit, ale bezpochyby velké. Nároky na odborný personál, nároky na obslužný personál, nároky na rehabilitační léčbu. Z lázeňského domu G-Rex se díky takové proměně stala vlastně nemocnice. Nebo sanatorium? V každém případě luxusní zařízení, na které ale lázně nedostávaly od pojišťoven a od rodin operovaných pacientů ani korunu navíc než na běžnou lázeňskou klientelu, která si přijíždí pečovat o srdíčko do Poděbrad preventivně. Tak se stalo, že peníze, které měly směřovat do rozvoje dalších krásných lázeňských domů, do lepšího vybavování lázní, polykal lázeňský dům – sanatorium - G-Rex. Abych nebyla jedovatá: zdravotní pojišťovny nedávno Lázním Poděbrady platby na těžce nemocné pacienty o pár procent navýšily. Ani toto opatření ale výrazně lázním finančně neulehčí a je nezbytné, aby hledaly razantněji nový směr.

Kam otočit lázeňské kormidlo, je v případě Poděbrad poměrně jasné. Je tady obrovská příležitost stát se kongresovo-turistickým zázemím Prahy. S vyřčenou úvahou bezvýhradně souhlasí i JUDr. Josef Rambousek, nový generální ředitel lázní. Dokonce už má vyhlídnutou i lokalitu, kde by mělo vyrůst v horizontu dvou let nové atraktivní „vodní“ centrum. Nic monstrózního ani bombastického. Pouze vodně-relaxační objekt, který zatraktivní lázeňské prostředí. A vylepšit ubytování. To vše při zachování vysoké kvality rekonvalescence a léčby nemocných klientů. Byla by podle něj škoda narušit léta budované jméno lázní a zlikvidovat dobře pracující týmy dvanácti lékařů a asi padesáti pracovníků středního odborného zdravotnického personálu. Jak to ale přesně udělat, aby se lidé přijíždějící do Poděbrad za kongresovou turistikou a lidé s těžkým poškozením zdraví vzájemně nerušili, je ještě i pro generálního ředitele otázkou, na kterou nezná jasnou odpověď. To budou muset architekti a specialisti na wellness a lázeňství vymyslet. V první řadě je ale nezbytné na celý projekt najít peníze. Po zážitku, o který se podělím, nelze nezvednout ruku pro zachování vybudované péče o pacienty - klienty po těžkých operacích srdce. Jen je tu péči potřeba náležitě finančně ohodnotit.

Pozvání do balneoprovozu v Poděbradech beru zpočátku velmi formálně. Vždyť ty balneoprovozy jsou ve všech lázních velmi podobné: vany velké, vany malé, vany nerezové, vany smaltované nebo plastové. Ale pak se zastavujeme s vedoucí balneoprovozu u vaničky, v níž si pacienti v mírném předklonu koupou celé ruce. Vyslovuji pochybnost, jestli má taková procedura pro klienty vůbec nějaký přínos. Paní vedoucí ta pochybnost vůbec nepopudila. Naopak. Dostalo se mi vysvětlení, že koupel je vlastně i jedním z prvních rehabilitačních cvičení klientů po operaci srdce. Jsou ještě v depresi, nevědí, co s nimi bude dál a ani nevědí, co jejich tělo vlastně vydrží - jestli je opět nezradí. Poslouchám vysvětlení a opět si uvědomuji ostudu, že neumíme docenit, co a jak lidé v Lázních Poděbrady pro nás dělají. Ano, pro nás. Nikdy přece nemohu vědět, kdy budu potřebovat takovou koupel…

Objevení léčivé síly minerálních vod v Poděbradech vlastně pomohl fakt, že město a okolí sužoval nedostatek pitné vody. Po půlstoletí neúspěšných pokusů najít pro Poděbrady dostatečnou zásobárnu pitné vody se rozhodl kníže Filip Arnošt Hohenlohe (majitel zdejšího panství) vybudovat vodovod a pozval do Poděbrad proutkaře Karla von Büllov. Díky tomuto německému proutkaři vytryskl 1. 8. 1905 z hloubky téměř sto metrů mohutným pramen. Nadšení vystřídalo zklamání: voda obsahovala moc uhličitanů a byla pro běžný život nepoužitelná. Právě ta voda ale přinesla Poděbradům bohatství. Byla základem rozvoje lázeňství. Voda má teplotu 12-14 °C, jeden litr vody obsahuje 3,1 až 4,5 gramů látek a solí, hlavně sodík, vápník, hořčík a chlór. Na celém Poděbradsku je v hloubce 90 až 160 metrů rozlehlé podzemní jezero minerálních vod.