Titul „LADY PRO“ se uděluje ženám, které něčeho dosáhly, které něco opravdu důležitého udělaly pro svoji zemi. Třeba vybudují významnou firmu, která důstojně reprezentuje zemi v zahraničí. Jako firma Czechoslovak models, kterou Milada Karasová vybudovala z ničeho.
„Pět let jsem podnikala ve špeluňce zařízené starým nábytkem a hlídala výdaje,“ vzpomíná na začátky svého podnikání Milada Karasová, jediná majitelka firmy Czechoslovak models.
Jak se, paní Karasová, buduje úspěšná firma?Návod na to nemám. Mohu mluvit jen ze své zkušenosti. Věděla jsem, že jestli chci uspět, tak musím být ze začátku velmi skromná. Majitelé agentur, kteří založili agentury tak, jako já - začátkem devadesátých let - všichni pořizovali především auta, úžasné kanceláře a dlouho jejich podnikání nevydrželo. Pletli si obrat se ziskem. Já pět let podnikala ve špeluňce zařízené starým nábytkem a hlídala výdaje. Jsem člověk velmi opatrný, pragmatický a pokorný. Neznamená to, že bych se držela zpátky. Naopak, nebojím se ani riskantních akcí.
Podnikání v modelingu ale není podnikáním, kde se dodržují jasná pravidla...Ani nemluvme o pravidlech. V naší brandži vládnou zákony džungle: tvrdé neférové kličkování, zákeřnost, podrazáctví... Věděla jsem, že když získám klienta, musím si jej i seriózností a vstřícností udržet. To dělám dodnes.
Ale po šestnácti letech byste nemusela všechno zaštiťovat sama...Mám tým lidí, kterému důvěřuji, ale raději všechno sama i kontroluji. Navíc, když jsem mimo kancelář dva týdny, už se i do práce těším.
Jak vypadá odpočinek? Cestujete po světě?Jelikož moje jediná dcera žije s manželem a malou holčičkou na Sardinii, létám tam za ní nejméně třikrát za rok, propracovala jsem se takto k pobytům na Sardinii. Jelikož cestuji velmi ráda, vůbec mi to nevadí. Kromě toho, že jsem na Sardinii tak často, jak jen mohu, jezdím i na hory a ještě na nějaké teplé místečko. Peníze vlastně vydělávám pouze na to, abych mohla cestovat.
Jaké to je, mít jedinou dceru natrvalo ve světě?Ještě mám v Praze nevlastního syna, kterého jsem vychovávala od jeho osmi a máme k sobě velmi blízko. On už je ženatý, jemu přes čtyřicet a má tři děti. Já mám vlastně ještě další vnoučata a další dítě. Dceru mám bohužel pouze jednu. Dcera je ve světě od svých dvaceti let - žila v Irsku, ve Skotsku, v Itálii. Mám pocit, že se chtěla vymanit z mého stínu a dokázat všem, že se i bez mámy dokáže postavit na vlastní nohy. Myslím, že se jí to povedlo.