Reklama
Lázeňská hádanka - autor: Marta Csontosová

Představte si rozsáhlou louku, kolem louky lesy, za těmi lesy ještě hory a uprostřed toho všeho moderní velkoryse řešené lázně. Nebylo nutné šetřit místem a tak zbylo ještě hodně prostoru na terasy, chodníky, parkoviště. Kdo neví (příroda mu totiž nenapoví), ten by si nikdy netipoval, že tyto naše nejmladší lázně (jsou v provozu od roku 1994) dělí jen asi 20 kilometrů od nejvíce znečištěné aglomerace v České republice.

Lázeňská hádanka

Sedím v rozlehlé lázeňské hale navržené ještě v letech rozmachu socialistického realismu a pozoruji ruch kolem sebe. Na celé stavbě je vidět, že architekti dostali volnou ruku. Ohromné prostory hledají v dnešní době komerce pořádné využití a tak je to tady samý krámek a kavárnička. Některá lepší, některá horší, ale co, ono se uvidí, která najde své zákazníky a která nikoliv. Součástí hlavní budovy je dokonce zakrytá promenáda. Ale opravdu zakrytá, pouze prosklenými velikými zdmi vykukují jako ozdoba okolní hory. Pohled je to působivý, příroda tak přichází k lidem na dosah a užít si drsnou krásu kopečků mohou i lidé, kterým není dopřáno chůze. Tipovala bych si, že vidím Beskydy. Celý lázeňský komplex byl rok po svém otevření vyhlášen jako nejlepší architektonický počin roku a oceněna byla hlavně dětská léčebna. Ta se ale opravdu mimořádně povedla a vyhovuje zcela i dnešním požadavkům náročné klientely. Každý pokoj je jakousi malou garsoniérou s vlastním sociálním zařízením, kuchyňkou a jestli se nepletu, je tady i pračka. Hodně pohybově handicapované děti totiž nezbytně doprovází někdo z blízkých příbuzných a nezřídka jsou tady i déle než obvyklých 21 dní. Ani mne nepřekvapuje, že v hale dětské léčebny potkávám mnoho arabských rodin, které tady hledají uzdravení pro své děti. Dokonce i ty rodiny bydlí přímo v dětské léčebně.

Jak čtu z propagačních materiálů, léčí se zde nemoci pohybového ústrojí, urologické nemoci, gynekologické nemoci a cévní onemocnění. Klienti, kteří se v hale pohybují, jsou z velké části lidé, kteří znatelně bojují s nemocí pohybového ústrojí. Mladí po úrazech, starší s opotřebovanými klouby. Určitě jim z velké části hradí pobyt zdravotní pojišťovna. Jenomže co bude s těmito lázněmi, když zdravotní pojišťovny přestanou hradit léčebné pobyty? Co bude s těžce postiženými klienty, kterým lázně pomáhají a pojišťovna řekne, že nelze? Jak vlastně zdejší léčivá voda poláhá?
Zdejší léčivá voda obsahuje jód a ten má vlastnost , že dokáže při určité koncentraci působit na struktury kožního původu, tedy na vazivo. Po delším omezení pohybu (po úrazu, dlouhodobém připoutání na lůžko, jiném znehybnění) velmi dlouho trvá rozcvičení končetin. To ale není v důsledku takzvaných ztuhlých kloubů a kostí, to jsou ztuhlé vazivové tkáně. Vazivo je totiž bílkovinová struktura a má tendenci se zkracovat. Jód ve vysoké koncentraci má vlastnost vazivo uvolňovat – roztrhávat nehybností vytvořené můstky ve vazivu (bílkovina je jakoby sražená). Jód bílkovinu rozvolňuje a vazivo uvolní. Jedinečný léčivý zdroj lázně předurčuje, aby si zachovaly a rozvíjely svůj léčebný ráz i v době, kdy zdraví lidé stále ještě preferují wellness pobyty. Ale proč nezkombinovat koupele v léčivé vodě s turistikou? Vždyť je to ukázkový wellness pobyt a navíc poměrně levný. Koupel v léčivé vodě vychází i se zábalem jen na 300 Kč. To může být i odpovědí na otázku, jak to mají udělat ti hodně nemocní lidé, které potkávám na lázeňských chodbách. Já vím, že dát jednou tři stovky není moc, ale dát tři stovky každý den po dobu tří týdnů je moc. Ještě si zaplatit jídlo, bydlení. To se musí zapojit asi celá rodina. Máme asi stále převrácené hodnoty. Třicet tisíc za tři týdny léčení je moc, ale třicet tisíc za vyčerpávající dovolenou u moře je normální. Také v tomto máme co dohánět své západní a jižní sousedy. Ti, ve srovnání s námi, investují víc do svého zdraví než do okázalých věcí. Nikdy nezapomenu na setkání s paní ve francouzských lázních – mohlo jí být tak sedmdesát a byla z Paříže – která si každé jaro dopřávala pobyt v lázních, aby si mohla užít ve zdraví celý zbytek roku. Tvrdila, že bez lázní by byl její život mnohem problémovější. Přitom ve Francii sice zdravotní pojišťovna platí léčbu, ale pouze procedury související s využitím přírodního zdroje, o ubytování a stravování se musí postarat každý lázeňský klient sám (podle svých finančních možností).

Je veřejným tajemstvím, že právě vlastník těchto našich lázní má v úmyslu vybudovat z lázní příměstské lázeňské centrum. Aby se lázně staly atraktivnějšími a využil se unikátní léčivý zdroj – jodobromová solanka, je nezbytné zpřístupnit lázně širšímu okolí. A širší okolí znamená aglomeraci s 500 tisíci obyvateli. V budoucnu by mělo tedy v našich lázních vyrůst relaxační zázemí – wellness centrum, kde by se využívala i léčivá voda. Po vzoru maďarských wellness lázní chtějí vybudovat jakýsi „zdravotní schopping park“. Vše musí být ale vymyšleno tak, aby se nekřížily provozy, protože lázně se stanou i odborným léčebným ústavem.

Vycházím z lázní rovným chodníkem vedoucím uprostřed pěkně posekaného trávníku a celé dva kilometry mi dělají společnost jen těžce pohybově postižení lidé. Takovou koncentraci lidí s problémy pohybového ústrojí jsem ještě neviděla. Zároveň s tímto konstatováním si ale uvědomuji, jak je dobře, že ti lidé mohou na procházku, kde je nic neohrožuje a kde pro ně vybudovali tak rovné chodníčky. Já mířím do vinárny, oni zpátky do lázní. Zaháním egoistické myšlenky na to, jakým štěstím jsou najednou pro mne moje zdravé nohy.

 
PŘÍLOHY
Reklama
Reklama
Reklama

TOPlist