Reklama
Lázeňská strategie ministra - autor: Marta Csontosová

„V úhradách z veřejného pojištění hledáme hranici mezi zbytným a nezbytným. Nemohu popřít, že lázeňství leží na hranici zbytného a nezbytného“, říká v rozhovoru ministr zdravotnictví ČR Leoš Heger..

Lázeňská strategie ministra

Český stát musí šetřit. Ministerstvo zdravotnictví musí hlídat peníze, aby se nezhoršila kvalita zdravotní péče o těžce nemocné pacienty. Jaká je vaše strategie státu, pokud je o lázeňství? To byla první otázka rozhovoru s panem ministrem Leošem Hegrem. Chystáme se postupně přehodnocovat všechny úhradové mechanismy a úhrady, abychom je pak rozdělili na nezbytné pro zdravotní péči a na ty, které úplně nezbytné nejsou. Fond veřejného zdravotního pojištění je limitován a ani nějak v příštích letech zázračně neporoste. Je potřeba, aby byl rezervován nějaký finanční objem pro nejtěžší onemocnění, úhradu kterých by pacient finančně nezvládl. V úhradách z veřejného pojištění hledáme hranici mezi zbytným a nezbytným. Nemohu popřít, že lázeňství leží na hranici zbytného a nezbytného. Navíc, dnešní medicína dokáže některé procedury zvládat natolik šetrně, že ani rozsáhlá rehabilitace není zapotřebí. Medicína se dál vyvíjí a proces přehodnocování toho, co je plně hrazeno ze zdravotního pojištění a co bude hrazeno jen částečně, nekonečný.

Jaký zámysl má tedy stát s lázeňstvím?

Lázeňství má u nás velikou tradici a tu je potřeba respektovat. Velmi jsou z hlediska zdravotní potřebnosti cenné hlavně rekondiční pobyty. Každý člověk musí v určitém věku začít o své tělo opravdu pečovat. Mě velmi oslovuje ten váš název časopisu 40+. To byl přesně ten věk, kdy i já jsem si uvědomil, že také už potřebuji své fyzické aktivity nějak upravit a zpravidelnit. Podle názorů odborníků i mého osobního jsou a rekondiční aktivity jsou velmi přínosné, vedou ke skvělé regeneraci a nabíjejí člověka. Lázeňství má pro upevnění zdraví člověka velký význam a já doufám, že i s jistými omezeními zdravotního pojištění lázeňství zachová svůj turistický medicínsko-zdravotnický náboj.

Existuje v Evropě stát, kterého filozofií se bude náš stát inspirovat?

Ne, takhle daleko jsme ještě nedospěli. Víme ale, že ve většině západních států je lázeňství založeno na větší spoluúčasti klientů na lázeňských pobytech. Nebo na plném hrazení. Ono to souvisí právě i s hranicí medicínské potřebnosti ve smyslu pokračování řádné nemocniční léčby. Na druhé straně této hranice jsou pobyty preventivní a rekondiční a tam je to tedy individuální záležitost. Vždyť každému z nás vyhovuje něco jiného. Jsou lidé, kteří dávají přednost klidnému pobytu v lázních, jsou lidé, kteří dokonce tyto typy fyzických aktivit jaksi nepreferují a dávají přednost relaxaci a psychické rekondici ve smyslu pasivnějšího odpočinku. A pak jsou lidé, kteří fyzické aktivity potřebují, ale potřebují daleko razantnější aktivity jako je například horská turistika, lyže a podobně. V tomhle je potřeba zanechat větší prostory k individuálnímu rozhodnutí a zvolení si jak si svých způsobů které každému vyhovují a to jak typem aktivity, tak co do finanční úrovně. Jsou lidé, kterým stačí jít na procházku bez pobytových možností a jsou lidé, kteří vyjedou někam se stanem. Pak jsou lidé, kteří potřebují pro své pohodlí určitý luxus. V tom si myslím, že veřejné zdravotnictví nemůže hrát tak velkou roli.

Znamená to, že budeme následovat západní státy, pokud jde o přístup státu k lázeňství?

Ano, naši občané musí v tomto směru zcela určitě počítat s větší finanční spoluúčastí na lázeňských pobytech.

Pouze orientačně. Kdy podle vás dojde k úpravě úhrad v lázeňství?

Je to otázka příštího roku, aby se ty věci diskutovaly. Řekněme tedy, že by k nějakým posunům mohlo dojít v roce 2012.

Lidé zvyklí na lázně samozřejmě nebudou rádi. Racionálně ale s jistou restrikcí počítají. Jaká je maximální projekce ze strany státu, pokud jde o zásah do financí pro lázeňství?

Podle mne zcela jistě zůstane zachována část péče plně hrazené v lázních, které poskytují v podstatě rehabilitační služby po operacích. Myslím, že je spousta lázeňských zařízení, které poskytují přímo pobyty překladem z lůžka na lůžko po operacích kloubů, kde doléčení a rehabilitace má vyloženě charakter medicínský. Tam lze počítat, že péče zůstane hrazená. Naopak, běžné rekondiční pobyty by hrazené vůbec být neměly a v podstatě dnes už hrazené nejsou. Hledání té hranice to je samozřejmě otázka odborná a je to otázka diskuse s lékaři ze společnosti rehabilitace a fyzioterapie. Já neumím na to v současné době odpovědět, kam se to bude vyvíjet, jenom si myslím, že se ta hranice bude posouvat směrem k hrazené léčbě.

Pracuje se na tom nějakým konkrétním způsobem? Existuje už tým odborníků, kteří to mají připravit?

Tyto děje probíhaly již v minulosti a ministerstvo vydává regulační vyhlášku. Zatím se na inovaci těchto předpisů nepracuje. V plánu to však máme.

Vy osobně máte nějakou zkušenost s lázeňstvím?

Poměrně malou, i když mám. Samozřejmě jsem řadu pacientů, svých příbuzných a blízkých navštěvoval v lázních. Já sám však do lázní nejezdím. Pokud jde o mé potíže, pro které se do lázní dříve běžně jezdilo, různé kloubní bolesti a bolesti v zádech, tak ty já jsem si řešil vždy svými soukromími aktivitami a sportováním. Mě vždy vyhovovalo spíše jezdit na horské túry než na relaxační pobyty.

Myslíte si, české lázeňství může ekonomicky posílit především příliv zahraničních hostů?

Obecně u nás vzrůstá počet lidí, kteří si mohou dovolit bohatší dovolenou a projevuje se to v počtech lidí, kteří vyjíždějí k moři a do různých atraktivních lokalit a já si myslím, že dnes je u nás i široká vrstva lidí, která ráda jezdí do lázní, vyhovuje jim to tam a podobná tradice je i v celé Evropě. Není důvodem, aby naše lázně tyto turisty nepřitahovali, ale samozřejmě musíme proto vytvářet podmínky, které tito turisté očekávají. Oni jsou zvyklí, tak jako ve všech sférách života mít svým způsobem o něco větší luxus a pořádek a o něco větší organizaci. Ale musím říct, že dnes existuje celá řada lázeňských lokalit, které už se do tohoto trendu dostali a své hotelové i rekreační procedury nastavily tak, aby byly atraktivní. Lázně kopírují víceméně rozvoj turistické sféry jako celku.

Zmínil jste se, že stát bude dávat finanční prostředky hlavně do léčebných pobytů přímo navazujících na chirurgické zákroky.

To ale nejsou stejní klienti jako ti, co tam přijíždějí na rehabilitaci. Čerstvě odoperovaní klienti vyžadují opravdu velikou péči a tak se vlastně finanční prostředky pouze přesouvají z e specializovaných zdravotnických pracovišť do lázní. Takové lázně musejí poskytovat sofistikovanou péči náročnou na vzdělaný personál, na texhnixdké vybavení, poskytování léků... Lázeňství jako u nás velmi využívaný systém má podle mne význam preventivní. A na tom také musí státu záležet.

Myslím si, že významnou roli v prevenci má sehrávat pokud jde o lázeňství – nadstandardní pojištění.

Samozřejmě, v Rakousku nebo v Německu je pojištění nadstandardu možné, aby fungovalo, protože tam jsou spoluúčasti mnohem větší. Mám na mysli velkou medicínu, nejenom rekondiční a rehabilitační. Komerční pojišťovny berou na sebe to podnikatelské riziko. Proto u nás ještě nevzniklo. Pojišťovat skupinu občanů, kteří rádi jezdí do lázní není dost dobře možné. To pak by pak jezdil do lázní každý a není to žádné pojistné a žádná pojistná matematika. Ono to musí být spojeno s něčím dohromady, musí to být spojeno s možností určitého nemocničního luxusu, nadstandardu a když člověk tu nemocnici potřebuje, tak dostane potom od té své komerční pojišťovny nějaký příplatek, aby do této sféry patřily i ty lázně. Na to prostor jistě v budoucnu bude. Ta hranice se bude posouvat a bude vznikat prostor pro komerční připojištění také v lázeňství. Já si myslím, že je to otázka kultury a taky jiný vývoj v Itálii a jiný v Německu, Rakousku a zatím i u nás. Je to otázka i národních zvyklostí. Tam kde národy jsou na lázně zvyklé, berou to, jako věc, kam jsou ochotní investovat více peněz a do těch lázní jezdit i za cenu, že si tam musí něco připlatit. Ale... zcela určitě vím, že ve Spojených státech žádné velké lázeňství neexistuje a taky jsou tam spokojeni. Je to prostě otázka národních zvyků a kultury. A tato kultura u nás je, takže já myslím, že alespoň generace 40+ kulturu zatím udržuje a své finanční prostředky na lázeňský pobyt investuje..

 
PŘÍLOHY
Reklama
Reklama
Reklama

TOPlist