Lázeňské procedury a naše tělo

Lázeňské léčení představuje funkční terapii, jejímž cílem je optimalizace fyziologických pochodů cestou adaptace na sérii převážně fyzikálních podnětů (přírodních i umělých) s cílem dosažení dlouhodobé reaktivní přeměny organismu pomocí kvalitativně vyšší úrovně regulačních pochodů. Co se ve vašem organismu odehrává při lázeňské léčbě v Mariánských Lázních?

Cílem balneoterapie je úprava a obnova fyzických a psychických sil, navrácení rovnováhy a navrácení zdraví. Přírodní léčivé zdroje – prameny, slatina, bahno a plyn nejsou nositeli hormonů, ale stimulují hormonální hladinu v organismu. Klíčovou roli v balneoterapii má hypothalamus spolu s limbickým systémem. Jde o osu hypothalamus - hypofýza - nadledvinky. Reakce na balneoprocedury jsou rychlé, ale pro organismus i zatěžující. Náš organismus na ně reaguje vyplavením ACTH a tím dojde k ovlivnění ostatních žláz s vnitřní sekrecí.

Chladové podněty: Výrazný chlad (Kryoterapie, Kryosauna) způsobí stimulaci osy hypotalamus - hypofýza - tyreoidea - nadledvinky. Zvyšuje se produkce ACTH, adrenalinu, noradrenalinu, vyplavují se glukokortikoidy z kůry nadledvinek a také katecholaminy. Snižuje se produkce antidiuretického hormonu, stoupá diuréza. Tepelné podněty: na základě této osy stoupá produkce STH a TSH, maximum je za 3 hod. Silné krátké podněty provokují vyplavení adrenalinu a noradrenalinu ve dřeni nadledvinek. Je prokázán i vzestup kortikosteroidů dlouhodobě. Ke specifické stimulaci hormonů dochází i u pitné léčby: Pitná léčba má význam u všech indikací, máme dobré zkušenosti hlavně u diabetiků. Při pitné léčbě diabetiků II. typu preferujeme Rudolfův pramen a navazujeme tak na práce Výzkumného ústavu balneologického (Vožda, Štěpánek), kde autoři dospěli k závěru, že pitná léčba mariánsko-lázeňskou minerální vodou vykazuje trend k pozitivním změnám v kompenzačních ukazatelích diabetiků a uvádí důležitou úlohu vápenatého iontu při stimulaci sekrece inzulínu.

Rudolfův pramen hydrouhličitano-vápenato-hořečnatá kyselka, hypotonická, s obsahem Ca 6,2mmo/l , Křížový pramen obsahuje jen 3,7mmol/l Ca. Dle literatury se předpokládá, že vápenatý iont je i nespecifickým stimulem pro sekreci inzulínu přímo. Vyšší koncentrace ovlivní výdej inzulínu po glukózovém podnětu. Zvýšená koncentrace Ca v beta buňkách Langerhansových ostrůvků má vliv na druhou pomalejší a trvalejší fázi sekrece inzulínu, méně na rychlou fázi. K přiměřené odpovědi je nutný dostatečný přívod Ca z mimobuněčných prostorů (Schmidt, Kessen). Dalším důležitým zdrojem ke stimulaci hormonů jsou radonové vody. Radonové vody podle moderní studie zvyšují syntézu DNA v buněčných jádrech. Po sérii koupelí byla prokázána dvojnásobná hodnota testosteronu v séru. Také stimulují tvorbu kortizolu (Jandová).

Mariin plyn: Hlavní složkou zřídelního plynu - Mariina plynu - je CO2, který je nosným terapeutickým médiem. Plyn musí obsahovat minimálně 95 obj. % CO2 a max. 4 obj. % N. Mariin plyn obsahuje 97-99 obj. % CO2, je vulkanického původu. Užívá se k přípravě suchých plynových koupelí a k insuflaci pod kůži formou plynových injekcí.

Mechanismus působení: Plynová koupel je koupelí bez hydrostatického a tlakového zatížení. Difuse CO2 je ovlivněna vlhkostí kůže a teplotou. Optimální teplota procedury je 25 °C, teploty od 30 °C vyvolávají latentní městnání tepla. Vstřebává se 3,5-4ml/m2/min CO2. Plynová koupel se podává na lůžku, v neprodyšně uzavřených plastikových vacích, které se naplní Mariiným plynem. Podává se částečná, nebo celková, doba působení je 20-60 min. podle předpisu lékaře. Výsledkem působení plynu je stimulace thalamu a hypothalamu, podpora imunitních endokrinních dějů a ovlivnění limbického systému. Při opakovaných aplikacích dochází prostřednictvím CNS k zvýšení produkce neurosteroidů, testosteronu a estradiolu. Využíváme toho při léčbě klimakterických potíží a erektilních dysfunkcí.

Během lázeňské léčby musí dojít k adaptaci Adaptací organizmu se rozumí proces vyrovnání se, se změněnými podmínkami vnějšího prostředí do té míry, aby tyto přestaly být faktorem znemožňujícím normální život organizmu. Fyziologie adaptací se zabývá proměnlivostí fyziologických dějů s cílem vymezit hranice životních podmínek, za kterých mohou různé fyziologické funkce u různých druhů živočichů zdárně probíhat a zároveň vysvětlit podstatu mechanizmů, umožňujících posun životních limitů vedoucích k adaptaci. Adaptace - ke svému uskutečnění potřebují dobu několika dnů až týdnů. Jsou obvykle vyvolány dlouhodobým nebo opakovaným podnětem. Můžeme je definovat jako biologicky výhodné fyziologické změny organizmů, nutné k zachování homeostatické rovnováhy, za působení kvalitativně odlišných ekologických faktorů. Stresová reakce, jinak též nazývaná obecný adaptační syndrom (obecný proto, že jde o obecnou odpověď celého organizmu, adaptační proto, neboť nespecifická odpověď souvisí s adaptací organizmu), má tři fáze:

1) Poplachová reakce (stadium šoku). Tato nastává bezprostředně po působení stresoru. V této počáteční odpovědi je možno rozlišit dvě fáze - šok a protišok. V šoku nejprve ochabuje činnost srdce, poklesá krevní tlak, teplota těla, ale i množství glukózy v plazmě. Ve fázi protišoku se krevní tlak zvyšuje, podobně jako tepová frekvence a teplota těla a glykemie. Tato zvýšená reaktibilita organizmu se zabezpečuje regulací nervovou i humorální. Stimulací sympatiku (sympatikus a parasympatikus jsou vzájemně se doplňující regulátory mnohostranných vegetativních funkcí) se nejprve podněcuje vylučování katecholaminů (adrenalinu a noradrenalinu) z dřeně nadledvinek. Adrenalin aktivací fosforylázy zvýší jaterní glykogenolýzu, kterou se získá potřebné množství glukózy pro energetickou potřebu organizmu. Současně je aktivována i lipáza, která štěpí tuky a získávají se tak energeticky bohaté mastné kyseliny. Tyto relativně lehce mobilizovatelné zdroje energie se využívají především pro zásobování mozku, kosterních svalů a srdce. Současně se začne podněcovat vylučování hypofyzárního ACTH a STH. První z nich podněcuje kůru nadledvinek ke tvorbě gluko- a mineralokortikoidů. Glukokortikoidy (u člověka kortizol) podněcují tvorbu glykogenu a tvorbu dalších molekul glukózy potřebných pro činnost nervového systému a svalů. Tedy po odeznění dějů katabolických se mobilizují děje anabolické. Adrenokortikotropní hormon předního laloku hypofýzy má v poplachové reakci zvláštní význam. Současně s ním se z hypofýzy vylučuje beta-endorfin. ACTH blokuje receptory pro bolest v ústřední nervové soustavě. Stresovou situací spojenou se zvýšenou tvorbou ACTH a tím i úzkostí a se strachem si takto organizmus současně vytváří potřebné látky (endorfiny) zmírňující tyto negativní následky.

2) Stadium odolnosti (rezistence). Vyznačuje se vyrovnáváním organizmu s extrémními podmínkami a mobilizací obranných mechanizmů. Nastává pokles ACTH a glukokortikoidů, naopak je velmi vysoký vzestup tvorby růstového hormonu a mineralokortikoidů - podněcují anabolické děje v organizmu.

3) Stadium vyčerpání. Nastává tehdy, je-li podnět příliš intenzivní (přesahuje možnosti organizmu jej zvládnout), nebo trvá příliš dlouho, nebo dochází ke vzájemné kombinaci obou těchto faktorů. Změny nejsou biologicky pozitivní. Tato fáze odpovídá odpovědi typu deformace. Organizmus již vyčerpal všechny rezervy na zvládnutí stresu. V tomto stadiu vzniká nechutenství, poruchy trávení, svalová ochablost, pokles glykémie. Narušuje se homeostáza organizmu, narůstají patologické změny a může dojít až k selhání celého živého systému. K takovému nezvládnutelnému jevu dochází často při pracovním psychickém zatížení; zatížení organismu při lázeňských procedurách je krátkodobé a v péči personálu lázní lehce odezní.