Migréna

Podle obecné charakteristiky patří migréna mezi primární bolesti hlavy. To jsou bolesti hlavy, u nichž nelze zjistit žádnou primární příčinu – ať už v hlavě, na hlavě nebo kdekoli jinde v organismu – která by s bolestí byla v přímé souvislosti.

Na úrovni dnešních poznatků vědy nejsme schopni identifikovat příčinu těchto bolestí. Zatímco sekundární bolest hlavy je bolest, signalizující, že existuje nějaká jasná nemoc, která je s bolestmi v přímé souvislosti. Např. máme-li angínu, horečku, či zánět dutin, bolí nás hlava. To je typická sekundární bolest. Při migréně a dalších primárních bolestech hlavy můžeme pacienta podrobit všem možným vyšetřením, včetně těch nejdražších (magnetická rezonance, angiografie, CT) a neodhalíme příčinu toho onemocnění.

Ano, to může, když to má dobře nastudované. Diagnózu primárních bolestí hlavy stanovujeme především z anamnézy. Je důležité se pacienta cíleně ptát na určité věci a on nás na správnou diagnózu navede svými odpověďmi. Migrenózní bolesti hlavy mají svoje specifika. Samozřejmě mnohým migrenikům jejich trápení okolí nevěří. Takoví lidé chodí někdy po doktorech a nikdo to moc neřeší, protože nikdy nezažili, co je to migréna a jsou nakloněni mávnout nad problémem pacienta rukou.

Já jsem totiž migrénu poznala na vlastní kůži. Jsem těžká migrenička od třinácti let a právě kvůli své migréně jsem se začala věnovat neurologii. Chtěla jsem přijít své migréně na kloub. U migrény platí jedna důležitá věc. Není to jenom obyčejná bolest hlavy, je to celý soubor příznaků, během kterého se člověk cítí nesmírně špatně. Je provázena řadou vegetativních příznaků, jako je pocení, zimnice, třesavka, pocit na zvracení, pocit úzkosti... Zhruba ve třetině případů doprovází migrenózní záchvat silné zvracení, mnohdy již od začátku. Typický migrenózní záchvat je velmi nepříjemná záležitost, která pacienta vyřadí z běžné denní činnosti. Zabrání nejen jít do zaměstnání, ale i společenským záležitostem, jiným aktivitám, rodině. A je to jedna z mála primárních bolestí hlavy, která zabrání i mamince, aby se postarala o své malé dítě. Takových nemocí je málo. Ale těžký záchvat migrény tohle dokáže.

Většinou to poznají. Migréna se akademicky dělí na čtyři části. První je fáze prodromální, což jsou příznaky, které pacientovi ukazují, že se blíží migrenózní bolest. Asi u 20% migreniků následuje fáze aury, po ní pak fáze bolesti hlavy a nakonec je to fáze pozáchvatová, konečná. Během fáze prodromální se objevují příznaky, které se naprosto uniformně objevují u každého jednotlivce. Každý z migreniků má své typické prodromy. Může to být náhlá silná únava, kdy například sedíte a píšete, a najednou jako když to na vás hodí, začnete zívat, cítíte, že byste každou chvíli usnuli, nebo je to náhlá silná chuť na sladké. To se ozvala oblast hypotalamu, kde máme kromě jiného centrum pro příjem jídla, pocit hladu a nasycení a v této oblasti dochází k poruchám metabolismu neurotransmiterů. Migréna propuká také před bouřkou, kdy se mění atmosférický tlak. Fáze aury vzniká tak, že dojde ke stažení, spasmu, cév v určité části mozku, čímž dojde k její hypoperfúzi, tedy horšímu prokrvení. Podle toho, která část mozku je méně prokrvená, objevují se klinické příznaky. Nejčastěji hypoperfúze vzniká v týlním laloku, z čehož klinicky vzniká vizuální aura. Ta se projevuje buď ve formě výpadku zorného pole, nebo ve formě jiskřiček, mnohdy až ohňostroje či jiskřivých vlnek, které jdou z oblasti spánku směrem k nosu. Vizuální aura je nej-častější a trvá kolem 15-20 minut. Aura by měla odeznít zcela do 60 minut.

Je důležité vědět, že vizuální aura musí odeznít do hodiny. Pokud neodezní, je třeba vyhledat lékaře. Ve výjimečných případech může totiž dojít k rozvoji migrenózního infarktu, tedy lidově řečeno, k rozvoji mozkové mrtvice.

Všechny druhy aury jsou pacientem nepříjemně vnímány (kromě zrakové existuje i senzitivní a motorická), ale měly by odeznít do 60 minut. Pacienti mají pocit úzkosti, strachu, nevědí, co se děje... Když aura ustane, objeví se velmi intenzivní bolest hlavy, umístěna typicky na polovině hlavy. Jde o oblast za okem a oblast spánků. Nejčastěji začíná za okem a pak se difusně rozšíří po celé hlavě. Intenzita bolesti v případě migrény je střední až těžká. Typický je též charakter bolesti. Pro migrénu je typická tepavá, pulzující bolest. Někdy vrtavá, velmi nepříjemná. Dalším doprovodným příznakem migrenóního záchvatu je přecitlivělost na zevní podněty. Takzvaná fotofobie – přecitlivělost na světlo, fonofobie – přecitlivělost na hluk a osmofobie – přecitlivělost na pachy.

Dobrý neurolog na první pohled pozná, že přivezli migrenika. Sedí, je schoulený, má zavřené oči, vyhýbá se pohybu…. Každý pohyb zhoršuje bolest a může vyvolat zvracení. Pacient v záchvatu migrény opravdu nekřičí. Podobně ale vypadá i nemocný, kterého přivezli s krvácením pod mozkové pleny či s akutní neuroinfekcí. Záchvat migrény trvá 8 – 72 hodiny, pokud není řádně léčen. V některých případech pak záchvat trvá i více než 72 hodiny a rozvíjí se takzvaný migrenosní status. Pacient je totálně schvácený, většinou dehydratovaný pro opakované zvracení a dochází i k poruše vnitřního prostředí. Nemocnému je nezbytné podat infuze k zavodnění a úpravě vnitřního prostředí. Velmi nepříjemnou komplikací migrény je chronická migréna, ale to je kapitola sama o sobě. V tomto případě je bolest hlavy častější než 15 dní v měsíci po dobu delší než čtvrt roku.

Dostaví se stádium pozáchvatové, kdy člověk usíná a spánek většinou přináší úlevu. Pacient se ráno probouzí a cítí se jako znovuzrozený. Ale bohužel části pacientů spánek úlevu nepřináší a probouzejí se s pocitem „praštěnosti“ či „duté hlavy“.

Důležité je hned v počátku vzít lékařem doporučený lék. Rozhodně nečekat, až se záchvat takzvaně „rozjede“. Na lehkou migrénu je možno užít běžné analgetikum, paracetamol, acylpyrin nebo nesteroidní antirevmatikum. Těžší záchvaty migrény léčíme specifickým antimigrenikem. Jde o léky ze skupiny takzvaných triptanů. Tyto léky existují ve formě tablet, nosního spreje či injekce. Posledně jmenovaná forma se aplikuje u pacientů, kteří hodně zvrací.

Udává se, že kolem 4% mužů a až 20% žen trpí migrénou. Jiné to bude ve vyspělých zemích a jiné v zemích rozvojových, například v Africe, kde tam logicky prosté bolesti hlavy neřeší. V dětství je větší frekvence migrenózní bolesti u chlapců. S nástupem puberty se poměr mezi chlapci a děvčaty začíná vyrovnávat a po pubertě už jednoznačně vedou děvčata. Obecně se dá říci, že když v poradně máte 100 pacientů, tak z toho je zhruba 25 mužů a zbytek jsou ženy.

Zcela jistě je zde, mimo jiné, i příčina hormonální. Typicky vzniká migréna u žen v pubertě a s nástupem první menstruace. Dále je zde jasná genetická závislost. Existují rodiny, kde se migréna „dědí“ z generace na generaci. Pokud mají oba rodiče migrénu, je vysoká pravděpodobnost, že některé z jejich dětí bude trpět migrenosní bolestí hlavy. Takže v poradnách pro bolesti hlavy máme celé rodiny. Babičku až po vnučku a pravnučku. Když přijde pacient prvně, tak se ptám, kdo v rodině měl migrénu. Výjimečně se stane, že si někdo nikoho z rodiny nevybavuje.

Jisté charakteristické črty pacienti, trpící migrénou, mají. Migréna trápí především jemné, astenické, citově a umělecky založené jedince, především ženy. Tito lidé mají mnohdy sklon k depresím, bývají úzkostní a svědomití. Samozřejmě toto neplatí zcela stoprocentně.

V současné době je výzkum soustředěn na buněčné úrovni. Zkoumá se buněčná stěna a její minerálové kanály, zkoumají se i jednotlivé organely buněčné, především mitochondrie.