Moje thajská žena

Srí Lanka, Colombo, 2008
Hedvábné sárí zašustilo. Vědma se dlouze zadívala do krému na boty. Neznatelně zaváhala. A pak pomalu řekla: „Ano, je pro tebe lepší manželka z Asie. Ne Evropanka.“

Její odpověď jsem tušil předem. Tři měsíce života na Srí Lance, sledování tradičních vztahů mezi muži a ženami mě přesvědčilo, že má pravdu. Moje historie tou dobou čítala patnáct let manželství, rozvod, náhradní vztahy různé délky i kvality. Na Srí Lance se cosi dalo do pohybu. Snad vlivem dlouhých meditací v klášteře, magických obřadů, vlivem hvězd. Hned jsem se rozešel se svou tehdejší přítelkyní a začal kapitolu hledání té pravé. Tentokrát asijské.

Po pár letech hledání, pokusů, bojů s imigračními úředníky jsem snažení vzdal. A v tom se to stalo. Zcela nečekaně sama přiletěla do Prahy. Zavolala a poprvé jsme se potkali na Staroměstském náměstí. Rok poté jsme se na stejném místě vzali.

Přátelé se mě často ptají: “Jaké to je mít za manželku Thajku?“ Odpovídám starým žertem, že Pán Bůh stvořil každou ženu tak, abychom jí mohli kvůli něčemu opustit. Ale přeci jenom, když dotaz vezmu vážně, pár zajímavých zvláštností lze najít. Pro tradiční thajské ženy (pokud něco takového existuje) je manželství hvězdnou hodinou života. Od kolébky vyrůstají a jsou vedeny k tomu, že hlavním smyslem života ženy je založení rodiny, péče o rodinu a rodinný krb. Kariéra, emancipace a soupeření s muži ustupují do pozadí. Rády vaří. Příprava jídla, nákupy, pěstování surovin, společná konzumace jídla a plánování dalšího vaření patří ke středobodu thajského života. Láska prochází žaludkem a kuchařka rozhoduje o fyzickém i emočním zdraví rodiny. Péči o jídlo si hájí a nepředají ji polotovarům, restauracím či instantním polopotravinám. A tak v době, kdy „prudím“, se na stole častěji objevují rozličné oříšky, jadýrka a rozinky, protože moje paní věří, že tyto potraviny zklidňují rozbouřenou psýché. Thajské manželky jen s nelibostí nesou pokud muž po sobě myje nádobí, nebo si sám dokonce připravuje jídlo. Vždyť tím znevažuje jejich osudovou roli, význam a přínos.

Párkrát jsem se setkal s tím, že evropské dívky až tolik nevařily, nepečovaly o rodinný krb, ale hrdinně snášely manželovu emoční odtažitost. Prostě akceptovaly, že víc emocí manžel zažívá při sledování fotbalového zápasu, než v kontaktu s nimi. A evropští muži zase celkem často velkoryse přehlížejí, že ženy jaksi ohřívají v mikrovlnce umělohmotné potraviny a nenápaditě rodině dokola předkládají stejné jídelníčky. Thajské ženy usychají a vadnou bez mužovy pozornosti a plné emoční přítomnosti. Chtějí srdce. Ony dávají do vztahu vše. Opouštějí profesi, opouštějí rodiče a sourozence, odjíždějí ze své teplé země a překořeňují do evropské kultury. Jdou do manželského vztahu naplno. Bez rezervy. Ke svému přežití potřebují otevřené srdce a emoční vřelost ze strany partnera. To bylo pro mě nové a ne vždy snadné.

Thajská žena nese na bedrech zodpovědnost za štěstí rodiny. Pokud je muž sukničkář, je to chyba ženy. Nedokázala vytvořit podmínky pro mužovu věrnost. Pokud je manžel ochmelka a „nemakačenko“, je to její vina a chyba. Až na jednu výjimku! Byl-li manžel záletník, pijan a lenoch i před svatbou, je žena bez viny. Běda ale, jestli se před svatbou vzorný mládenec „zkazil“ až v čase trvání manželství! Pak celou váhu viny a hanby přebírá na svá bedra žena. Ona „rozbila“ vzorného muže a je společensky nepřijatelné, aby jej „porouchaného“ opustila. Rozvod je v očích tradičně vychovaných Asiatek velká osobní ostuda a selhání. Rozvedená žena si nového partnera najde jen s obtížemi. Podobné smýšlení často vede k lidským katastrofám - nekonečnému soužití s násilníky, alkoholiky, hrubiány. Moderní asijské páry však i v rozvodovosti dohánějí Západ. V loňském roce dosáhla rozvodovost v Thajsku závratných 57%.

Výše popsané soužití s asijskou dívkou by mohlo vypadat až příliš idylicky. Pokud se od ženy očekává plná péče o rodinný krb a o štěstí manžela, pak od manžela se žádá schopnost ekonomicky se o ženu postarat. A nejenom o ženu. O ženu, děti a…… Důchodové zajištění seniorů není v Thajsku něčím samozřejmým. Málo tchánů a tchýní pobírá starobní důchod, jak je to obvyklé u nás. Senioři mohou přežít jen dvojím způsobem. Těžkou prací i ve vysokém věku (obvykle na poli), nebo finanční podporou ze strany dětí. Případně kombinací obojího. Od manžela se očekává, že převezme větší část finanční péče o rodiče manželky. Pokud se jim na rýžovém poli rozbije čerpadlo na vodu, musí zajít do Baumaxu, koupit čerpadlo a poslat do Thajska. Pokud rodiče potřebují léky nebo přístavek na poli, manžel platí. Nutno říct, že Thajci si této výpomoci skutečně považují a rozhodně ji nezneužívají. Za převzetí péče o manželku a její rodiče pak muž může očekávat podporu ze strany tchýně a tchána. Neexistuje pomlouvání a rozeštvávání manželského páru ze strany tchýně a tchána. Naopak! Manželka nemůže čekat, že u rodičů najde zastání a podporu v malých manželských půtkách. Muž se jako hlava rodiny ve svém vládnutí opírá o vliv a slovo rodičů manželky. Ti v případě potřeby manželce „vysvětlí“ situaci správným způsobem a spíše podporují stmelení páru, než jeho rozeštvávání. Český model – rodiče dávají novomanželům dům, auto a bezúročnou půjčku a na oplátku tchýně hledí průběžně naštvávat „zeťáka“ - prostě v Thajsku neexistuje. Mnoho thajských párů podobného ideálu samozřejmě nedosahuje a tak partneři svatbu a společné soužití odkládají na neurčito. Až budou připraveni. Přípravy mohou trvat i desítky let. Vybavuje se mi řidič Ahmed. Jako dvacetiletý odešel pracovat do Singapuru. Tam dřel, nuzoval, až našetřil malé jmění a v padesáti letech se vrátil do vlasti. Postavil barák, oženil se s mladší  dívkou, založil rodinu. Dvacet let se připravoval na sňatek a manželství.

Pokud se muž uchází o ruku tradiční thajské dívky, musí se poprat s ještě jednou nástrahou. Věnem. Slovo SIN SOD (=věno) patří k diskutovaným, zatracovaným i obdivovaným. Český model počítá s tím, že novomanželé dostávají do začátku věno od rodičů. Jak zpívá Kecal v Prodané nevěstě: „Znám jednu dívku, ta má dukáty a chalupu, a chalupu dostane od táty…“ Thajská dívka dostane houby od táty. Naopak! Nápadník musí za dívku její rodině vyplatit vysokou finanční náhradu. Částka je velmi vysoká a to i na evropské a americké poměry. Výše věna se liší podle věku nevěsty, její krásy, vzdělání. Věno za dívku půvabnou, mladou, pannu, vysokoškolsky vzdělanou, bude dosahovat astronomické výšky. Vlastně jde o test, jak vážně to nápadník se svou nastávající myslí. Pokud má vážný zájem a nejde jen o chvilkové okouzlení a pobláznění, pak je schopen tuto oběť přinést. I za cenu zadlužení své rodiny! Komediální české scény, kdy nevěsta v pokročilém stadiu těhotenství nahání ženicha k oltáři, jsou tak vyloučeny. Ženich musí překonat překážky, ukázat, že je dobrým hospodářem a bonitní osobou. Věno funguje i jako pojistka trvání vztahu do budoucna. Pokud by manželka měla chuť na zálety, mohlo by se přihodit, že manžel si vyžádá zpět výplatu věna. V mnoha případech by vrácení věna pro rodinu manželky bylo likvidační. Stojí za to pár minut erotického vzplanutí na večírku? Věno představuje hlas rozumu v párovém soužití. Romantické (a velmi proměnlivé) emoce nemohou vytvořit skutečně bezpečný základ pro založení nové rodiny a dlouhodobé soužití. Proto thajská tradice vyžaduje sin sod.

Tradiční zvyklosti a obyčeje jsou celoplanetárně na ústupu. Proto i v Thajsku potkáte nové proudy emancipovaných žen, rodin odmítajících věno i centrální pozici muže. Moje štěstí spočívá v tom, že mohu se svou paní zažívat a reflektovat ustupující zbytky tradiční thajské kultury. Vyprávím o svých zkušenostech, které nemusí odpovídat zkušenostem jiných osob.