Bývala jsem v Ajurvédském centru tak trochu jako v jiném světě, na člověka tam hleděli s úctou a respektovali každé jeho přání. Maséři byli tiší, uctiví, ctili tradice své indické civilizace, vonělo to tam exotickými uklidňujícími oleji. Po celou dobu masáže se nedělo nic rušivého, nic, co by ve mně probudilo nelibost, přivodilo neklid.
Velmi ráda vzpomínám na Ajúrvédské centrum, kde pracovali skromní maséři ze Srí Lanky, a lituji jen jedné věci: že jsem se nikdy neodhodlala na tisíce let starou masáž hlavy horkým olejem, na masáž shirodara. Ona to není pouze masáž hlavy, při této proceduře se lije teplý až horký olej obohacený uklidňujícími vůněmi na „třetí oko“ člověka. U nás třetí oko člověka moc neuznáváme, to pouze z indických obrázků známe tu červenou tečku namalovanou uprostřed čela. Procedura je to velmi účinná, významně působí na uklidnění psychiky. Také údajně pomáhá při depresích. Když berete tyto masáže, nesmíte ani chodit do práce. Účinek procedury je prý ale výrazný (snižuje stres, zlepšuje paměť, zkvalitňuje spánek, podporuje krevní oběh). Proto mne ta procedura děsila, proto jsem ji nevyzkoušela (bůhví, co by udělala s mojí občasnou depresí).
S exotickými maséry jsem měla ty nejlepší zkušenosti. Jejich skromnost mi vyrážela dech. Když byli s námi na veletrzích a výstavách, nikdy si nic nekoupili k jídlu. Šetřili. Když jsme jim nabídli své jídlo, nikdy se nezdráhali nabídku přijmout.
Tak, jak mne mrzí nevyzkoušení shirodary, tak mne mrzí, jedna příhoda. Jednou jsem šla z masáže a v předpokoji stáli úslužně dva maséři. Myslela jsem, že je to vyprovázející rituál, až pak mi došlo, že je to zřejmě opravdu rituál, ale ten má upozornit spokojeného klienta na projevení pozornosti. Protože poděkovat je sice pěkné, ale masér očekává od klienta i trochu peněz. A já tehdy žádné peníze masérům nedala.
Moje známá tak dobré zkušenosti s orientálními maséry nemá.
O nepříjemnosti s indickým masérem v jedněch našich velkých lázních na severu republiky, který se divně choval ke klientce, jsem věděla. Odehrálo se to už ale před léty a šlo to tehdy mimo mne. Nemohla jsem tušit, že se s onou klientkou jednou osobně seznámím a ona mi to bude všechno vyprávět. Seznámily jsme se při objednávání procedur. Zarazilo mne tehdy, jak neuvěřitelně razantně odmítla, aby ji masíroval muž. Když jsem se tomu otevřeně podivila, jen naznačila špatnou zkušenost s masérem, na naléhání mi ale svůj příběh s masérem převyprávěla. Ani teď, po letech, ale není schopna nadhledu. Upřímně?
Ani se jí nedivím a nebudete se divit ani vy.
Povídání mé známé:
„Byla jsem s partou kamarádek na víkendovém pobytu v lázních a kromě jiných procedur jsme si objednaly i exotickou masáž prováděnou Indem.
Ani jedna přítelkyně z naší víkendové party nic varovného neříkala, naopak panovalo obecné nadšení z olejové voňavé masáže.
Také jsem se těšila na relaxační hodinku v exoticky vydesignované masážní místnosti. Trochu mne zarazilo, že za plentou, kde jsem se svlékala, nebyl ani sarong, ani jednorázové pantofle, ani jednorázové kalhotky.
- Prosím o jednorázové kalhotky, ozývám se nesměle. Masér mě prošel pohledem od hlavy k patě a pronesl:
- Na tebe nemám, lehni si na břicho.
Je třeba uznat, že mám docela velkou nadváhu, ale nikdy s tím v lázních problém nebyl. Už se začínám cítit nejistě a nepříjemně. Kdybych to byla věděla, přinesu si kalhotky vlastní.
No co, ještě nikdo nikdy neviděl pořádnou zadnici? Snažím se sama sebe uklidňovat samozřejmostí nahoty v lázních, ale uvolnit se nedokážu. Hlavou mi víří představy o situaci, která nastane, když si lehnu na záda.
Ale to zřejmě nehrozí, mám masáž lávovými kameny a při té se na záda nelehá, říkám si. Horké kameny dělají s tělem a psychikou divy a já začínám na lehátku klimbat.
Procitám ve chvíli, když mi masér dost nešetrně roztáhl nohy. Nepřikrytá ležím na břiše s roztaženýma nohama a nejsem schopna z masážního lehátka vstát, plesknout maséra přes ruce, obléknout se a odejít.
Kdyby věděli ve firmě, kterou řídím, jak mě dokázal ochromit jeden exotický masér. Tak jako teď já se musí cítit pouze vůle zbavená myš hypnotizovaná hroznýšem...
- Otoč se.
Opět jsem uposlechla pokyn v lámané češtině a už se sama sobě začínám smát. Takto já, respektovaná manažerka, které je ve firmě všude plno, poslouchám pokyny tam, kde to neznám, kde nejsem doma a
kde si nejsem jistá sama sebou... Už ani nevnímám, jak masáž probíhá, chci co nejrychleji zmizet, zoufale čekám až mě propustí, až bude konec. Jestli je tohle opěvovaná exotická indická masáž, tak to je tedy něco.
Konečně je konec. Zmateně se oblékám a odcházím. Myslím, že jsem i pozdravila.
O svém zážitku z masáže vyprávím se smíchem v kavárně kamarádkám a vážnost toho, co jsem zažila, si uvědomuji až při pohledu na jejich strnulé tváře.
Samozřejmě, že jsem o zážitku informovala obchodní ředitelku lázní..
Samozřejmě, že Inda okamžitě propustili..
Samozřejmě, že druhý den jsem měla pocit ještě většího hnusu jako hned po masáži.
Samozřejmě, že jsem se už nikdy nenechala masírovat masérem-mužem. Ale to už víte, vždyť jsme se tak seznámily.“
O odpověď na otázku, jak poznám, že si masér ke mně dovoluje víc, než jen masáž, jsme se zeptali Ing. Jany Mohoritové, zkušené provozovatelky ájurvédských masáží v Praze. Odpověděla velmi stručně. „Na masáži nesmíte mít ani náznak pocitu, že si masér k vám něco dovoluje. Když se pocit dostaví, je to špatně. Okamžitě se omluvte, oblékněte se a odejděte. O svém zážitku informujte manažera.“