O nemocech kůže se nekonverzuje

Kůže odráží stav NAŠEHO zdraví
Kůže odráží stav NAŠÍ psychiky

Ano, je to tak. Pleť vypovídá o zdraví člověka, a to nejen o zdraví fyzickém, ale i psychickém. Určitě ale nelze brát z lékařského hlediska jako výraz zdraví dohněda opálenou kůži. Tuto módu zavedla údajně Coco Chanel a naše populace stále vnímá opáleného člověka jako vzor, s nímž se chce ztotožnit. Přitom hnědá opálená pokožka je vlastně spálená pokožka. Lidé obdivují člověka, který má spálenou vrchní ochrannou vrstvu kůže.

Nevyhýbali, ale ani se na sluníčku „neopékali“, zdravý rozum jim říkal, aby odpočívali ve stínu, aby si hlavu chránili před sluníčkem. Opálená kůže byla mimochodem ještě v první polovině 20. století znakem příslušnosti k chudé společenské vrstvě, žádný aristokrat se sluníčku nadměrně nevystavoval. Dnes nám nestačí sluníčko v létě, ještě si ho někteří z nás chtějí dopřávat v zimě, jezdí v zimě do exotických krajin a opalují se navíc v soláriích. Přes varování dermatologů, přes varující statistiky, že se počet zhoubných nádorů za posledních třicet let znásobil.

Ano, od roku 1970 stoupl u nás počet zhoubných kožních nádorů – maligního melanomu dokonce pětkrát.

Samoopalovací krémy neškodí, pokud nedráždí pokožku a nevyvolají alergickou reakci. Je ale třeba vědět, že to nejsou ochranné prostředky a že neobsahují UV filtr. S make-upem je to úplně v pořádku, naopak, jejich používání se doporučuje trvale, neboť nejen chrání před nádory, ale i před předčasným stárnutím pleti. Je ale nutné vybírat takové make-upy, které vyrábějí renomované firmy a které obsahují UV faktor (nejméně SPF 10 a chrání i před UVA zářením).

Hlavním pravidlem je přijít raději zbytečně než pozdě. Laik sám pozná změny velmi obtížně. Obecná hlediska jsou tato: pigmentová skvrna není symetrická, má nerovné, neostré okraje, nestejnoměrnou barvu, její velikost (průměr) je větší než 5 mm a mění se – zvětšuje, vyvyšuje, svědí, krvácí atd. Je třeba sledovat na sobě i jiné než pigmentové změny - nové kožní útvary v podobě skvrn, vyvýšených plošek, ložisek pokrytých šupinami, krvácející útvary, měnící se mateřská znaménka. V takových případech je třeba neodkladně navštívit kožního lékaře. Lidé, kteří mají v rodině zhoubné nádory kůže, by měli chodit k dermatologovi dvakrát ročně. Rakovina kůže se vyvíjí mnoho let a vyléčit ji je možné v samotném začátku.

Neexistuje žádná studie, která by něco takového u lidí s lupénkou potvrzovala. I když se dnes na lupénku díváme jako na chorobu s poruchou imunity (mimo jiné) a souvislost rakoviny a poruchy imunity se předpokládá. Pokud jde o atopický ekzém, tak tam je dokonce popsáno, že u lidí s atopickým ekzémem je výskyt zhoubných nádorů nižší.

Je to pravda. Před ještě pár lety bylo zcela výjimečné, že přišel pacient ke kožnímu lékaři a žádal „jen“ preventivní vyšetření kůže. Dnes je to běžné, zřejmě i díky desetileté tradici osvětových akcí v naší republice (Evropský den melanomu). Jsem pyšná na to, že jsem tuto tradici začala a že za deset let bylo preventivně vyšetřeno na 45 tisíc spoluobčanů. Naopak permanentně stejných dotazů, zda je dobré chodit do solária, neubývá. Dermatologové přitom už léta před opalováním v soláriích varovně zvedají prst.

Myslím, že kožní lékařství opravdu stoupá na významu. Nejen lékařská obec, ale také veřejnost začala chápat, že dermatologie není pouze lékařským oborem, který léčí kůži, ale že se jedná o mezioborový medicínský obor. Onemocnění kožní je onemocnění komplexní, onemocnění celého organismu. Podle typických projevů na kůži nebo na sliznici mohu poznat, jakými problémy vnitřního onemocnění můj pacient trpí. Léta praxe mě naučila z vyrážky poznat, že organismus pacienta může bojovat s něčím vážným. Některé kožní nemoci jsou dokonce typické pro konkrétní vnitřní nádor, jiné se mohou sdružovat s řadou vnitřních onemocnění.

Satisfakcí v medicíně je jen vyléčený pacient, nikoli diagnostika jeho nemoci. To je jen samotný začátek. A po stanovení diagnózy následuje léčba, která musí přijít včas, být účinná a pro pacienta přijatelná, aby se mohl rychle vrátit ke svým obvyklým činnostem, koníčkům, práci a svým blízkým.

Lupénka se sdružuje nejen s onemocněním kloubů, to je známo dlouho, ale v posledních letech byly popsány souvislosti s metabolickým syndromem. Dokonce se zjistilo, že obézní lidé mají nejen lupénku častěji, ale zhubnutím se může zlepšit i stav tohoto chronického kožního onemocnění. Ale lupénka je jen jednou z mnoha nemocí, kde jsou souvislosti známy. To je právě předmětem zájmu kožních lékařů, kteří mohou včas na řadu nemocí upozornit kolegy. Nutno přiznat, že tento trend spustily nové, tedy drahé léky. Na fakt, že s kožní nemocí se nedá dobře žít, sice upozorňovali naši pacienti, ale ti, kdo rozhodují o úhradách zdravotní péče, chtějí nějaká měřitelná hlediska. Právě vazba na vnitřní choroby pomůže vedle stanovení kvality života „ohodnotit“ závažnost kožní poruchy. A kožní lékaři si proto musejí více všímat i všech souvislostí, aby se pacienti dobře cítili „ve své kůži“.

Nejen s internisty, ale podle povahy onemocnění s řadou specialistů, všeobecných lékařů i pediatrů.

Část populace stále s nevolí přijímá fakt, že se kožní lékař pohybuje na pomezí estetické medicíny. Co můžete říct na obranu dermatologů?

Je nezbytné si uvědomit, že rozvoji kožního lékařství velmi pomohl rozsáhlý výzkum financovaný kosmetickým průmyslem. Proto by měli lidi vnímat spojení dermatologie a estetické medicíny rozhodně pozitivně. Dermatologie právě díky rozvoji kosmetického průmyslu velmi pokročila a to ve smyslu výzkumu takzvané kožní bariéry. Poznání této povrchové struktury kůže je základem pochopení mechanismu kožních nemocí i jejich léčení pomocí preparátů aplikovaných na kůži v různých podobách. Navíc, kůže je naše vizitka. Ať si to připouštíme nebo ne. Na pohled estetické odchylky mohou dokonce avizovat závažné vnitřní onemocnění.

Dobře sami víme, o jakých nemocech se hovoří mezi lidmi. Při společenské konverzaci můžeme mluvit o nemocech plic, srdce, žaludku atd., ale pouhý pohled na „obyčejnou lupénku či ekzém“ – mám na mysli chronické zánětlivé ložisko například na hřbetu ruky, na obličeji či jiném viditelném místě, může vyvolat negativní reakce u jiných lidí. Naši pacienti nám často připomínají to, co si zdravý člověk neuvědomuje. Hovoří o tom, s kolika opovržlivými pohledy se setkávají, kolik obav vidí ve svém okolí u lidí, kteří neznají povahu kožního problému a neopodstatněně se bojí nákazy. Ve Velké Británii prokázala studie na tisících lidí, že při přijímacím pohovoru do zaměstnání hrála přítomnost akné až 40 procentní rozdíl mezi úspěšnými a neúspěšnými uchazeči. A to nemluvíme o vztazích partnerských. Mezinárodní studie srovnávají vliv kožní choroby na kvalitu života s vlivem cukrovky či onkologického onemocnění na kvalitu života. Nejhůře nesou svoji nemoc lidi s kožní nemocí. Protože je vidět.

Více informací o kožních nemocech i osvětových akcích, včetně seznamu kožních lékařů a pracovišť, naleznete na www.dermanet.cz.

Profesorka Jana Hercogová je dermatoložkou evropského formátu a vede Dermato-venerologickou kliniku v Praze Na Bulovce. Původně se profesorka Hercogová chtěla věnovat pediatrii (jako její maminka), protože ale po promoci v roce 1984 nemohla najít místo, přijala práci na dermato-venerologické klinice. Za zlom v přijímání své specializace dermatoložky označuje rok 1990, kdy pracovala díky nadaci pro mladé lékaře (založené Terezou Schwarzenbergovou, manželkou Karla Schwarzenberga) osm měsíců ve Vídni na klinice profesora Wolfa. Až ve Vídni se – podle jejích slov – naučila Jana Hercogová, co vlastně obor dermatologie je, co všechno je v možnostech dobrého dermatologa, jak má komunikovat se svými pacienty. Profesor Wolf je dodnes pro Janu Hercogovou odborným i lidským vzorem.