Opary

Opary patří mezi nejčastější virové infekce, v našich podmínkách by se určitě v žebříčku zařadily hned za viry působící respirační infekce a za virus chřipky. Nejznámější je určitě opar rtu, který vyvolává většinou herpes simplex virus 1 (HSV-1), ale obdobný virus (HSV-2) může způsobit výsev svědivých puchýřků i na genitáliích a méně často i na dalších místech. V případě relativně vzácné, ale závažné infekce oka (HSV-1) pacientovi hrozí dokonce ztráta zraku. Velmi bolestivý bývá opar na prstech ruky, nepříjemný je i výsev na nose nebo v nose, v ústech, na tvářích, atd. Zvláštní kapitolou je pásový opar, herpes zoster, působení odlišným herpetickým virem, stejným, který vyvolává plané neštovice. A také průběh herpetických infekcí u vážně oslabených jedinců se od běžného oparu zásadně liší a může zde dojít až k ohrožení života.

K přenosu infekce dochází kontaktem kůže nebo sliznice např. při líbání nebo při pohlavním styku. Ne vždy je však bezprostřední kontakt nezbytný, k přenosu může dojít např. i infikovaným ubrouskem. Ve většině případů se jedná o infekci přenesenou z normálně vypadající kůže nebo sliznice bez přítomnosti charakteristických puchýřků, existují dokonce nosiči viru, kteří opar nikdy neměli. Prvotní infekce není u většiny infikovaných osob provázena klinickými projevy, i když vzácně bývá provázena množením viru v ložisku kontaktu, kdy zhruba za týden až dva může dojít k  výsevu oparu. Virus se však zároveň šíří nervovými vlákny do nervových ganglií, což jsou vlastně takové shluky nervových buněk. Tam virus přežívá a kdykoliv se může vrátit do místa původního ložiska nebo jeho okolí, kde se opět pomnoží a vyvolá vznik charakteristických puchýřků.

Imunita je pro kontrolu herpetické infekce velmi důležitá. Již během původní, tzv. primární infekce si imunitní systém tvoří protilátky proti antigenům HSV a vznikají také klony cytotoxických lymfocytů, bílých krvinek, které mohou rozpoznat a zlikvidovat buňky, ve kterých se virus množí. Když tyto mechanismy fungují, jak mají, opar je ohraničený na menší ploše, rychleji se hojí, je méně bolestivý a zpravidla je pacient bez celkových příznaků připomínajících chřipkovité onemocnění. Ale přestože i zde má imunitní systém důležitou úlohu, určitě neplatí, že by člověk s normálními laboratorními parametry nemohl mít opakované opary a naopak řada pacientů s imunodeficity na tento typ infekce vůbec netrpí. Na recidivách oparů se může podílet řada faktorů.