Kdybychom péči o nohy věnovali pozornost od podzimu do jara tak, jak se o to snažíme v létě, vypadaly by naše nohy jinak...

Pěstování plísní

Stahujeme ponožky, podkolenky, punčocháče a prohlížíme si nohy. Přichází léto. S otázkou, jestli jsou plísně na nohách i jinak nebezpečné, tedy kromě toho, že zanedbané nohy nevypadají dobře, jsme se obrátili na Jaroslava Fešara, který vede Českou podologickou společnost.

Plísně na nohách jsou nebezpečné, jedná se o onemocnění infekčního charakteru. Bakteriální ani virová onemocnění nikdo nepodceňuje, ale na plísňová onemocnění se často z nepochopitelných důvodů zapomíná. Snad proto, že poměrně velkou část roku nohy příliš neodhalujeme a tudíž probíhající změny nejsou tolik vystaveny nechtěným pohledům. Plísňová onemocnění pokožky odhalíme rychleji, neboť je obvykle na první pohled patrné, že se na povrchu pokožky něco děje. Kůže svědí, je zarudlá, olupuje se nebo se vytváří drobné puchýřky. Forem kožních plísní je několik, ale pacient vždy pozná, že stav jeho nohy není v pořádku. S nehty je to o něco těžší. Pod nehtovou destičkou může probíhat proces „zkázy“, aniž bychom si museli všimnout, že se jedná o plíseň (stav nehtu dáváme do souvislosti např. s nedávným poraněním či volnočasovou traumatizací). Může potom docházet k potížím z prodlení, neboť když se plíseň pod nehtovou ploténkou, která jí poskytuje skvělý úkryt, usadí, o to složitěji se vyhání. Plísně se šíří a mohou napadat i další nehty nebo další úseky pokožky. Plísně se mohou přenášet přímým i nepřímým kontaktem, tedy je-li podezření na plísňové onemocnění, je třeba se poradit s dermatologem.

Plísně na nohách si nevybírají roční období. Daří se jim tam, kde je pro jejich usazení, rozvoj a množení vhodný terén. Plísním je nejmilejší vlhko a teplo. Potíže s imunitou, psychická nestabilita nebo nedostatečná hygiena mohou se zmiňovanými faktory působit jako spojenci. Uzavřené boty jsou samozřejmě pro plísňová onemocnění přijatelnější a zejména boty z umělých materiálů, kde se noha nevětrá. Jenže, jak jsem řekl, lidé vidí svoji kůži až v tílku a své nohy až v sandálech či žabkách. Jako by nohy byly pro mnohé důležité jen v létě. Je pravdou, že se plísně daří vyhnat často lépe až právě v otevřených větratelných botách. Pečovat o nohy a nehty je třeba celoročně a neměli bychom na to zapomínat.

Nedomnívám se, že by se dalo plísňové onemocnění nějak ošálit. Léčba bakteriální infekce, která vyžaduje léčbu antibiotiky, se nedá zkrátit. Zkrátka, všechno má svůj čas a podle mých letitých zkušeností je třeba dodržet i správný postup. Ten začíná, jedná-li se o plíseň nehtu, precizním mykologickým vyšetřením, které stanoví, zda vůbec jde o plísňové onemocnění či nikoliv. Poté nastupuje cílená antimykotická a podpůrná léčba, správná edukace pacienta, která začíná už u podologa (ten pacienta poučí o péči o jeho nehty či pokožku). Existuje celá řada přípravků se zesíleným účinkem, dále přípravky, které se aplikují zjednodušeně ve zkrácených intervalech, například jen jednou denně, také záleží na tom, zda se jedná o léčbu lokální nebo orální. Orální léčbu zkrátit nelze a lokální jen u některých jednoduchých forem dermatomykóz. U plísní nehtů, které jsou odolné a vytrvalé, příliš efektní rychlá a krátkodobá léčba není. Plísně vznikají pomalu a obvykle přechází do různých podob a stádií a vyžadují stejně dlouhou a trpělivou léčbu.

Plísně jsou všudypřítomné mikroorganismy. Nachází se spolu s viry a bakteriemi kolem nás a jsou součástí našeho každodenního života. Je však velké množství plísní patogenních, tedy těch, které mohou ohrozit naše zdraví. Je třeba se tedy vyvarovat prostředí se zvýšeným rizikem výskytu plísní a prostředí, které na první dojem nepůsobí čistě a upraveně. Podolog i pedikér je pracovník, který je poučen o zásadách předcházení a šíření infekčních onemocnění a dodržuje příslušné směrnice, které jsou pro činnosti epidemiologicky závažné zavazující. Používá dle potřeb celou škálu ochranných pomůcek a na každého klienta vždy sterilizované nástroje. Správným postupem tedy minimalizuje rizika plynoucí z výkonu svého povolání. Sám se chrání například vhodnými desinfekcemi, pracovním oblečením či čističkou vzduchu. Klient musí svému odborníkovi pouze důvěřovat, nemá možnost ověřit čistotu a už vůbec ne sterilitu nástrojů. Na podezřelou provozovnu může případně upozornit kontrolní orgány. Domnívám se, že pracoviště, které je na první pohled čisté, kde je upravená obsluha, kde si podolog i pedikér počíná jistě, odborně a profesionálně, riziko nehrozí.

Mnoho odborníků z kožního lékařství se shoduje na tom, že největší riziko přenosu infekčních částic je v prostorách určených pro převlékání a také v místech, po kterých musíte jít, než dojdete ze sprch ke své skříňce. V bazénech se voda upravuje a hlídá. Ve sprchách se šupiny odplavují a voda místo neustále omývá. Jenže ostatní prostory je už trochu obtížnější zabezpečit, zejména chodí-li klienti těchto zařízení bosi. Je tedy třeba nosit omyvatelnou obuv, která ochrání před prvním kontaktem, v rámci možnosti použít desinfekci na nohy a zejména nikde nechodit naboso. To samé platí o hygienických zázemích sportovišť či relaxačních centrech. Vaničky jsou určitě vhodné, ale je třeba zabezpečit jejich pravidelnou častou údržbu a dekontaminaci.

Zdravá noha s dobrou imunitou si většinou s tímto problémem poradí. Pokud je oslabena, poraněna, stává se zranitelnější. Plíseň má mnoho podob. Pokud se na pokožce objeví cokoliv podezřelého, jakákoliv změna barvy, puchýřky, olupující ložiska nebo jiné podobné anomálie, měl by postižený navštívit odborné dermatologické pracoviště, kde se zjistí, zda se jedná o plísňové onemocnění. V případě, že je nález pozitivní, stanoví dermatolog vhodnou léčbu. Laik většinou plísňové onemocnění sám nepozná, neprojevuje-li se mezi lidmi obecně známým typickým svěděním. V opačném případě je možné zahájit individuální léčbu i volně prodejnými medikamenty, avšak hrozí, že pacient dlouhodobě aplikuje protiplísňové přípravky na pokožku, která plísní napadena není. V mnoha případech se totiž může jednat o některou z forem kontaktních dermatitid, pro které je svědění také charakteristické. Proto lze obecně doporučit návštěvu dermatologa.