Chřipka je poměrně závažné onemocnění, které se u nás vyskytuje téměř každoročně v zimních měsících. Chybně lidé chřipkou označují virovou infekci dýchacích cest. Ta má sice podobné, ale lehčí příznaky.
Vodní ptactvo představuje celosvětově zdroj chřipkových virů, odpovědných za vznik epidemií či pandemií. Při migraci a přeletu kontaminují svým trusem vodu a rostliny, které se v potravním řetězci mohou stát zdrojem infekce pro drůbež či vnímavé savce, například vepře či tuleně. Proměnami genetických vlastností viru může posléze dojít k přenosu infekce na člověka. Právě viry chřipky A, která vyvolává jak onemocnění lidí, tak zvířat, mají velkou schopnost proměny svých povrchových struktur - antigenů, označovaných jako hemaglutinin a neuramindáza. Při jejich dílčích změnách dochází pouze k běžným epidemiím, proti kterým se lze částečně chránit očkováním. Dílčí změny se uplatňují také u chřipky B, která je pouze lidským onemocněním. Prodělané onemocnění zabezpečuje ochranu pouze proti typu viru, jenž chřipku způsobil. Očkovací látka se každoročně obměňuje na základě doporučení Světové zdravotnické organizace podle typu viru izolovaného v předchozím roce.
Kdy přichází pandemiePokud však dojde ke kompletní proměně jedné z již zmiňovaných struktur, lidé nemají proti danému typu viru vytvořeny protilátky. V takovém případě dochází k závažnější formě onemocnění valné části světové populace, označované jako pandemie. K pandemiím dochází zpravidla v 10-30ti letých intervalech. V současnosti se již delší dobu očekává další pandemie. Obavy plynou ze šíření viru takzvané ptačí chřipky, jenž způsobuje onemocnění ptactva. V Asii způsobily ptačí chřipku izolované případy onemocnění u lidí manipulujících s nakaženou drůbeží. Tento virus by se při určité proměně a schopnosti adaptovat se na dýchací trakt člověka, mohl stát pandemickým zdrojem infekce. V případě pandemické chřipky se všichni musíme podřídit pokynům, vyplývajících z pandemického plánu státu.
Přenašeči jsou děti a mladistvíV přenosu chřipky sehrávají významnou roli zejména děti a mladiství, kteří jsou postiženi nejčastěji. V kolektivech se infekce rychle šíří přímým kontaktem, kapénkami při kašli, kýchání. Po krátké inkubační době 1-4 dnech dochází k náhlému propuknutí příznaků nemoci.Vysokou horečku provází schvácenost, bolesti svalů, kloubů, později se přidá suchý dráždivý kašel. Výrazné obtíže trvají obvykle týden a rovněž stejně dlouhou dobu rekonvalescence. Časté komplikace hrozí nemocným s chronickými nemocemi dýchacích cest, srdce, cév, ledvin, cukrovky a s poruchami imunitního systému. Ohroženy jsou rovněž těhotné ženy, včetně zvýšeného počtu potratů mrtvých plodů. V době chřipkových epidemií výrazně stoupá počet zemřelých osob, zejména starších 65 let, jichž je naprostá převaha. Je to dáno jednak komplikacemi chřipky nebo selháním životně důležitých orgánů v důsledku infekce. Nejčastější komplikací jsou zápaly plic závažného průběhu, často vyžadujícími pobyt nemocného v nemocnici. Mohou být způsobeny jednak virem chřipky, ale častěji bakteriemi, které se druhotně v dýchacích cestách pomnoží: pneumokoky a hemofily. Postižením dalších částí dýchacích cest dochází k zánětům středouší, vedlejších dutin nosních, hrtanu a průdušek. Méně častými primárními komplikacemi jsou záněty kloubů, svalů, srdečního svalu i nervového systému. U malých dětí častěji v průběhu horečky hrozí febrilní křeče. Specifické riziko představuje v dětském věku vzácné, ale závažné postižení mozku a jater, označované jako Reyův syndrom. Byla u něj prokázaná souvislost s podáváním kyseliny acetylosalicylové (acylpyrinu) a virů chřipky. Potvrzení podezření na onemocnění chřipkou lze zachycením viru ve výtěru z nosohltanu.
Jak se léčitMožnosti léčby chřipky jsou velice omezené. Režimová opatření jsou samozřejmou nezbytností, klid na lůžku s dostatečným příjmem tekutin. Dalšímu šíření nákazy lze předcházet častým mytím rukou a výměnou použitých kapesníků. Při horečce je nutno aplikovat léky, z nichž se zejména u dětí preferuje paracetamol (Paralen, Panadol, nepříjemné průvodní znaky pomohou také zmírnit třeba Bioparox nebo Tantum verde, dobrý je také Coldrex), při vyšší horečce nad 39?C se doporučují opakované studené vlhké zábaly. Antibiotika by se měla podávat pouze v případě bakteriální komplikace. Pro nemocné se závažným základním onemocněním se již od 80. let 20. století používaly při léčbě chřipky specifické protivirové léčivé přípravky. Mají však řadu omezení a nežádoucích účinků a působí pouze na virus chřipky A. V souvislosti s ptačí chřipkou na přelomu století i do povědomí veřejnosti vešly novější přípravky jako zanamivir (Relenza), který se ale musí inhalovat a zejména oseltamivir (Tamiflu). Pokud se podají včas, na počátku obtíží, zablokují množení viru v dýchacích cestách, tím snižují intenzitu příznaků a dobu trvání obtíží. U nás se používají zřídka, více v západních zemích, v USA a Japonsku. Účinkují na viry chřipky A i B, ale měly by být používány velice uvážlivě, protože je zřejmé, že na začátku nemoci nebývá známo, o jakou infekci se jedná. Kromě toho jejich podání může být spojeno s nežádoucími účinky. Měly by být použity pouze u vysoce rizikových jedinců, v případě závažné epidemie nebo pandemie.
OčkováníNejdůležitější možností, jak chřipce předcházet, je očkování. Bylo prokázáno, že má význam očkovat nejen ohrožené skupiny osob, ale i zdravé děti a mladé jedince. Jejich očkováním lze docílit nejen nižší výskyt nemoci a počet hospitalizovaných osob. Výrazně se snižují ekonomické ztráty ve společnosti, snižuje se počet práceneschopných. Omezuje se rovněž přenos chřipky v rámci rodin na rizikové skupiny starších a chronicky nemocných osob, u malých dětí je méně zánětů středního ucha. První očkovací látky byly připraveny před více než 50 lety, obsahovaly celý virus a jejich aplikace přinášela četné nežádoucí reakce. Moderní očkovací látky jsou neživé, obvykle připraveny na kuřecích zárodcích. Obsahují pouze část rozštěpeného čištěného viru ( subjednotkové vakcíny) nebo jeho povrchových struktur ( splitové vakcíny). Pro starší osoby nad 65 let, které již hůře tvoří protilátky, je určen šetrnější typ očkovací látky ( adjuvantní vakcína). Složení vakcín se každým rokem mění a standardně obsahují tři složky viru chřipky A i B. Očkuje se jednou dávkou vakcíny před začátkem očekávané chřipkové sezóny, (nejlépe od září do listopadu, protože vytvoření obranných látek trvá dva týdny). Nemusí se tak jednoznačně zabránit onemocnění, ale jeho průběh by neměl být závažný.
Jak je to v zahraničíDoporučení pro očkování se v jednotlivých zemích liší. Nejširší část populace se očkuje v USA. Kromě rizikových osob se chrání očkováním rovněž děti od 6 měsíců do 6 let a osoby, které o ně pečují, těhotné ženy a všechny osoby starší 50 let. V České republice jsou pravidelně a bezplatně očkovány osoby v léčebnách pro dlouhodobě nemocné, v domovech pro seniory a chronicky nemocné v ústavech včetně personálu, který o ně pečuje. Doporučuje se očkovat všechny osoby starší 65 let, po operacích sleziny, transplantacích kostní dřeně, s chronickými nemocemi srdce, cév, dýchacích cest, ledvin nebo cukrovkou. Tyto osoby se obvykle musejí na očkování finančně spolupodílet, pokud úhrada není upravena jiným mimořádným způsobem. Pro ostatní osoby ve společnosti není očkování proti chřipce sice nezbytné, ale jeho pozitivní přínos je jednoznačný. V obdobích chřipky je především nezbytné dodržet opatření, aby nedocházelo k šíření viru. Kromě důsledné hygieny rukou, musí nemocný zůstat doma, nejlépe v posteli, a izolovat se od zdravých osob.
A jestli byly obavy chlapečka z ptačí chřipky od holubů v Benátkách oprávněné? „ Teoreticky je možné všechno“ říká paní doktorka Zuzana Blechová.