Recept

Nenápadné lázničky to jsou. Leží „kósek od Holomóce a kósek od Prostějova“ a mají tam neustále plno. Pravda, 160 lůžek není bůhvíjaká kapacita a ani moc hvězdiček tyto lázně nemají. Tu obsazenost by ale leckterý noblesní hotel bral.

Ještě před necelými třemi lety byly lázně Slatinice průměrnými vesnickými lázněmi s ubytováním převážně bez sociálního zázemí, a kdyby se byl našel solventní kupec, možná by - podle všeho - majitelé své lázně i prodali. Shodou okolností se (naštěstí) setkali s Josefem Duškem, bývalým ředitelem Lázní Mšené. Ale náhody prý neexistují...

Těžko by asi Josef Dušek přijal manažerskou nabídku majitelů lázní, kdyby neměl v hlavě jasnou myšlenku, jak lázně vést. Měl už zkušenost, že malé neznámé lázničky musí na sebe upozorňovat jinak než velké, i pro cizince lukrativní, lázně. Uvažoval v odpovědích na své vlastní otázky: co je na Lázních Slatinice nejlukrativnější? Za čím sem mohou jezdit lidé budoucnu? Jaká cesta je pro lázně finančně nejméně náročná? Z odpovědí na všechny otázky mu vyplynulo, že je třeba jít cestou léčebných lázní a moc neexperimentovat s budováním wellness centra. A nejen to. Pobyt nemocného na specializovaném pracovišti je velmi drahý a kolem Slatinic je spousta dobrých nemocnic. Je třeba nabídnout levnější zdravotnický servis při péči o doléčování nemocných. Levnější a lepší, vždyť lázně disponují léčivou vodou. Vodou, která prokazatelně blahodárně působí nejen na kloubní chrupavku, ale pomáhá také lepšímu hojení pooperačních stavů. Ekonomická analýza ukázala, že Lázně Slatinice jsou schopny postarat se například o klienta po výměně kyčelního kloubu se sumou o jednu třetinu nižší, než za kolik to umějí nemocnice. Zapomněla jsem se pana ředitele Duška zeptat, jestli byla odezva majitelů na cíl, který před Lázně Slatinice postavil, pozitivní. Vědět to by bylo sice zajímavé, ale zase ne tolik. Letos 1. června totiž lázně získaly statut odborného léčebného ústavu a v den mé návštěvy nebyl v této části lázní jediný volný pokoj. Pobyt doléčovaných klientů je hrazen samozřejmě zdravotní pojišťovnou, ale když se klienti dobře cítí, mohou si přikoupit pro lepší rekonvalescenci i další procedury. Právě proto je určitě zajímavé uvést ceny alespoň některých procedur: minerální koupel vanová 200 Kč, individuální cvičení v bazénu 200 Kč, klasická celková masáž (90 min) 500 Kč, ájurvédská celotělová masáž (90 min) 600 Kč, masáž lávovými kameny (90 min) 800 Kč, celková suchá uhličitá koupel (40 min) 230 Kč, reflexní masáž plosky nohy (45 min) 200 Kč. Když se doléčení klienti nebudou chtít s Lázněmi Slatinice nadlouho rozloučit a budou si chtít co nejrychleji ještě nějaký týden připlatit, je tady možnost sedmidenního pobytu za 6000 Kč v jednolůžkovém nebo za 5800 Kč ve dvoulůžkovém pokoji. Je to s plnou penzí, lékařskou péčí, koupelemi, masáží, a v rámci pobytu je i 3x rašelinový zábal.

Historie Lázní Slatinice

První vědecké pojednání o sirném slatinickém prameni pochází ze 16. století, ale až v archivech pánů z Lichtenštejna byl v roce 1929 nalezen dokument, kterým kníže dovolil v roce 1685 zřízení lázní, pokud stavební náklady nepřesáhnou 100 tolarů. V roce 1714 měly lázně sedm pokojů, ale a stavba velkých lázní byla dokončena až v roce 1733. A je to přesně ta budova, ve které ještě i dnes hosté stolují, a kam docházejí na léčebné procedury. Jestli se chce náš čtenář pobavit, dovolím si citovat z pojednání lékaře Tomáše Jordána o léčivých vlastnostech minerálních vod ve Slatinicích (z roku 1580): „Užívání bude prospěšné proti nedostatkům studeným hlavy z flegmy a z melancholie, též i bolesti hlavy příčinou jiných údův pocházející, proti snu umrlčímu a hlubokému, závratu, kontraktu, křečím, třesení, zkormoucení myslí, zbláznění, tlačení nebo dušení krve, kteréž lid obecný můrou jmenuje a bolestem studených očí. Též těm bude prospěšná, kterým bez vůle jejich slzy tekou, proti vychrlování krve, bolestem studeným žaludku, proti nenasytné chuti v jídle, proti nechutenství, proti bolesti srdce, mdlobě...“

Vzhledem k neustálému prodlužování lidského věku a vzhledem k tomu, že pohybové ústrojí je (nebo bude) od určitého věku zákonitým problémem každého z nás, se s největší pravděpodobností bude funkce lázní jako odborného léčebného ústavu prohlubovat. A jak stoupá náročnost klientů lázní, bude potřeba investovat do jejich pohodlí. Úplně nejbližší budoucnost lázní je právě proto také spjata s velkou rekonstrukcí největšího lázeňského domu Hanačka. Kdo dnes do Hanačky moc ubytován být nechce, po rekonstrukci nebude chtít bydle nikde jinde. Hanačka totiž bude mít vlastní bazén, své vlastní balneocentrum. A... lázně investovaly do budování (a vrtu) nového pramene. Věří, že nový minerální pramen - překvapuje svou vydatností a složením minerálních látek (minerální voda hypotonická a s obsahem sirovodíku) - bude horký. Prameny, ze kterých čerpají léčivou vodu teď, jsou totiž studené a ohřev vody pro koupele klientů stojí nemalé prostředky. Podle ředitele Josefa Duška se ale rozhodně žádné wellness centrum ve Slatinicích budovat nebude. „Kdo by do drahého wellness centra u nás jezdil? Vždyť naše vesnice nemá ani náměstí. My jsme takové malé lázně v zatáčce silnice. A víte co? Nesnáším prázdné lázně. Kdybychom se vydali cestou wellness lázní, byly by z našich lázní možná moderní, ale prázdné lázně. O tom jsem přesvědčen.“ Já jen nesměle podotýkám, že wellness je životní filozofie, směřující k dobrému životnímu stylu. Když léčebné lázně lidem vylepšují zdraví a zkvalitňují život, jsou vlastně jedním dobrým velkým wellness centrem.