Sázka na medicínu - autor: Marta Csontosová
Některé horké procedury nelze v Piešťanech využít bez lékařského doporučení lázeňského doktora. Nedalo mi nezkusit nějakou ozdravnou proceduru v lázeňském domě IRMA a tak vím, že i desetiminutová lázeň ve 39°C teplém termálním originálním Zrkadlisku je strašně únavná. Přitom tam platí striktní zákaz plavání.
Po Zrkadlisku vkráčím ještě na deset minut do vedlejšího Bahniska a první pocity jsou přinejmenším zvláštní. Noříte se zdánlivě do teplé léčivé vody ale pozor, pod nohami objevujete mazlavé bláto. Pocit, jako když vstupujete do rybníka… Postupně si ale na bahno zvykám a dokonce zkouším, kde je nejteplejší a nejhlubší. Výsledek této mé sondáže je: čím blíž jste středu Bahniska, tím je bahno příjemněji mazlavé, hluboké a horké. Teploměr na zdi ukazuje, že se „koupu“ v bahně teplém 41°C.
Objevování léčivého bahna pomáhá zapomenout na teplotu, ale když minuty na hodinkách ukázaly, že jsem v bahně 11 minut, raději odcházím (mezitím se byla podívat dvakrát sestřička, jestli je vše v pořádku) pod sprchu a služba mě směřuje do odpočívárny. Ještě přijímám nabízenou sklenici nápoje a už ulehám. Opravdu si nevymýšlím: pot ze mne jen lije…
Kúpele Piešťany se vracejí do světa a svět se vrací do Piešťan, říká Klaus Pilz, generální ředitel
Sázka na medicínu
Přesně si pamatuji, jak v začátcích svého působení v Piešťanech hledala společnost Danubius strategii. Otázka zněla: vydat se cestou wellness, nebo zůstat u klasických lázeňských procedur? Jak tedy ta strategie lázní Kúpele Piešťany vypadá? Vše je jasné z rozhovoru s jejich ředitelem. Vždyť Klaus Pilz vede Kúpele Piešťany už dva roky.
Co se změnilo za ten čas co vedete Kúpele Piešťany?Od privatizace v roce 2002 jsme investovali miliardu a půl Sk. Tato obrovská částka byla použita na renovaci hotelů a na vylepšení našich služeb. Ta miliarda a půl, to je jen investice, tyto peníze nebyly použity na provoz. V roce 2007 jsme investovali 6 – 7 milionů do tréninků a školení a příští rok plánujeme investovat do lidí kolem dvanácti milionů korun. První věc, kterou jsem prosadil, když jsem v roce 2005 přišel do Piešťan, bylo, že nebudeme hovořit o lázeňských pacientech. My máme hosty nebo klienty.
Chvíli to ale asi trvalo, než si lidé zvykli…Je to tak.
Myslíte, že termín pacient působí diskriminačním dojmem?Nemyslím si to, ale vím, že jediní kdo mají u nás právo používat pojem „pacient“, jsou lékaři. Všichni lázeňští zaměstnanci ale již naštěstí pochopili, že bez pacientů, bez hostů nemáme práci. To je velmi jednoduché. Prostě host je centrem našeho zájmu a i medicínského zájmu.
Jaký efekt čekáte od investic do lidí a do rekonstrukcí nádherných lázeňských domů?Investicí do Thermia Palace, který jsme otevřeli na jaře 2007, jsme udělali něco, co na Slovensku dosud nebylo. A trh zareagoval. Náš host často rád zaplatí víc, ví totiž, že za to má ty nejlepší služby, ten nejlepší servis, ten nejlepší hotel, který může Kúpeľný ostrov v Piešťanech poskytnout. Můžeme si položit otázku, proč jsme to dělali? Dělali jsme to proto, že naše společnost vidí naše povinnosti i na tradici. A lázeňské pobyty mají tradici. Thermia Palace byl jako „sleeping beauty“. Byl to tříhvězdičkový hotel bez investic, ale i skrz to bylo vidět jeho krásu, tu nádhernou myšlenku pana Wintera. Bylo vidět jeho záměry. Tak jsme ty záměry oživili a udělali z Thermia Palace pěti hvězdičkový hotel.
Ale určitě byl problém implantovat nové relaxační procedury.Určitě. I proto jsme investovali tolik do tréninků lidí. Investovat je ale jen jedna věc. Druhá věc jsem já a moji zaměstnanci, kteří pochopili, že rozdíl mezi čtyř a pěti hvězdičkovým hotelem je jen a pouze v servisu a ve věcech spojených se servisem. Je třeba vědět, co potřebuje ten host, co mu nabídnout. Ale tento přístup začne prostupovat i další naše lázeňské domy. Například Pro Patria.
Piešťanci se nesmí zlobit, když napíšu, že než se v roce 1889 objevil v Piešťanech podnikatel Alexander Winter, byly lázně primitivním bahništěm a Piešťany rozbahněnou vesnicí. To Alexander Winter a později jeho synové Ľudovít a Imrich dokázali postavit na pronajatém Kúpeľnom ostrově první secesní lázeňské domy, přitáhnout kulturu, bohatou klientelu a dokonce pomoct udělat z vesnice město. S prvními 200 000 zlatými v kapse to trvalo přesně 50 let. Neuvěřitelně odvážnému podnikatelskému duchu Winterů udělal konec rozpad první Československé republiky. Slovenský stát zneužil Hitlerem rozpoutané protižidovské atmosféry v Evropě a Kúpele Piešťany Wintrům v roce 1940 jednoduše zabavil (měli přitom v ruce platnou nájemní smlouvu, a to až do roku 2002). Ľudovít Winter umřel v Piešťanech v roce 1968. Část potomků žije v Piešťanech, část se vystěhovala do zahraničí. Pozornost si zaslouží fakt, že první peníze vydělali Wintrovi na provozování lázeňského Dělnického penzionu. Takové lázně neměly v Evropě obdoby. Jak se to povedlo, když nemocenským pokladnám a pojišťovnám zákony přímo zakazovaly úhradu lázeňské péče za své pojištěnce, nechápu. Lázně obecně byly tou dobou luxusem určeným bohatým. Ještě sedm let po první úspěšné lázeňské sezoně zazněla v roce 1900 v německém parlamentu interpelace: jak to, že v tak civilizované zemi, jakou je Německo, není podobného zařízení jako v Piešťanech, ležících „in einen wilden Lande“ (v nějaké divoké zemi).
PŘÍLOHY
