Skrz prsty

„Pobyt v každých lázních je fajn, v Lázních Hodonín mi dokonce udělala doktorka seriózní vyšetření kolena a stanovila přesnou diagnózu. S tím kolenem si nevěděli rady odborníci v Praze“, svěřuje se v e-mailu třicetiletá Michaela. Přesto se nad českým lázeňstvím jako léčebným odvětvím zatahují mračna. Nebo z toho přece jen taková bouře nebude? Po rozhovoru s Eduardem Bláhou pesimistický dojem nemám.

V dobré. Hlavně služby západočeských lázní jsou neustále konfrontovány s úrovní německých lázní a vůbec z té konfrontace nevycházejí špatně. Co platí o službách lázní ale bohužel mnohdy neplatí o infrastruktuře lázeňských míst. Ta často velmi za našimi zahraničními vzory zaostává. Řada radnic se dívá na lázně skrz prsty. Dokonce na některých internetových prezentacích nenajde jejich návštěvník o lázních ani zmínku.

V mnoha případech ano.

Ano. Bohužel je ale mezi lékařskou odbornou veřejností stále poměrně rozšířen dojem, že současné lázně nejsou plnohodnotnou součástí zdravotnictví. A je fakt, že nám ve srovnání s ostatními obory pokulhává vývoj nových léčebných lázeňských metod. Chybějí nám dostatečně široké výzkumné práce a jejich syntézy, které by teoreticky dokládaly přínos lázeňské léčby. Lázeňští lékaři nám stárnou, chybí jim energie, kontakt se světem, kontakt s teorií. Začíná nám chybět ta zapálená a dnes již stará garnitura lázeňských lékařů. Mladí lékaři vidí svou budoucnost a kariéru jinde a do lázní jich míří stále méně a to většinou až ve vyšším věku.

Fakt, že průměrný věk klientů lázní neklesá, se v oficiálních statistikách neobjeví, protože krátkodobé rekondiční a preventivní pobyty bez uvedení indikace do kolonek ministerstva nezařadíte. Lázně svoji nabídku rozšiřují o stále atraktivnější procedury a toho hojně využívají klienti v aktivním věku. Je pravda, že si nedopřejí třítýdenní pobyt v lázních, ale čím dál častěji si dopřávají týdenní pobyty, které jsou spíše preventivního charakteru. A o rozvoj prevence a rehabilitace by mělo jít i v systému zdravotnictví pro stárnoucí populaci.

Měl by to hlavně chtít stát, vždyť prevence je něco, co zabraňuje rozvinutí nemoci a zároveň lidi vzdělává v tom, jak by měli se svým zdravím zacházet. Z mého pohledu by do kategorie prevence měla patřit i takzvaná příspěvková léčba, o které pojišťovna rozhodne, pokud je přesvědčena, že zdravotní stav pacienta si nevyžaduje hospitalizaci v lázních a tudíž ani úhradu za stravování a ubytování, jak je tomu léčby komplexní a hradí jen za vlastní léčebné výkony. Pacient na příspěvkové péči si tak navíc musí požádat i o dovolenou. Myslím, že je na místě otázka, zda by nebylo vhodné příspěvkovou léčbu ze tří týdnů zkrátit na dva, aby si ji mohl klient časově i finančně dovolit.

Myslím si, že je to přibližně 10 procent. V tomto směru jsou daleko před námi německé pojišťovny. Ty kratší preventivní pobyty svým klientům hradí dokonce i v zahraničí. Německé zdravotní pojišťovny mezi sebou soutěží. Soutěží o klienta a předhánějí se v tom, aby svým pojištěncům přinesly co nejlepší programy. Když klientovi nabídnou zdravotně efektivní pobyt a ještě se i někam podívá, jsou to body v souboji o klienta. Tento systém u nás nefunguje, naše zdravotní pojišťovny díky nastavení systému přerozdělení bohužel nezajímá, kolik peněz kdo vkládá do systému a nemají zájem předcházet si bohaté lidi nabídkou preventivních programů třeba v režimech připojištění apod. U nás si sice už konkurují zdravotnická zařízení, ale nekonkurují si pojišťovny. Zdravotnická reforma, která asi před třemi lety proběhla v Německu, vede klienty k tomu, aby se chovali preventivně. Když chodí na preventivní prohlídky, mají plusové body od své zdravotní pojišťovny a mnohdy i slevu na pojištění.

V případě restriktivních zásahů ze strany státu (a zdravotních pojišťoven) zcela jistě a to dokonce nejen jednotlivé lázně, ale celý obor. Úvahy od změn komplexní lázeňské péče na příspěvkovou u některých diagnóz až po radikální omezení úhrad do lázní jako celku tu jsou, ale stále nejsou nějak blíže formalizovány a i návrh na novelizaci indikačního seznamu ještě neprošel připomínkovým řízením. Kdyby se stalo, že půlka diagnóz by byla přesunuta do příspěvkové péče, tak si z této poloviny svůj pobyt v lázních z ekonomických důvodů odepře zhruba  70% těchto pacientů. Léčebné lázně, které mají teď 60% tržeb od pojišťoven, by takový zásah určitě nedokázaly zvládnout a ekonomický problém by se přenesl na celý region. Lázně jsou většinou v pohraničí, a kdyby tam masivně přišli lidé o práci, tak za ně odpovědnost převezme stát. Přijde o daně od lázní a ještě bude muset hradit podpory v nezaměstnanosti, rekvalifikace i zdravotní pojištění. Pokud si uvědomíte, že na daních odvádí české lázně státu více než 1,5 miliardy korun a srovnáte je se zamýšlenou úsporou na lázních 1,5 miliardy, jak o ní mluví ministerstvo, tak Vám určitě bude unikat smysl jakékoliv restrikce. A to už nemluvím o oblastech, kde chybí kvantifikace: jak lázně pomáhají snižovat spotřebu léků, jak lázně snižují spotřebu dalších zdravotních výkonů.

Zcela určitě ne. To asi není v naší malé kotlině zvykem. Tady se změny provádějí pocitově a podle stranických not.Vím, znám bídu francouzského a italského lázeňství. Jenomže u nás má lázeňství jinou tradici, je podobná té německé a tak bychom při reformních úvahách o systému úhrad měli hledět spíš tam. Německo má samozřejmě silnější ekonomiku, ale rozpočet zdravotních pojišťoven je i tam limitovaný a proto i zachování lázeňství v hrazených službách předcházela řada analýz o jeho přínosech a efektivitě. Německo dnes vydává z rozpočtu pojišťoven 2 procenta na lázeňskou léčbu. Tedy stejně jako u nás a i v Německu také platí, že 90 procent výdajů do lázeňství jsou platby za komplexní lázeňskou léčbu.

Vím, znám bídu francouzského a italského lázeňství. Jenomže u nás má lázeňství jinou tradici, je podobná té německé a tak bychom při reformních úvahách o systému úhrad měli hledět spíš tam. Německo má samozřejmě silnější ekonomiku, ale rozpočet zdravotních pojišťoven je i tam limitovaný a proto i zachování lázeňství v hrazených službách předcházela řada analýz o jeho přínosech a efektivitě. Německo dnes vydává z rozpočtu pojišťoven 2 procenta na lázeňskou léčbu. Tedy stejně jako u nás a i v Německu také platí, že 90 procent výdajů do lázeňství jsou platby za komplexní lázeňskou léčbu.

Nepřišel jsem jako lékař, mně nabídlo manažerskou realizaci a výzvu.

To ano. Kdyby mi někdo nabídnul řídit strojírenský podnik, to bych nešel. Lázně mi byly blízké, uměl jsem si představit, jak fungují. Navíc na lázních je ohromné, že kromě medicínského rozměru jsou klíčovým hráčem v rozvoji měst a obcí a mají i obrovský turistický potenciál. Když jsem před necelými deseti lety do Jáchymova nastoupil, tak lázně žily svůj život a město také svůj. Byla mezi nimi demarkační čára. V lázních vůbec nebyli samoplátci, nebyli víkendoví hosté, obcházeli nás turisté. Jáchymovské lázně jsou dnes otevřené veřejnosti, naše wellness služby využívají turisté, lyžaři, přicházejí rodiny s dětmi.

O tom jsem popravdě vůbec neuvažoval a velmi brzo pak vše o jeho léčebných účincích nastudoval. No, a jak jsem se dozvěděl o jeho pozitivním vlivu na sexuální potenci, tak měl u mě vyhráno!

V Jáchymově a teď i v Luhačovicích mi jde o to, aby si lázně udržely svou úroveň, abychom nemuseli propouštět lidi a aby se Jáchymov i Luhačovice zařadily mezi uznávané evropské lázně a v této pozici dokázal dlouhodobě setrvat. Z pohledu svazu bych nestavěl náš cíl na takový piedestal. Lázně jsou u nás obecně velmi dobře vnímané z hlediska turistické prezentace. Nikomu není třeba vysvětlovat přitažlivost českých lázní pro cizince. Dost práce máme ještě u tuzemských samoplátců. Ale zdaleka nejvíc při zvyšování povědomí o lázeňství mezi zdravotníky a to včetně ministerstva. To je sysifovská práce. Za pět let se vystřídalo sedm ministrů. S každým jsme absolvovali úplně stejné rozhovory o zamýšleném omezení úhrad lázeňské péče, a když už začali chápat podstatu problému a postupně změnili svůj názor, tak na postu ministra skončili.

Ne, jen jsem si uvědomil, že se jednotlivé lázně i svaz musí zaměřit na zvyšování odborného povědomí o lázeňství mezi lékaři. Oni totiž svou ordinaci po roce neopustí a my tak u nich nebudeme muset začínat každý rok znovu.

Myslím, že se většina lékařů na subjektivní hodnocení pacienta po návratu zeptá. Moje zkušenost ale říká, že se lékaři dělí na ty, kteří lázně předepisují a na ty, které ještě musíme přesvědčit. Na takové tlak pacienta moc nefunguje. Tam musíme přinést odborné argumenty a systematicky zvyšovat povědomí o efektivitě léčby.