Žijeme v době, která vytvořila z těla stroj. Tělo nám má být k dispozici, jak si usmyslíme. A tak vesele regulujeme nejrůznější tělesné funkce. Od trávení, přes spánek, až po sexualitu a rozmnožování. Ta tam je vlídné přátelství s tělem, naslouchání mu, citlivá péče o něj. Požádal jsem Janu: „Zkuste si uvědomovat části svého těla. Plosky nohou, hýžďové svaly, ruce, páteř, rty, oční víčka…“ Asi mi neuvěříte, ale Jana necítila své tělo. Věděla, že má nohy, ruce. Neprožívala je. Vlastně své tělo dlouhodobě potlačovala. Tu je nutila dlouho sedět na poradách. Tu potlačovala tělesné pocity bolesti v posilovně pod dohledem trenéra. Jindy zase přehlížela pocity hladu a nutila se být zasycená dietní stravou. Pravidelně umlčovala signály únavy, přetížení. Žila v těle, které neprociťovala, neradovala se s ním a v něm. Pouze ho regulovala. Jana začala provádět systematická cvičení k navázání kontaktu s tělem, k oživení. Po pár týdnech si všimla, že jí vlastně tlačí boty, které nosí. A jaksi se necítí pohodlně ve svém šatníku. Vyrazila na nákupy, změnila šatník. Omezila posilovnu a začala častěji chodit do přírody. Jen tak. Cournout se. Jana si všimla i utrpení své kostrče na nekonečných poradách. Zkrátila je. Vše se začalo měnit. Ale vyhráno ještě neměla.

Když nemám sílu, nemám radost. Když nemám energii, tak nedokončuji započaté dílo. Pokud mi schází vitalita, postrádám i motivaci. Tento druh síly nám kofein nedodá. Začali jsme s Janou pozorovat, co jí sílu dává a co jí sílu bere. Kdy a kde je ve své síle. A objevili jsme zajímavou věc. Jana se zodpovědně starala o spoustu věcí, úkolů, zadání. Ale nic jí to nedávalo na úrovni energie. Neosvěžovalo jí to. Nepřinášelo jí to radost. Mimochodem, to, že vám něco nedává energii poznáte snadno. Nepřináší vám to radost. Radost je projev energie. A tak Jana začala delegovat činnosti důležité, ale pro ní už energeticky vyprázdněné. Kupodivu zjistila, že spousta lidí ve firmě má z těchto delegovaných úkolů radost a berou tyto úkoly jako projev důvěry. Po krůčcích se vymanila z agendy marketingu, který jí vysával sílu. Začala se víc zaměřovat na to, co jí zajímalo. Na firemní vizi, výchovu nástupců, práci s talenty, inovace. Jana přicházela na naše sezení čilejší a radostnější. Začala si pro sebe nacházet zdroje energie. Lépe vycházela se svým tělem. Častěji se usmívala. Ale to nás čekala ještě jedna hora na zdolání.

Požádal jsem Janu, aby mi přinesla své fotografie z batolecího věku. Z počátku se zdráhala, ale nakonec donesla celé album černobílých fotografií. Listovali jsme zašlými stránkami a z obrázků se na nás zubila oplácaná holčička. Smála se. Měla čertíky v hnědých očích. Na všech obrázcích vypadala Jana optimisticky. Až na jednu. Spadla z kola, odřela si kolena a pohotová maminka fotografka dceru zvěčnila uplakanou. A tak to je. Lidská mysl je od přirozenosti spíše optimistická. Neřku-li veselá. Miminko se zcela přirozeně usmívá. Pokud se zrovna neodře, nebo pokud ho nebolí bříško. Normální je být v mírném emočním plusu. A tak Jana odstranila z bytu televizor, začala číst humoristické romány. Myšlenky si srovnávala s pomocí deníčku. Naučila se jednoduché relaxační postupy. Za pár měsíců vtančila do mé pracovny. Ode dveří hlásila, že se cítí lépe než ve třiceti. Spiklenecky dodala, že se ale nemusím bát o svůj honorář. Ona koučování už nepotřebuje, ale za to přivedla kamarádku. Ale to už je jiný příběh.

Workshop „Živé dřevo“ aneb vraťte život svému tělu. Začněte vylaďovat mysl, tělo a energii! Termíny: 5.5. a 1.6. 2013. Více na www.pujde.to