Testosteron

Machismus, povyšující roli muže v životě nad roli ženy je naštěstí na ústupu. Sedmdesátníci Karel Gott a Silvio Berlusconi ale mají stále mladší přítelkyně. Tedy stále nadbytek mužského sebevědomí? Nebo opravdu našim mužům vydrží vitalita déle než ženám?

Je fakt, že hormonální pozadí je u ženy po menopauze změněno výrazněji a končí pro ni období plodnosti. O mužích se traduje, že jejich otcovství není vyloučeno mnohdy ani ve vysokém věku. Studie ale dokazují, že i fertilita mužů s věkem výrazně klesá (optimální věk z hlediska plodnosti je 30 let). Hladina mužského pohlavního, produkce testosteronu hormonu -– testosteronu je u sedmdesátníků snížena v průměru o 50 procent asi na polovinu, i když u řady mužů produkce tohoto hormonu u řady mužů zůstává na dobré úrovni i v ještě vyšším věku. Pokles hladin sexuálních hormonů je doklad projevem stárnutí organismu. Endokrinní řízení –- lidský velín, řídící nejrůznější funkce v těle –- řídí nejen možnost reprodukce, ale i řadu dalších funkcí, které z muže dělají pravého muže. Nižší produkce hormonů je výraznou známkou stárnutí mužského organismu. Muž je ve vyšším věku odsouzen do role méně výrazné, už tam nejsou mužské kvality.

Asi u 20 procent mužů hladina mužských hormonů neklesá a právě z této skupiny se rekrutují ti, které obdivujeme pro fyzickou i psychickou svěžest přes jejich vysoký věk. Jsou to ti zdatní devadesátníci. Nepodléhají prostě poklesu hormonů a jsou na tom dobře i zdravotně.

Do značné míry je to genetická záležitost. Jsou rodiny nebo oblasti ve světě, kde se muži dožívají vysokého věku, jsou ale rodiny, kde je běžné úmrtí otců už v šedesáti. Psychický a fyzický stav mužů hodně ovlivňuje životní styl. Kouření, nadměrná konzumace alkoholu, absence fyzické aktivity, to všechno život zkracuje a znehodnocuje. Mužovovi může ukrojit z dobrého života i dvacet let.

Kdyby ale nebylo kouření prokazatelně zdraví škodlivé, bylo by i společensky únosné…

Stárnutí obecně přináší řadu pochodů, které se podepíší nejen na fyzickém stavu, ale i na duševním stavu. Víme, že více než 50 procent mužů nad 70 let trpí nemocemi prostaty, téměř 40 procent mužů trpí vysokým krevním tlakem, 25 procent mužů je postiženo problémem zpracování cukru a asi 10 procent mužů trpí v tomto věku vážnými depresemi. Jsou to zdánlivě od sebe vzdálené nemoci, ale všechny mají endokrinní pozadí. Prostata je závislá na hormonech, krevní tlak je z velké části řízen hormony, které produkuje nadledvina, diabetes a poruchy glukózového metabolismu jsou záležitostí inzulínu a endokrinní činnosti pankreatu a i deprese má určité hormonální pozadí. U depresivních lidí jsou určité endokrinní parametry, které nám ji přibližují.

Depresivní lidé jinak reagují při různých stimulacích nadledvinovými a štítnožlaázovými hormony. Deprese se pak podepíše na celkovém chování. A nemusí to být deprese jako psychiatrické onemocnění. Patří sem i poruchy nálady. Stárnoucí muži mohou být psychicky labilnější, než muži v optimálním věku –- někteří jsou agresivnější, jiní letargičtější. Někteří muži reagují na hormonální změny psychickým útlumem, jiní se zase projeví jako hádaví starci. Nevíme přesně, co způsobuje tyto reakce, ale určitě se na tom podílí nedostatek mužských hormonů.

Jsou to poznatky o kardiovaskulárních onemocněních. Pesimistické výsledky nárůstu onkologických onemocnění jsou nepřímým důsledkem toho, že se nám povedlo výrazně snížit četnost úmrtí na kardiovaskulární onemocnění. Dnes umí medicína opravovat kardiovaskulární systém člověka tak, že „opravy“ nejsou pouze pro vybranou skupinu lidí, ale jsou prakticky dostupné všem. Dokážeme srovnat hladiny cholesterolu, umíme předejít infarktu, umíme léčit tak, že lidé odcházejí i po komplikovaných operacích jako lidé s nezměněnou kvalitou života. V onkologii ten pokrok tolik výrazný není. Tak zaručené vyléčení, jako je bypass nebo léčba některých jiných kardiovaskulárních onemocnění zatím onkologie nemá. Onkologická léčba je obtížnější, vedlejší důsledky podávání léků jsou pro pacienta nepříjemné.

Tak to je především snížení pevnosti kostí, což vede k častějším zlomeninám kostí spolu s tím, že jsou sníženy psychické parametry (přesnost orientace v  prostoru a horší stabilita). Znamená to větší pravděpodobnost pádů, tedy i fraktur vedoucích následně k ohrožení života. Třaslavost, oslabení kostí a svalstva, změnu poměru tuku a svalstva v  organismu. To ale, to nelze brát jako nemoc. To je důsledek stárnutí organismu.