Vstupte…

Nádherné interiéry, noblesní chování personálu, špičková evropská kuchyně, k tomu 405 hotelových lůžek, přibližně 200 zaměstnanců, 7 lékařů, 49 zaměstnanců zdravotnického personálu, krásný balneoprovoz.To je Imperial zevnitř.

Jsme v prostorách největšího lázeňského komplexu České republiky. Je namístě oprostit se od zábran, otevřít dveře a přijmout nabídku k prohlídce. Ať nikoho nevyvede z míry sdělení, že neexistuje květina dost velká na to, aby překážela v hlavní hotelové recepci, ani nábytku, který v těch velkých prostorách vynikne. Nádherný křišťálový lustr byl bezpochyby vyroben na míru právě do této haly...

Imperial není nejdražším ani nejstarším lázeňským hotelem v Karlových Varech, budí ale svou majestátností mimořádný respekt a má bezkonkurenčně nejzajímavější historii. Na začátku zajímal Brity, pak Francouze a Italy, nakonec Rusy…

Historie Imperialu se začala psát v roce 1900, kdy už bylo lázeňské údolí zastavěno a pohledy investorů začala přitahovat pustá vyvýšená planina Na Čihadle nad Heleniným dvorem. Městské radě byl projekt naprosto nesrozumitelný a pokud s podobnou myšlenkou koketovali i jiní, jen úspěšný karlovarský bankéř Alfréd Schwalb dokázal dotáhnout projekt do konce. Jestli si někdo myslí, že to šlo při jeho známostech a konexích snadno, velmi se plete. Britští obchodní přátelé couvli v momentě, kdy už byla hra rozehrána a Alfréd Schwalb skoupil všechny pozemky na rozsáhlém vrchu - dal za ně 400 tisíc korun. Slavný neapolský tvůrce lanovky na Vesuv dokonce tou dobou zprovozňoval karlovarskou planinu Na Čihadle v Karlových Varech podzemní lanovku – za nástupní stanici vybrali Divadelní náměstí (stavitelé byli také Italové). Lanovka s převýšením 60 metrů byla v provozu za 5 měsíců od prvního zakopnutí do země. Začala jezdit 10.května 1908. Místo, kde měl hotel stát, ale stále nebylo přístupné pro stavební práce. Chyběla přístupová cesta. Trvalo ještě celý rok, než se na vrchol planiny vyšplhala silnice. To už ale bez investorů nešlo. S bankéřem Schwalbem se spojili bohatí Francouzi a v  září 1910 se začalo s výstavbou hotelu. V průběhu jednoho roku se nad Karlovými Vary objevila mohutná stavba – zámek Imperial. Proti rostoucímu ohromnému hotelu se dokonce radikálně postavili i členové městské rady. Jejich kritické postoje zmírnila až bohatě členěná červená střecha s vyhlídkou a světlá fasáda. Odpůrci museli uznat, že Imperial je krásnou a důstojnou dominantou lázeňského města. Hotel byl otevřen 18.června 1912 a vzkvétal až do druhé světové války. V roce 1923 jej dokonce poctil návštěvou Rothschild, zúčastnil se imperialského plesu. Historie Imperialu byla po druhé světové válce prozaická. Po roce 1945 byl hotel darován Sovětskému svazu jako dík za osvobození a v roce 1957 se vrátil našemu ministerstvu zdravotnictví s podmínkou, že zde bude každý rok léčeno 6 000 sovětských občanů.

Jaká klientela dnes vyhledává péči v tomto noblesním prostředí? Pokud jde o naše lidi, tak to je generace 50+. Potkáváme i mladší, ale ti přijíždějí hlavně ze zemí bývalého Sovětského svazu. Rodiny s dětmi tady lze potkat o prázdninách. Mladší klientele přizpůsobuje lázeňský hotel i služby: nabízí preventivní pobyty a pobyty wellness. Je nezbytné vysvětlit, že součástí Imperialu jsou i další dva hotely: Sanssouci a Švýcarský dvůr. Všechny lázeňské hotely spolu sousedí. Dva posledně jmenované mají dokonce společný balneoprovoz, což je náročné na organizaci, ale praktické pro hosty. Bazén má Imperiál i balneoprovoz ve vile Mercedes. Hosté si mohou vybrat, kam si půjdou zaplavat, ba i kosmetická péče dává možnost volby. Je škoda, že lázeňské pobyty využívá mnohem více klientela zahraniční než domácí. Pro srovnání uvádíme statistiku za rok 2005.

A jestli je nějaký rozdíl mezi naší a zahraniční klientelou? Podle paní primářky Marie Rebjonkové jsou naši lidé hlavně úplně zbytečně velmi pasivní. Neřeknou si jasně, o co mají zájem, neptají se, proč jim lékař předepisuje tu a ne jinou proceduru. To zahraniční klienti přicházejí hned první den pobytu s důkladně nastudovaným „Průvodcem lázeňského hosta“ a vědí, co chtějí. - Ale i naši lidi si umějí „vydupat“ prostřednictvím svého lékaře na pojišťovnách každý rok pobyt. Dokonce máme tady každý rok paní, která jen vkročí první den do ordinace a už volá: paní primářko, bude prodlužka? (prodlužka je prodloužený lázeňský pobyt, který se v odůvodněných případech pacientům přiznává). A kolik platí za jednoho klienta pojišťovna? Přibližně 40 euro.