Žijeme v blahobytu

Tomáš Sedláček je živel. Vysoký, urostlý, s bohatou rezavou kšticí a silným hlasem. Chrlí ze sebe neutuchající vodopád slov a názorů. Mluví nahlas, srozumitelně, často používá přirovnání a citáty – především z Bible. Čeká-li český národ ekonomického spasitele, může to být i on. Náhodou je mu také 33 let.

Tomáš Sedláček je hlavní makroekonomický stratég ČSOB.

O sirky. Ale jako dítě a hrozně málo. Zato můj děda prý byl známý bonviván. Pracoval jako produkční prvorepublikových filmů. Ten prý hrával karty o peníze a vůbec žil naplno bohémským životem. Však taky umřel, když mému tátovi bylo pět let. Já žiju střídměji. Jsem bonviván, ale karty nehraju. Zjistil jsem, že dobrý život přináší dost adrenalinu sám o sobě.

Nemyslím si, že jsem skromný. Jen jsem byl vždy spokojen s tím, co jsem měl – s málem i s hodně. Vyrovnanost s penězi je záležitost psycha a jsou milionáři, kterým jsou jejich miliony málo a chudáci, kteří mají svého mála dost a umějí rozdávat. Mistr Eckhart, německý teolog a filosof žijící ve 13. století, řekl: „Bohatý je člověk, který nic nepotřebuje.“ Snažím se podle toho řídit, protože vím, že nespokojenost a nedostatečnost jsou nebezpečné. I ve Starém Zákoně se dočtete: „…ať mě Hospodin ostříhá před chudobou i před bohatstvím.“ Moje modlitba je podobná.

Stejně jako každé dítě je specifické, tak každý národ je jiný. Dítě nechce, abyste mu postavili domeček z kostek, chce si ho postavit samo. Nezajímá ho domeček samotný, ale proces stavění. Takový institucionální xerox není možný. Nelze beze zbytku převzít hospodářskou politiku státu, ve kterém funguje docela jiná kultura. Důležité věci se nedají kopírovat. Každý národ prošel jiným historickým vývojem a ekonomický proces si každý stát tvoří sám.

To není přejímání ekonomie, ale sledování hospodářské politiky, učení se z dějin. U nás se zcela přirozeně navazuje na ekonomii první republiky, kdy jsme byli na evropské špičce. Máme na to dostat se na stejnou pozici, máme na to mít neskutečně zajímavou ekonomiku, bohužel až na současnou korupci a idiotství s ní spojené. Oněch 40 let je znát. Stejně jako se píše v Genesis: „Bůh potřeboval 40 let k tomu, aby změnil otrockou mentalitu dětí Izraele vyvedených z Egypta předtím, než vstoupil do země zaslíbené.“ Jedna generace musela zemřít.

Vždyť my už v blahobytu žijeme! Jen jej neustále vyhlížíme, jako mesiáše, přitom si stačí uvědomit, že už je tady. Nesmíme zapomenout, že žijeme v civilizaci nejblahobytnější v dějinách lidstva. Nikdy v dějinách nebyla teplá sprcha tak automatickou součástí života jako je dnes. My si krizi dokonce generujeme. Krize je dneska sexy záležitost. Krize střídá krizi. Ropná krize, hospodářská krize… náš problém je, že stále chceme víc a víc, a v téhle optice se pak leccos jeví jako „utahování opasků“. Ale ve skutečnosti je to jen pomalejší nárůst blahobytu. Ale stále je to nárůst.

Ano. Mám Bibli hrozně rád – dokonce mám oproti většině lidí radši Starý Zákon. Bible je nesmrtelná a stále moderní. Polovinu produkce světové hudby nepochopíte bez znalosti Bible. I mnoho filmů čerpá z Bible, například slavný Matrix.

Moji rodiče nebyli věřící. K víře jsme se dostali zhruba všichni najednou, a to až po Sametové revoluci v roce 1989. Je dobré číst si o problémech lidí před třemi sty tisíci lety. V něčem jsou jiné, ale ve většině případů úplně stejné jako ty dnešní. Dnes sice žijeme v sofistikované společnosti, ale svět je nám vlastně docela cizí, to je absurdní nevýhoda vývoje. Neznáme spoustu věcí, neznáme je důvěrně, tak, jako lidé dříve. Ti měli sice méně věcí, ale ty byly více „jejich“. Například netuším, kdo mi ušil tuhle košili, možná to bylo dítě kdesi v Číně, a je mi to vlastně jedno – a to není dobré. Současný člověk má pocit ztracenosti, nerozumí mnoha procesům, protože jim nepotřebuje rozumět. Netuším, jak se vaří pivo, jak se vyrábí boty. Zvykli jsme si na to. Je to výhoda i nevýhoda. Vše se tím ale trošku placatí, ztrácí autenticitu, hloubku a tím vlastně reálnost.

Křesťanství a víra v Boha je osobní věc, s politikou nemá nic společného. Břímě politiků a ekonomů je jiné. Dokonce si myslím, že by se ekonomové neměli stávat politiky. Politik musí umět rozhodnout za deset milionů lidí – samozřejmě, že musí brát ekonomický argument v potaz, ale nemůže jednat jen z pohledu ekonoma. Uvedu Vám to na příkladu Národního divadla. Z ekonomického hlediska je naprosto prodělečné a mělo by se zavřít. Ale politik musí rozhodnout jinak – ví, že ze společenského hlediska je to nemožné a divadlo se tedy musí dotovat.

Politik nesmí být jen ekonom, musí mít širší rozhled. My ekonomové nemáme mandát rozhodování za společnost. Politik nemusí být expert, ale musí umět problémy s experty konzultovat. Být politikem je těžké břímě. To rozhodování jim nezávidím. Dobrý politik si nechá poradit, umí využít potencionálu země.

Vždycky jsem se chtěl věnovat historii, ale když jsem se o tom radil s mým tátou, přesvědčil mě ke studiu ekonomie – a měl pravdu. Ekonomie je krásná, fascinuje mě. Můžete v ní zabrousit do historie, sociologie, matematiky, filosofie, psychologie, práva, kultury… Ekonomické myšlení, to, co Tomáš Halík trefně nazývá moneyteismem, se stalo moderním náboženstvím.

Nemůže nikdy fungovat dokonale. Zvykli jsme si, chceme, a do určité míry můžeme udržovat lidský život na jeho počátku i konci za každou cenu. To je velmi finančně náročné. Lékaři se naučili odstranit mnoho dříve nevyléčitelných chorob, udržovat dlouhodobě nemocné. Průměrný věk dožití se prodloužil o několik desítek let. Paradoxně jsme dosáhli neuvěřitelného zachování a prodloužení života, přestože nechceme být staří. Reformy zdravotnictví se neustále snaží zmírnit ekonomický dopad tohoto vývoje.

Maminka je lékařka. Můj táta pracoval celý život pro Československé aerolinie. Z obyčejného nakladače na letišti při studiích až na ředitele zastoupení ČSA ve Finsku a v Dánsku. Hodně jsme s rodiči a bratrem cestovali, v cizině jsem i studoval.

Od chvíle našeho založení jsme fungovali jako jeden muž, přestože jsme byli názorově různí. Na drobné spory ale nebyl čas. Stát nás vyzval: „Hoří! Haste!“ Během měsíce jsme sepsali protikrizový program, který byl pochválený evropskou komisí a mnoha dalšími. Část se uskutečnila ihned, část věřím, že se uskuteční později. Krize se přesunula na úroveň státu. Jednoduše řečeno: byla nemocná ekonomika a stát si pustil žilou, aby ji zachránil. Teď to musí být naopak – ohrožená není ekonomika, ale státní finance. Proto ty škrty.

Není. Dnes má jinou podobu – krize státních financí. Pevně věřím, že máme dobrou vládu. Věřím, že u moci jsou politici, kteří se budou snažit stát ozdravit formou reforem důchodů, zdravotnictví, veřejných financí, protikorupčními opatřeními.

Bylo to pro mě velké překvapení. Knížka byla původně napsaná jako underground pro ekonomy, kteří si po večerech chtějí přečíst něco jiného než jen suchá čísla. Dalo mi to hezkou naději, že ekonomie lidi zajímá a že je škoda, že jsme ji dříve vykládali latinou. Pochopil jsem, že řeč matematiky by měla být interní záležitostí a pro ostatní by se ekonomie měla vykládat srozumitelně.

To je chyba nás ekonomů. Já osobně se snažím přiblížit se člověku, který ekonomické termíny nemá nastudované. Některé výrazy do češtiny ale nelze přeložit, neexistuje pro ně vhodný ekvivalent. Nemáme například termín pro slovo leadership – leadera. Musíme si to slovo půjčovat z angličtiny. To mimochodem o našem národu něco vypovídá.

Do jisté míry ano. Bez dodržování pravidel silničního provozu by byla dálnice arénou smrti. Bez pravidel pravopisu a gramatiky – a disciplíny! – by nebyl žádný jazyk použitelný. Na druhou stranu je disciplína strašidelná. Moje chtění se nemusí synchronizovat s chtěním ostatních. Nedodržování (vlastní) disciplíny a porušování (vlastních) zákonů je jednou ze základních vlastností člověka. Přesto člověk na disciplínu spoléhá. Víme mnoho věcí velice dobře, přesto… je zde propast mezi tím, jak se chceme chovat a jak se chováme.

Uvnitř ano, ale ta zkušenost se předat nedá. Některá vědecká poznání se dají předávat – ale poznání osobního rázu se předat nedá. Každá generace si je musí prožít sama. Ten mix předatelného a nepředatelného dělá naši kulturu a civilizaci zajímavou.