Zpráva o stavu srdce

V pražském IKEMu transplantovali srdce poprvé v roce 1983, pětistou transplantaci slavili před dvěmi lety. Nejvíce transplantací a vážných operací srdce má na svém kontě profesor Jan Pirk.

- Přibývá operací na chlopních u starých lidí. Jak stárne populace, tak zvláště u aortální chlopně - to je chlopeň u výtoku krvi ze srdce do hlavní cévy vedoucí do celého těla - tam dochází u lidí mezi 70. a 80. rokem k zvápenatění. Chlopeň přestává fungovat a musíme ji nahradit. To je operace, která se předtím moc nevídala, protože staří lidé se dřív moc neoperovali. Dnes je to na denním pořádku. Jelikož tito lidé mívají také ischemickou chorobu srdeční, přibývá kombinovaných výkonů: děláme náhradu chlopně a ještě aortokoronární bypasy. Nejpočetnějšími operacemi u nás jsou ale stále aortokoronární bypasy - tedy přemostění věnčitých tepen - ale nepřibývá jich. Čím dál víc totiž toho vyřeší kardiologové pomocí „roztahování cév“.

- Problémům s chlopněmi nelze předcházet. Často ale ta chlopeň není úplně v pořádku od narození. Řádně má mít chlopeň tři cípy a u části lidí má pouze dva cípy. Právě taková chlopeň má pak větší tendenci vápenatět a nelze tomu nijak předcházet. Když o tomto svém defektu člověk ví, tak by měl vědět, že bude možná muset kolem sedmdesáti let podstoupit operaci chlopně.

- Velmi jednoduše se to zjistí ECHO - vyšetřením, ale hlavně začnete mít potíže: začnete se zadýchávat, nezvládnete větší fyzickou zátěž.

- Výsledky své práce sledujeme a zjišťujeme, že stojí za to operovat i osmdesátiletého člověka. Ti lidé ještě žijí díky operaci plným životem - bez operace by umřeli. To, že kdysi byl osmdesátiletý člověk raritou, dnes již neplatí. Já mám na oddělení jednoho dvaaosmdesátiletého chirurga, který sice již neoperuje, ale řádně u nás pracuje.

- Ale možná ne. Ubývá totiž jiných onemocnění. Ubývá hlavně ischemické choroby srdeční. Ta se řeší čím dál víc pomocí balónkové angioplastiky a také konečně začíná opravdu fungovat prevence aterosklerózy.

- Ano. Průzkumy prokázaly, že průměrná hladina cholesterolu v populaci poklesla a zároveň statistiky avizují pokles úmrtí na kardiovaskulární choroby.

- Když jsem studoval medicínu, byla mým cílem kardiologie, kterou dělal můj tatínek. Pak se stalo, že jsem při takzvaném kolečku „okusil“ v Nymburce chirurgii a stal se kardiochirurgem.

- Já toho moc na srdíčku neobjevuji. Na to jsou výzkumné týmy, které například zjistily, že srdíčko není pouze pumpa, ale že je to i žláza s vnitřní sekrecí, která produkuje hormony.

- Jsou to hormony, které udržují krevní tlak, močení, tedy hormony ovlivňující vnitřní prostředí našeho těla.

- Novými trendy bych označil ohromné zlepšení možností operovat díky přístrojové technice. Pouštíme se díky tomu do „fajnovostí“, tedy do tak vážných operací těžce nemocného srdce, na které jsme si před deseti lety ještě netroufli. Také vzhledem k přístrojové technice “umělého srdce“ můžeme pomoci lidem s těžce poškozeným srdcem přečkat krizi a dočkat se transplantace srdce.

- Asi 100.

- Přibližně dvacet procent. Dárců je mnohem méně než kolik srdíček potřebujeme.

- Ta situace je mnohem složitější. Hlavní problém je počet dárců, který do jisté míry závisí na odběrových pravidlech založených na předpokládaném souhlasu nebo předpokládaném nesouhlasu. Znamená to, že když se jedinec zaregistroval v takzvaném registru odmítačů, tak s odběrem orgánů nesouhlasí a obráceně. Například v Německu obecně platí předpokládaný nesouhlas, takže tam musí příbuzní dát souhlas k odběru orgánů. V Rakousku, stejně jako u nás, platí předpokládaný souhlas. Jednotná evropská pravidla pro transplantaci neexistují, každý stát v Evropě má díky kulturním a náboženským tradicím jiné zákony, jimiž se řídí odběr orgánů vhodných na transplantaci. Za této situace není možné vytvořit nějakou společnou evropskou normu a každý stát musí pracovat pouze s vlastními srdíčky. Jistá spolupráce na poli dárcovství je možná mezi Českem a Slovenskem, protože my jsme transplantovali slovenské pacienty. Několik let se ale provádějí transplantace pro Slovensko v Bratislavě, a tak se ani tato možnost prakticky nenaplňuje.

- Já nevím. Ono už vyvinuté je. Pořád si ale myslím, že se povede pomocí klonování vypěstovat prase, které bude biologicky vhodné pro transplantaci nemocných lidských orgánů. Už to i vypadalo, že je to takříkajíc na spadnutí. Pak se ale ukázalo, že ta problematika prasečích virů je zatím nepřekonatelným problémem - infekce u prasat, virologie a imunita. Moc se ale na tom pracuje a myslím si, že se pomocí klonování k něčemu dospěje.

S transplantací srdce začali v pražském IKEMu před více než dvaceti lety a byli první v celé východní Evropě. Za tuto dobu již zachránili život více než 560 lidem. Ročně v IKEMu darují transplantací život až 40 lidem. Nejčastějším důvodem k transplantaci srdce (90 procent všech transplantací) je ischemická choroba srdeční nebo srdeční selhání typu dilatační kardiomyopatie. To je onemocnění, při němž dochází k selhání srdeční svaloviny. V IKEMu dokáží pomoci i lidem, kterým se srdce zastavilo, a to pomocí mechanického venkovního srdce. Umělé srdce přečerpává za nemocné srdce krev. Momentálně jsou v IKEMu čtyři mechanická srdce. Díky nové technice a novým léčebným postupům se zvýšilo procento lidí, kteří po transplantaci žijí plnohodnotný život. Zatímco v začátcích transplantací srdce umíralo do 30 dnů po transplantaci přibližně 25 procent pacientů a v prvních letech po výměně srdce zemřelo kolem 40 procent pacientů, dnes je to v obou případech jen 10 procent pacientů. To je stav srovnatelný s ostatními vyspělými státy. Samotná transplantace srdce stojí 140 000 korun, pooperační péče pak 180 000 korun a první rok péče o pacienta s transplantovaným srdcem dalších 900 000 korun.

- Vidím při operaci pouze nemocné srdce a tam je změna závislá od toho, jakou nemocí trpí. Když je to srdíčko, které má aortální zúžení a odpor nemocné chlopně, tak je velké, zbytněné. Když je člověk s nemocným srdcem obézní, tak je srdíčko obalené tukem.

- Nikoho z rodiny jsem ještě neoperoval, ale operoval jsem už několikrát srdíčka lidí, kteří jsou mi blízcí.

- Tu emotivní složku je nezbytné potlačit, jinak by to mohlo dopadnout špatně. Jsem samozřejmě pod větším psychickým tlakem, když operuji lékaře známého celé české veřejnosti a uznávaného i v Evropě. Ale na to si lze zvyknout, je nezbytné se plně soustředit na problém - jako u každého jiného pacienta. U každého pacienta postupuji jak nejlépe umím.

- Stresující je, když jsme nuceni pro nedostatečnou kapacitu odkládat plánované operace srdce. Ti lidé většinou pochopí, že musíme upřednostnit třeba transplantaci srdce, protože právě teď máme srdce dárce, které potřebujeme. To srdce již za čtyři hodiny být nemusí. Já ale doufám, že odkládání plánovaných operací je situace dočasná a že se to zlepší po přestěhování do nových prostor.

- To už je problém, který podle mne nemá se zdravotnictvím až tak moc společného. V tomto ohledu si myslím, že nastává soumrak naší civilizace. Můžeme totiž pozorovat úplně stejné jevy, jako když končil starý Řím. Lidé si již chtějí pouze užívat, libují si v pokleslé zábavě, nechtějí mít děti... Na velkém vzestupu je naopak dálnovýchodní civilizace, ta se v průběhu několika let stane nejsilnější částí světa.

- No u nás v rodině to platí, už máme čtyři vnoučata a slyšel jsem, že budeme mít určitě ještě páté.

- Určitě. Nemohl bych vybudovat největší kardiocentrum v České republice, kdybych tomu nevěnoval v podstatě veškerý svůj čas. Den má pouze čtyřiadvacet hodin a já třeba potřebuji alespoň sedm hodin denně spát, udržovat se také v kondici. O ten čas okrádám svoji rodinu. Péče o obě děti vždy byla výlučně na manželce. Byla s dětmi sama zatímco já studoval a zdokonaloval se profesně. Operovat srdce jsem se učil v roce 1983 a 1984 ve Spojených státech. Naivně jsem si myslel, že rodinu za mnou pustí. Nepustili ani manželku. Nenajdu si teď ani dostatek času na častější návštěvu své maminky.

- Žije ve skvělém zařízení, kterému se říká dům s pečovatelskou službou v Praze-Bráníku. Má tam svůj pokoj, kuchyň a když jede na dva měsíce na chatu, tak pouze řekne, že tam dva měsíce nebude a každému je to jedno. Já už teď vím, že přesně v takovém zařízení chci také někdy žít.

- Už je to pro mne přirozená potřeba. Teď mě třeba zlobí achillova šlacha - nějak jsem si ji natáhl - a není se mnou doma řeč. Manželka mi už nadává, abych konečně začal běhat.

- Běhám nejvíc v Krčském lese. Jdu se proběhnout vždy, když dooperuji. Zatím je pacient na pooperačním pokoji a já se na něj jdu vždy po hodině podívat.

Profesor Jan Pirk se narodil 20. dubna 1948 v Praze. Do pražského IKEMu nastoupil v roce 1974, přednostou kardiocentra se stal v roce 1991. Profesor Pirk je ženatý, má dva syny.